svatý

Dušičky či svátek všech svatých nebo Hallowen či snad Samhain máme za sebou a tímto svátkem se uzavřel starý keltský rok a zároveň se otevřel ten nadcházející, ale dříve než se tak stane i podle naše kalendáře dostaneme ještě několik příležitostí k čarování.

Pokud pomineme novoluní a úplňky, pak tou nejbližší možností je svátek svatého Martina. Všichni tento den tedy 11.11. máme spojeno s pořekadlem „Martin přijíždí na bílém koni“, ale nejen o tom je den se čtyřmi jedničkami. Svatý Martin dostal své jméno podle boha války „Marta“, protože Martinův otec byl vojákem- dnes bychom řekli z povolání. Jeho jediným přáním bylo tedy, aby i jeho jediný syn nastoupil dráhu vojáka, a tak se i stalo. Martin se však již po dobu své vojenské kariéry začal věnovat charitě, Mnoho času trávil na modlitbách a nakonec vojenskou službu opustil a stal se nejprve exorcistou-to je počátek kariéry tohoto světcem, ale jeho duchovní cesta byla jedinečná a tak se zanedlouho Martin stal knězem.

Dobré skutky

Svojí bohatou cestu, naplněnou dobrými skutky, završil ve chvíli, kdy se stal biskupem. Martin byl mezi lidmi, a nejen prostými, velmi populární a oblíbený. Vše co dělal, dělal se srdcem na dlani, s prostou čistotou. Za svého života vykonal mnoho poutí do Gálie a pracoval i na místech, kde jiní ve víře neuspěli. Po celém světě je mnoho kaplí hrdým nositelem jména Martin. Dokonce i u nás na Vyšehradě se nalézá Rotunda svatého Martina. Jeho duchovní činnost a učení do dnes uctívají téměř všechny církve-římskokatolická, anglikánská, luteránská, pravoslavná i starokatolická. Martinovými poznávacími znameními jsou- voják na koni, meč, plášť, žebrák, husa, biskupská mitra a berla. Svatý Martin je patronem vojáků, jezdců, podkovářů. Vinařů, cestujících, chudáků a žebráků, zajatců a abstinentů, domácích zvířat a hus, ale i úrody na polích. Tento muž zemřel 8.11.397 a pohřben byl právě 11.11. téhož roku v Tours. Od té doby se toto místo stalo místem poutním, místem kde si lidé připomínají lidskost svatého Martina, vždyť příběh jeho velkého srdce, který se dochoval, je znám nám všem. Je to příběh z dob, kdy byl Martin ještě vojákem a na jedné z obchůzek ho oslovil žebrák a prosil o almužnu. Martin u sebe neměl nic, ale bez váhání vzal svůj meč a přeťal vojenský plášť ve dví a polovinu dal žebrákovi. Plášť, jako symbol Martinův, je dodnes uchováván v Paříži v jednom z jejích muzeí.

Rituál svatého Martina

Myslím, že si tento světec zaslouží i svůj rituál a proto jsem ho pro vás na svátek svatého Martina připravila. Pro vaši inspiraci jsem opět vyfotila své pojetí toho rituálu. Stůl je prostřen bílým ubrusem a ozdoben modrou stuhou. Zapáleny mám bílé a světle modré svíčky i ozdoby na stole jsem volila do bílošedé kombinace. Mějte na paměti, že tento den je dnem i čistě napadeného bílého sněhu. Volte tedy decentní barvy. Pokud tedy máte , jako já vše připraveno, můžeme společně začít. Rituál si udělejte v době kdy jste sami a máte klid. Vypněte televizi i mobil. Nejprve zklidněte svojí mysl, zapomeňte na starosti a shon všedního dne. Zkuste se zamyslet nad svojí životní poutí, komu jste pomohli, co jste udělali ve prospěch všech. Zkuste být na chvilku svatým Martinem a oprostit se od konzumního pojetí světa a jistě vám intuice napoví, co by jste mohli udělat pro druhé, ale zároveň i pro sebe. Někdy stačí jen málo. Máte nemocnou sousedku – přineste jí nákup. Máte za humny les – sesbírejte v něm odpadky.

Sváteční hostina

Zkuste to, alespoň v tento rok, až si budete pochutnávat na svatomartinské huse, se zamyslet komu by jste, byť i malým kouskem husy, udělali velkou radost. To samé můžete udělat i se svatomartinským pivem či vínem. Pokuste se spolu se mnou v tento den, jehož symbolem je bílá barva, být Martinem. Ne vojákem, ani biskupem, ani světcem, ale člověkem. Člověkem plným lásky a soucitu, protože to nás stále více a více bude učit věk vodnáře. Pokud jste rituál zvládli a vaše intuice vám napověděla co dělat- gratuluji. Letos prý Martin na bílém koni nepřijede, ale to nevadí, pokud každý z nás udělá jeden malý dobrý skutek, pak bude tento den důstojnou oslavou světce, který je tak trochu opomíjený, ale ne nedůležitý. Nechte svíce zcela vyhořet a podívejte se z okna. Možná se z nebe přeci jen pomalu a tiše snáší první sněhové vločky a možná nám tím svatý Martin děkuje za to, že jsme se v tento den stali také tak trochu světci a šli v jeho stopách.