Naslibují hory doly… S úsměvem a lehkostí slíbí nebe na zemi. Nic není problém. Když pak ale dojde na lámání chleba, vykrucují se: to, že jsem říkal/a? Určitě ne. To jsi špatně pochopil/a. „Já přece nikdy nelžu…“
Svět sedmilhářů je jedno velké show. Je nesmírně pestrý, barevný, vzrušující, ale ve své podstatě fádní a nudný. Jsou duchovními chudáky, kteří míří a zabývají se pouze povrchem. Když poodhalíme několik závojů a kutáme hlouběji, zjistíme, že důvody pro lež jako věž jsou sice u každého odlišné, ale základ mají stejný. Pokud nejde o skutečné duševní onemocnění, mají tito lidé nízké sebevědomí v nitru (navenek naopak vysoké) a nějaký ten obří šrám na duši,zpravidla z dětství či z milostného vztahu v mládí, ve který doufali a věci se vyvíjeli trochu jinak než podle romantických představ. Když ne v tomto, tak v některém z minulých zrození. Sami s tím nehnou a bude muset nastat bod zlomu, okamžik, kdy je „něco“ popostrčí směrem kupředu, směrem k prozření, že není všechno zlato, co se třpytí a show na efekt nebude pro život to pravé…, alespoň ne z dlouhodobého hlediska.
„Chce to vzrůšo. Pravda je nezajímavá“, hlásají. „Nikoho nezajímá a nic z ní nevzejde lomcujícího, inspirativního, úžasného. S ničím nehne. Proto je třeba přikrášlovat, měnit, zabarvovat… Bez toho bych byl/a nic!“ Prohlášení vhodné pro bulvární pisálky a bezohledné jedince, kteří postrádají cit a empatii, a to velmi či naprosto.
Když pak potkají někoho, komu by stálo za to říkat alespoň o sobě pravdu a na oplátku prozkoumat pravdivý příběh daného člověka, najednou zjistí, že to nejde. Nejsou schopní sdělovat nic jiného než vybájenou lež. I kdyby se kousli do jazyka, nejde to…, vždycky sklouznou k přehánění a mystifikacím. A je nad jejich síly naslouchat druhým a jejich „obyčejnému životu“. K smrti je nudí a mají tendenci skočit do řeči a okořenit příběh co slyší o notnou dávku chilli. Prostě jen tak…
Někdy zalže každý z nás. Je to přirozené? Zejména tzv. milosrdná lež ohledně vzhledu, nového účesu, šatů, co někomu nepadnou či nějaké události, která se jeví hrůzostrašně, zprávy o zdraví, kdy druhého (i sebe) uklidňujeme, že je všechno vlastně ok. A rádi slyšíme, když nás v tom druzí podpoří. I když víme, že to vlastně není pravdivé. Kdo by neslyšel rád: „Tobě to ale sluší…!“, když se cítí pod psa či ještě hůře? Ale to není ten patologický případ sedmilhářů. Ti chtějí něco získat. Pozornost, finance, obdiv, moc, sex, vzrušení…
U partnerských lživých „prohřešků“ často zní věta: „Už jedu…“ když je daný člověk zabředlý do zajímavé diskuse či ještě nedokončil schůzku s milenkou, milencem…, tito lidé jsou toto schopni opakovat xkrát za sebou, přičemž stále ještě nevyrazili směr k domovu. Nebo „vybil se mi telefon“, „nějak mi blbne signál“, „vypil jsem jen jednu skleničku“…, dosaďte si další lživé výroky, které snad ani nemůžeme brát vážně… Štvou vás? Zkuste aplikovat to samé zpátky (a nemusí to být vůbec pravda…), reakce bude střelhbitá. Je to pro druhé notně poučné, nastavit jim zrcadlo, a urychleně změní taktiku, nebo si najdou jinou „oběť“… 😊 Bude to škoda?
Máte rádi pravdu či lež? Pravda bývá mnohdy vyslovena s nemilosrdným odsouzením, což nikomu nepřidá… Lež tak krásně všechno zaonačí, že…? Je nějaká hranice, kdy lhát a kdy říci čistou pravdu? Někdo našlapuje jak slon v porcelánu, někdo se chová jako bagr v pralese… Symbolicky řečeno slovy knihy Pan Kaplan má stále třídu rád: „O píďu, Kaplan, o píďu…“
Pro Kartářky světla Hm
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohodlně po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.
Barvy a jejich vliv na člověka
Proč jsou děti 21.století neposedné a jak to souvisí s čísly
Jak funguje čas a co je vlastně čas?
Jak si splnit svá přání 8. října při magickém úplňku
Zbavte se problémů při podzimní rovnodennosti
Co je to aura?
Najděte odvahu a svěřte se
Jak a na co se ptát karet
Jaké bylo moje první setkání s kartářkou a výkladem karet
Když věříš, tak to přijde
