Jednou z velmi důležitých předzvěstí vánočního období, zejména pro děti, je Mikuláš.V předvečer svátku tohoto světce, 5. prosince, chodí po městě Mikuláš v doprovodu anděla a čerta, navštěvuje děti a rozdává jim dárky. Nejdříve se ovšem zeptá, zdali byly hodné, a pokud ne, musí slíbit, že se v příštím roce polepší.
Mikulášská tradice vychází z legendy o svatém Mikuláši – biskupovi, který žil ve 4. století v Malé Asii a byl proslulý svým zbožným životem a dobročinností. Zvyk velmi zlidověl a k postavě Mikuláše, oděného do dlouhého pláště a s berlou v ruce, se přidal ještě čert a anděl jako představitelé protikladu dobra a zla.
Podoba čertů se v různých verzích zlořádů upravovala podle dostupné duchovní literatury i světské literatury, třeba podle Dantovy Božské komedie, Miltonova Ráje, podle faustovských mýtů a také podle lidových pověstí, pověr. S čerty byly také neodmyslitelně spojované čarodějnice a čarodějky a před tím třeba jenom vědmy a rohatý vlastně ani nebyl čert. A k tomu se dostaneme postupně.
Texty o ďáblu se promísily v knihách o Rohatém bohu a přičinily se tak o omyl. Pan, Faun či Zelený muž neřídili zasvětí vyplněné ohněm a sírou.
Čarodějky svá božstva nikomu nevnucují. Některé však baví, když mohou s humorem sobě vlastním vytáčet zatvrzelé dogmatiky.
Praktiky čarodějek se liší stejně, jako je jedinečná každá sněhová vločka. Jedny pracují samostatně, jiné preferují coveny, tedy společenství provozující různé praktiky. Některé se učí od učitelů, jiné samy, napojené na vlastní intuici, nebo čerpají z knih a dalších zdrojů.
Některé čarodějky dělají rituály, při nichž pracují s dušemi předků, kteří zemřeli třeba i před deseti tisíci lety. Jsou čarodějky, které pracují ve shodě s přírodou, změnami ročních období a silou přírodního světa. A také jsou takové, které pracují především s božstvy.
Některé z nich pracují dokonce s božstvem, které většina lidí nazývá Rohatý bůh. Přesně tak nebo podobně se mu říká.
Že by čert či Satan, ke kterému se kdysi doznávaly čarodějnice na mučidlech? Nemůže být větší mýlky. To by si mohl myslet pouze neznalý laik.
Je Rohatý bůh muž nebo žena?
Rohatý bůh je titul i způsob popisu konkrétního typu božstev, se kterými se můžete setkat v různých odnožích čarodějnictví. Rohatý bůh může mít i ženskou podobu, nebo se může vymykat genderovému rozlišení. Může být hetero, homo, transport gender a různým lidem se může ukazovat v různých podobách. V dobách předkřesťanských se to, kdo je jakého pohlaví, příliš neřešilo. To až později z toho někomu začaly naskakovat pupínky. A co teprve takový sex pro potěšení, to zavánělo všemi rohatými. A také, že ano.
Božstvo s rohy či parožím
Knihy věnované čarodějnictví většinou popisovaly rohatého boha jako jedinečné a výlučně pradávné božstvo. Božstva s rohy či parožím mají společné vlastnosti i charakteristiku. Okouzlí vás mytologií, jen to může být pokaždé jinak. U pohanů nikdy neexistoval jeden Rohatý bůh. Bylo hodně božstev obdařených rohy či parožím a každé bylo jiné. Rohy však měly společné.
Lidé je vnímali po svém. Pro jedny byl Rohatý bůh synonymem přírody a divokých plání. Pouť Rohatého boha skrze koloběh ročních období zrcadlila jejich změny. Stejně, jako se střídalo jaro, léto, podzim a zima, se střídaly pod jeho dohledem i životní etapy lidí. Od dorůstání, přes dospělost, střední věk až ke smrti. Rohatý bůh je postava, kterou lidé umísťovali mezi dva světy. Ten náš a krajinu smrti.
V mnoha mýtech byl Rohatý bůh božstvem obětním, které obětuje vlastní život, aby se svět mohl obnovit a opět plodit. Spojení Rohatého boha s plodností přimělo hodně lidí věřit, že je bohem sexu, touhy a pokušení.
První současný čaroděj, který odhalil svoji identitu a veřejně jí přiznal, byl Angličan Gerard Gardner (1884 – 1964). Je považován za architekta současného čarodějnictví a možná jste již někde zahlédli jeho díla zasvěcená kultu Wicca. Gardner zdůrazňoval, že bůh čarodějek je bohem s rohy, což znamená, že Rohatý bůh se stal jedním ze základních božstev současného čarodějnictví a od té doby se o něm začalo mluvit veřejně.
Ve sve knize The Meaning of Withcraft z roku 1959 představuje Gardner Rohatého boha čarodějek jako ztělesnění většiny vlastností, se kterými se pojí. Nazývá ho tím, který otvírá brány lůna, i pánem bran smrti. Přiznal mu také solidní místo v našem světě, charakter krále lesa a popsal ho jako obnovitele života. Rohatý bůh je něco víc než pouze božstvo divokých stepí. Byl také bohem zahrad a díky potenciálu falického boha byl téměř prezentovaný jako všehopožírač a všehotvůrce a milovaný zachránce světa.
Bůh sexu a plodnosti
Rohatý bůh byl tedy bohem přírody, sexu, plodnosti, zasvěcení, smrti, regenerace, narození a také zosobněním vlastností, po kterých toužíte.
Byl také bohem tělesné lásky a sexualita byla jeho darem. Měl se oslavovat, a pokud se někdo angažoval z vlastní vůle a dělal to, co mu činí potěšení, a nedělal druhému to, co by se mu nelíbilo, mohl tím stěží někomu škodit.
V mnoha mýtech přitahovaly Rohatého boha jedině ženy, ale historie říká i něco jiného. Rohaté božstvo, třeba jako řecký Pan, využívalo každé příležitosti k sexu a mělo rádo jak muže, tak ženy, vlastní ruku i všechno mezi tím.
Rohatý bůh toleruje každého a přijímá každého, kdo ho hledá, bez ohledu na sexuální orientaci. Je afirmací života a skrze sex pro radost i afirmací radosti. Rohatý bůh toužil po tom, abychom se radovali v čase, který nám byl na Zemi dán a který nezadržitelně plyne.
Proto býval často vyobrazován s erekcí.
Dokonce i ta božstva, která se kdysi takto nezobrazovala, například keltský Cerunnos, jsou někdy ilustrována s údem v erekci. Pravděpodobně to bylo odvozeno z toho, kterou z jeho dovedností potřebovali lidé ve svém životě.
Pán smrti
Rohatý bůh byl i pánem smrti. Bez smrti není život. Jedno i druhé je potřebné, aby svět fungoval. Božstvo honů přináší smrt a to pojí ještě více Rohatého boha s podsvětím. Francouzský výraz „la petie mort“ (malá smrt) se váže k orgasmu, tento aspekt je tedy znám. Rohatý bůh vedl duše do království zemřelých a zajišťoval jim také bezpečný průchod a nakonec návrat do světa živých.
Hodně čarodějek věřících v reinkarnaci věří, že Rohatý bůh střeží brány mezi podsvětím Summeralds (čarodějejnické označení zasvětí). Koneckonců je to aspekt Rohatého boha, který vládne sabatu Samhain a čeká na nás, když umírá naše smrtelné tělo.
Rohatý bůh nebo ďábel?
Častá spojitost Rohatého boha s křesťanským ďáblem může u některých lidí vzbuzovat neklid. Rohatý bůh čarodějek nebyl nikdy křesťanským ďáblem, nicméně na něho mělo vliv to, jak někteří lidé interpretovali křesťanského ďábla v průběhu věků. Texty o ďáblu se promísily v knihách o Rohatém bohu a přičinily se tak o tento omyl.
Víra v Rohatá božstva je stará tisíce let. Nemá nic společného se zásvětím a peklem plném síry a ohně.
Kde najdete postavy s rohy?
Pojďme se ještě podívat do historie, v níž jsou zmínky o postavách s rohy. Začneme pěkně postupně, třeba nástěnnými skalními malbami.
V současné Francii jsou stovky jeskyní s obrazy zvířat reálných i vymyšlených, malovaných i vyrytých ve skalách. Umění v některých takových jeskyních může být hodně staré, může být z období před 30 000 let lety, z období horního paleolitu. Je tam možné nalézt obrazy představující zvířata v pohybu a jejich výrazy a v několika takových jeskyních je možné nalézt i obrázky postav – napůl lidí, napůl zvířat. Většina ukazuje bizony s prvky lidského těla a dokonce je tam jeden pták-člověk. Mnoho lidí si myslí, že tyto obrazy ukazují božstva, ale nikdo si tím není jistý. Tyto malby jsou starší,než jakékoliv současné náboženství. Dva či čtyři tisíce let se nám může zdát věčnost, ale lidé a možná národy využívající evropské jeskyně, to dělali nepřetržitě přes víc než 25 000 let. Pokud tyto jeskyně sloužily k náboženským účelům, pak to asi bylo nejdelší známé náboženství v historii lidstva.
Nejstarší umění, které se dá spojovat se zvířaty, pochází z jeskyně Chauvet. Vzniklo pravděpodobně před více než 36 500 lety. Pokud jde o Rohatého boha, nejzajímavější jeskyně je v Grotte desTrois- Frères. Jeskyně Tří bratrů se nachází v dnešní Francii. V porovnání s Lescaux a Chavuet je většina obrazů v této jeskyni stará pouze jen okolo 15 000 let. Byla objevena na začátku 20. století a v několika postavách je možné spatřit Rohatého boha. V jedné části této dlouhé jeskyně, kterou pojmenovali Sanktuarium, je možnost spatřit obraz, který tuto jeskyni proslavil nejvíce: čaroděje.
Božstva provázaná s býkem
V jeskyni Çatalhöyük (čti chah-tahl-HU-yook) na území dnešního Turecka jsou malby s motivy rohu staré 9 500 let. Namísto paroží tam jsou motivy s rohy býka. Kromě hlav a rohů býků se v jeskyni také nachází vyobrazení ženy sedící mezi dvěma lvy. Bylo to interpretováno tak, že se tam uctívala bohyně matka a její syn, který na sebe vzal podobu býka. Tato hypotéza si samozřejmě žije vlastním životem.
Současnými centry s Çatalhöyük byly Eridu, Uruk a Ur.
V sumerské mytologii se objevilo hned několik božstev provázaných s býky. Ochranné božstvo Lamassu se často zobrazovalo s lidskou hlavou a tělem býka. Jednou to byl muž a jednou žena. Kanaánský bůh bouře Hadad byl často zobrazován se čtyřmi býčími rohy na hlavě a pocházel přímo od Sumerského boha bouří Iškura.
Velmi známý je epos o Gilgamešovi, který v sobě nese také docela dost býčí energie. Průvodce Gilgameše a pravděpodobně i milenec Enkidu byl představován jako divoký člověk. Byl zpodobňován jako evropský divoch a představovali ho s hlavou s býčími rohy. V další části Gilgameš a Enkidu zabíjí býka poslaného skrze bohy poté,co Gilgameš odmítl zálety bohyně Ištar .
Egyptská bohyně Hathor byla často zobrazována jako kráva nebo člověk s hlavou krávy a pokud měla postavu člověka, potom vždy s rohy na hlavě. Hathor nebyla jediná bohyně starodávného Egypta, která využívala býčí symboliku. Bohové Ra a Osiris navštívili podle jejich uctívačů zemi převlečení za býky. Sluneční božstvo Hórus, míval někdy hlavu Berana – další rohaté zvíře. Atum mělo také býka ve své mytologii. Čtyřrohý býk Ra chránil cestu do nebe a kněží věřili, že mohou mluvit s Atum prostřednictvím býka. Kult boha Apise vznikl z úcty projevované svatému býkovi, který byl synem Hathor.
Palác Knossos na Krétě je známý motivy býka.
Kréta byla domovem Minotaura, který měl hlavu býka. Minotaurus mohl být pozůstalostí lokálního zapomenutého božstva. V pozdější řecké mytologii byl synem řecké královny Pazyfae a pěkného býka obětovaného jejímu manželovi, královi Minosovi bohem Poseidonem.
Bohové jako Zeus, Dionýsos a Poseidon na sebe často brali podobu býka, když navštěvovali zemi kvůli vztahu s ženami. Eleuzínská mysteria zasvěcená Deméter a Persefoně a v určitém stupni i Dionýsovi končila obětováním býka.
Nesmíme zapomenout ani na řeckého boha Pana, který měl nohy kozla, špičaté uši, malé rohy a byl celý porostlý tmavou srsti. Byl tak ošklivý, že když ho jeho matka nymfa uviděla, utekla. Zato jeho otec Hermes vzal syna na Olymp, aby pobavil jiné Bohy. Ti se zasmáli a otevřeli mu srdce, dali mu jméno a vrátili ho do lesů a skal Řecka jako velkého boha přírody, který byl ochráncem myslivců, pastevců a ovcí.
Dionýsos byl pro změnu nejčastěji znám jako bůh vinohradů a vína. Byl také spojován se smrtí a dušemi zemřelých. Podle řeckého filosofa Heraklita „Hades je tím samým, co Dionýsos…” Hodně Dionýsových svátků vzdávalo čest duším zemřelých a v některých tradicích je provázel do podsvětí. To pojí Dionýsa ještě více s Rohatým bohem, protože i on má souvislost se smrtí.
Podle některých mýtů je Dionýsos synem Dia a Persefony. Titánové jej však rozsápali krátce po jeho narození. Jeho esence zůstala přenesena do těla Thébské královny Semele, která byla milenka Dia a jeho smrtelná matka. Žárlivá Hera ji přesvědčila, aby přiměla Dia, aby se jí ukázal ve své skutečné podobě. Naneštěstí pro Selen byla skutečná podoba s boha blesků smrtelná. Když zabil svoji smrtelnou milenku, zachránil Zeus plod Dionýsa tak, že ho zašil do svého údu, aby potom porodil syna. Pověst o tom, že Zeus porodil Dionýsa, podkresluje patriarchální přirozenost staré řecké kultury, a také ukazuje umění Dionýsa překonat smrt.
Priap byl považován za syna Dionýse a Afrodity a byl více falusem, než člověkem. Jeho úd měl často přehnané rozměry. Kult Priapa byl proklet žárlivou Herou ještě v lůně Afrodity. Hera se mstila za to, že Paris v Tróji uznal Afroditu za krásnější než je Hera. Priap byl bůh plodnosti a plánů. Je zvláštní, že v některých měsících na některých místech bylo on a Dionýsos označování jako jeden bůh a to ještě více utvrzovalo status Dionýsa jako falického boha.
Božstvo s jelením parožím a hady
Vrhneme se na Cernnunose. Nejstarší zmínku o tomto keltském božstvu s parožím jelena a s hady (pro Kelty byli hadi strážci pokladů) najdeme na nástěnné malbě ve Val Camonice na dnešním pomezí Itálie a Švýcarska a pravděpodobně pochází z 6. století před našim letopočtem. Jeleni byli vnímáni jako silná zvířata, jejich maso dávalo obživu a jejich paroží bylo ceněno. Cernunnos byl bůh lovu a možná i bohatsví, divokých plání, bůh smrti i zásvětí. Stopy po něm byly v Británii i v dnešním Dánsku (Gunderstrup), v Bulharsku a Rumunsku. Na východě Francie (France-Comte) bylo nalezeno jeho vyobrazení v ženské podobě a v Paříži byla zmínka na „sloupu převozníků“. O Cernunnovi se zmiňoval i Julius Caesar jako o nočním božstvu.
Zelený muž
Zelený muž byl znám také již před naším letopočtem, ale vyobrazený je (ve velikosti kapesníku) i v kostele starém přes 650 let. V Rosslynské kapli. Ve Francii v opatství Saint Denis byl vyobrazen na fontáně s nápisem ,,Silvanus.“ Sylvan byl římský bůh lesů. Zelený muž byl symbolem přírody. V Anglii jsou po Zeleném muži pojmenovány desítky hospod. Byly i Zelené ženy.
Britský antropolog sir James Fraser o něm psal jako o duchu rostlinstva. Jako spřízněná bytost se pak jeví i Jack in the Green, který se jeví jako pozůstatek pohanství. A tak bychom mohli pokračovat. Vrátíme se ale raději na začátek. Není čert jako čert.
Pro Kartářky světla Hel
Zdroje: Gerald Gardner – Withcraft today, James Frazer – The Golden Bough: The Roots of Religion and Folklore, Gramercy, New York 1993 (u nás vydalo nakladatelství Československý spisovatel, s.r.o. 2012), Jason Mankey – Witches and Pagans, Llewellyn Publications2021, Hutton Ronald – Pagan Britain, Oxford University Press, New York 1996, Robert Graves – Řecké mýty, Leda 2022…
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.
10 věcí, které potěší Střelce
Pětice osvědčených adventních způsobů, jak zjistit, co vás čeká a nemine
Víkendový horoskop od 8.12. Merkur s Jupiterem najdou společnou řeč a Venuše uvolní náladu
Vánoční svátky … s ním, či bez něj?
Jak si ozdobí svůj stromek jednotilví zrozenci zvěrokruhu?
Karmické Slunce a úkoly zrozenců ve Střelci
Po čem vaše srdce touží?
O čem sní jednotlivá znamení
Nejlepší talisman na rok 2024 podle znamení zvěrokruhu
Andělský ochránce Střelců je Advachiel. Jak pomůže i vám?
Ve středu 29. listopadu vejde Luna do znamení Raka. Zvýší vaši empatii a přiměje vás k myšlenkám o své rodině, domovu a druhých lidech a o tom, co je opravdu důležité. Luna v Raku může vyvolávat silnou touhu vzbudit pocit v partnerovi, nebo někom pro vás důležitém, že k vám patří a že o něj pečujete.
Každý z nás si volné dny na konci pracovního týdne představuje jinak. Přemýšleli jste ale někdy, jak by mohl vypadat dokonalý víkend, pokud byste vzali v úvahu své znamení zvěrokruhu? Nechte se inspirovat!
Nejčastější otázky kartářkám jsou na vztahy. Lidé se často trápí, protože nechtějí být sami a pak se zase trápí i proto, že mají natolik rádi svoje soukromí a svůj vlastní prostor, že jim tam ten druhý vlastně vadí. To dělá stále populárnější vztahy toho typu, kdy jsou každý zvlášť a spolu tráví svůj volný čas. Navenek to působí tak, že vlastně ani nikoho nemají a pak se s někým seznámí a někdy se mu zapomenou zmínit, že jsou tak trochu zadaní. Někdy je to ohromné dobrodružsví, ale ne vždy to má hezké konce.
Sex je obrovský fenomén. Můžeme si ho užívat a někteří se mohou snažit ho i zneužívat. Sex má také svou specifickou magii. 
Berani, runa pro vás je Ingwaz
Někdy máte doma věci, o kterých ani nevíte, že vám škodí. Využijte otevřené brány mezi světy a zbavte se starých energií. Věci očistěte, nebo se s nimi rozlučte.
Blíží se svátky, kdy vzpomínáme na naše blízké, kteří jsou už na druhém břehu. Jaká kouzla čekají v tajemné podzimní noci?
Jak ten čas letí… Už zase je tu čas vydlabaných dýní, plápolajících lucerniček, které zdobí snad každou domácnost, obzvláště, pokud ji obývají také malé děti… Halloween je tu!
Někdo si myslí, že to je dětinské, ale vy přesto věříte v tajemnou moc, která hýbe kartami? Ne všichni věří na duchy. Přesto ale každý, kdo se někdy tarotu na něco ptal, ví, že velmi často padají takové karty, které nepůsobí jako náhoda. Dokonce bývají moudré a mohou vás v životě posunout dál.
Víte, na které ruce a proč nosit šperky z krstalů, jak mohou pomoci naušnice a co s kamenem, který vám pukne? To a ještě něco navíc se dozvíte právě teď.
Nejsme příliš naučení prosit o pomoc a pojmenovávat své emoce. Málokdo umí říct, že prožívá smutek a žal. Spíše to zabalí do frází o tom, že pouze není v kondici. Je apatický, či lhostejný, nebo stále pláče a říká si, že už to dál takto nejde, že už nechce. Truchlení nepovažuje to za normální chování a tak si ho zakáže. Je přeci módní být silný a jít dál.