Tajemný pátek třináctého

Publikováno 12.11.2020 | Autor: Helen Stanku

V roce je jich málo, přesto mnohým z nás nahánějí pořádný strach. Řeč je o pátku třináctého. Právě na listopad připadá další takový. Proč z něj máme takové obavy?

Pro někoho pověra a pro někoho si strach z pátku třináctého dokonce vysloužil své pojmenování. Říká se mu odborně paraskevidekatriafobie. Pátek třináctého je v celém světě uznáván za jeden z nejvíce nešťastných a smolných dnů. Své o tom vědí i v anglofonních, frankofonních, ale i třeba portugalsky hovořících zemích.

Šťastnější pátky

Pátek sám o sobě je z hlediska pověr jedním z nejzatíženějších dnů v týdnu. Vše, co se stane v pátek, může mít rozhodující vliv na věci budoucí. Sám o sobě bývá pátek považován za šťastný, v pátek se věští i čaruje na lásku, někde se v pátek uzavírají manželství raději, než v sobotu. A Venuše, nebo u germánů zase Freiya (freitag), přála nejenom věštění a lásce, ale také vaření léčebných odvarů, všemu léčení a také nesla výhry. Stříhání nehtů ten den bylo rituálem. Věřilo se totiž, že když si někdo v pátek stříhal nehty v pořadí levá ruka, pravá noha, pravá noha, levá ruka, chránilo ho to od bolestí zubů a uší a ještě měl štěstí ve všem, na co sáhnul. Kdo si to vyzkouší? Nesmělo tam ovšem být to spojení s nebezpečným číslem, s třináctkou.

Pozor na nebezpečí

Také věříte, že v pátek třináctého je lepší vůbec nevycházet z domu, na nic nesahat a nezačínat žádnou práci? Věříte, že je to nešťastné datum? A víte, proč se pátek třináctého považuje za nepříjemnost, příčinu neúspěchů? Něco, jako černá kočka nejen přes cestu, ale přes celý den? Jak to celé vzniklo? A jak dlouho se pátek třináctého považuje za nepřízeň osudu? Od kdy si vlastně nese pátek třináctého svůj smolný cejch?

Pro jednu z odpovědí musíme až do středověku, k řádu templářů. Jejich celý název zněl Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu (Pauperes commilitones Christi templique Salomonici). Původním úkolem řádu bylo zajistit bezpečnost pro zástupy poutníků z Evropy, putující z přístavu Jaffa do Jeruzaléma po jeho obsazení. Ve velmi krátké době řád natolik zesílil, že se začal účastnit bitev, čímž se jeho původní poslání změnilo na ochranu celého nově založeného Jeruzalémského království proti nepřátelským muslimským sousedům. Zrušen byl v roce 1312 bulou Vox in excelso jako řád nepotřebný, čemuž dozajista pomohla nařčení z hereze. Řád nebyl nikdy obnoven. S koncem řádu začíná odpověď na naši otázku.

Složitá historie

Řád se začal jako první v tehdy známém světě zabývat bezhotovostními platbami, nesmírně zbohatl na nemovitostech (kdo se chtěl stát členem řádu, musel se zbavit veškerého majetku a převést ho na řád), poskytoval úvěry na vysoké úroky. Templáři jako první křesťanská organizace v Evropě zahájili regulérní bankovní operace.

V roce 1212 tak vybudovali v Paříži na pozemcích darovaných řádu Ludvíkem VII. největší řádovou základnu na evropském Západě Templ, hlavní oficiální sídlo řádu ovšem zůstávalo až do jeho zániku na Kypru. V té době již původní smysl řádu, tj. ochrana poutníků, zcela zmizel. Řád se věnoval především svým ekonomickým aktivitám, přičemž se podle některých kritiků základní hodnotou řádu staly právě peníze. Pařížský, ale i londýnský Templ sloužily jako velká pokladnice a banka, byla zde uložena i velká část královského pokladu ve speciálně k tomu vybudované věži. Sloužil však i jako útočiště pro pronásledované (právo azylu), které využil při bouřích v roce 1306 sám francouzský král Filip IV. Sličný. A právě Filip IV. potřeboval pro svá válečná dobrodružství hodně peněz. Požádal o půjčku řád templářů, ale tehdejší velmistr odmítl králi peníze půjčit. Ono to vlastně znamenalo peníze odevzdat, darovat. Vládci tehdejšího světa své dluhy platili jen málokdy. Filip Sličný se začal zlobit. A hodně. Navíc mu nahrávala výrazná neobliba řádu u všech evropských královských dvorů i u vysoké šlechty. Ta neobliba měla příčinu ve skutečné moci řádu. Řád templářů totiž podléhal jenom papeži. Nikomu se ze své činnosti nezodpovídal a ve světské moci neměl soudce. Mohli si dělat, co chtěli, a přesto nad nimi a jejich skutky neměl nikdo kontrolu – jen papež. Byli absolutně nezávislí, proti jejich skutkům nebylo možné se odvolat, nebylo možné je pohnat k zodpovědnosti. Ve společnosti, kde byly staletí přesně stanoveny společenské skupiny s pevným zařazením, komu podléhaly a kdo podléhal jim, byla tato nezávislost nepřijatelná, velmi dráždila mocné.

A zase ta politika

Proti templářům od roku 1307 začal vystupovat i francouzský král Filip IV. Sličný; jako důvod uvedl, že mu templáři údajně odmítli přispět na jeho válečné výlohy. Do jaké míry to byla záminka a do jaké míry skutečný důvod, lze těžko posuzovat, každopádně důvodů k zakročení proti této mocné síle bylo více než dost. Templáři byli bohatí a samostatní, nepodléhali světské moci ani biskupům a sloužili pouze zájmům papeže. Je tedy možné, že posloužili jen jako prostředek králova boje proti papežskému stolci a svrchovanosti papeže nad světskými panovníky, zároveň bylo lukrativní převzít jejich majetek. Filip IV. Sličný se rozhodl využít klesající popularity templářů a uskutečnil plán navržený jeho rádcem Vilémem z Nogaretu, který spočíval v postupné diskreditaci tohoto řádu. Navíc řád uzavřený před okolním světem přirozeně obklopovalo mnoho tajemství a dohadů, kterých král využil k obviněním, která byla proti řádu vznesena mnohdy neprávem. A v království, kde král měl mít absolutní moc, nemohl strpět ekonomicky a politicky silnou skupinu, nad kterou neměl žádnou kontrolu.

Je pravděpodobné, že templáři se dozvěděli o přípravách útoku proti jejich řádu, ale patrně ho nepovažovali za příliš reálný. Skutečností však je, že lodě templářské flotily z přístavů odpluly a po útoku na řád se přemístily do portugalských a skotských přístavů, mnoho řádových pokladů bylo převezeno a tajné dokumenty zničeny.

Dopisy, které se mohly otevřít až v třináctého v pátek

Filip IV. nezahálel. Po celé Francii čile rozeslal zapečetěné dopisy s instrukcemi k masovému zatčení templářů. Tyto dopisy měly být otevřeny v přesně stanovený den a toto datum bylo 13. října 1307. A hádejte, který den v týdnu to byl? Jasně, pátek.

Ráno v pátek 13. října 1307 začalo rozsáhlé zatýkání templářů v celé Francii. Zároveň byl veškerý templářský majetek převzat (ukraden) královými zplnomocněnci.

Rytíři se ale nepostavili na odpor a bylo tak zatčeno na 5 000 rytířů včetně velmistra řádu Jacquese de Molay. Zatýkání templářů bylo papežem nařízeno i dalším evropským panovníkům, ale nařízení se setkalo jen s malým ohlasem. Velmistr Molay nevydržel mučení a přiznal se ke zločinům, kterých se ani on, ani řád nedopustil. Za to měl být doživotně uvězněn. Těsně před vynesením rozsudku vynucenou výpověď odvolal. Král Filip IV. nařídil, aby byli ještě téhož dne Jacques de Molay i Geoffroy de Charnay upáleni. A tady pokračuje dopad pátku třináctého. Traduje se, že velmistr Molay, když byla zapálena hranice, na prahu své smrti proklel Filipa IV., jeho potomky i papeže Klemena V. a vyzval je do roka k božímu soudu. A kapetovská dynastie vzala opravdu rychlý konec (1314-1328). Filip IV. Sličný zemřel na lovu sedm měsíců po upálení velmistra Molaye, jeho tři synové byli údajně otráveni, zemřel i jeho jediný vnuk. Papež Klement V. zemřel dokonce měsíc po vyřčení velmistrova prokletí.

Dalším zdrojem obav z pátku třináctého je skutečnost, že na Velký pátek byl ukřižován Ježíš Kristus a při Poslední večeři sedělo u stolu třináct lidí a ten třináctý z nich byl Jidáš, který Krista zradil.

Židé považovali třináctku za nešťastnou, protože třináctým písmenem v hebrejské abecedě je písmeno M, což je první písmeno ve slově Mavet, které znamená „smrt.“

Pro Kartářky světla

Helen Stanku

Co nám hvězdy věští na únor?

V únoru očekávejte náhlá překvapení Únoru bude vládnout energie znamení Vodnáře. V druhé polovině měsíce v něm bude až pět planet - Slunce, Merkur, Venuše, ...