Mluvíte někdy sami se sebou? Tedy vnitřně… Že ne…?
Nejvyšší čas s tím začít. Dáváme tím sobě i všem neviditelným, duchovním, spirituálním bytostem, co jich je najevo, že víme, že nejsme jen a jen tělo, které je vidět, které zdobíme, šlechtíme, tužíme a na které si můžeme sáhnout, dotknout se. Je něco tajemného, bez čeho tělo nemůže existovat. Co mu vdechne život. Provází ho všemi vtěleními na cestě Vesmírem a pokud to vztáhneme na naši krásnou modrou planetu, pak tímto pozemským životem i mnoha dalšími. Duše.
Dotknout se (pomyslně) své duše je mnohem těžší než těla…, jak pro druhé, tak především pro nás…, ale zcela zásadní věc v našem životě. Tělo je chrámem, příbytkem pro věčného cestovatele, bádajícího, jdoucího za Světlem a poznáním, na nekonečné stezce napříč věky = Duši.
Znáte svou duši? Mluvíte s ní? Nasloucháte jí…?
Možná někdo namítne – no, s někým mluvím, ale jak můžu vědět, že to je moje duše? Kdo to promluvil? Kým jste…? Jste někdo jiný než Duše? Kdo tedy…? 😊
Vztah, který máme sami k sobě, sami se sebou, nás definuje pro druhé. Kdo neumí být sám se sebou, neumí být ani s druhými, říká se. V překladu to znamená, že člověk má nejdříve poznat sám sebe, své světlé dary i temné stíny, aby mohl rozumět, případně pomáhat jiným. Není řeč jen o tělesné schránce, jak jsme/nejsme se sebou spokojeni. Ale právě o duši. Jak je na své Cestě poznání daleko. Zda se zajímáte o to, kdo vlastně jsme, proč tu jsme, co jsme sem přinesli, co máme objevit a co si máme pomyslně odnést… Otázek je spoustu a ty samé si kladli všechny generace před námi co svět světem je. A budou si dost možná klást všechny generace po nás, co svět světem bude. Ale mnozí už odpověď našli. A je jich čím dál více. Přišla sama, inspirována hledajícími, hledáním, přelomovou dobou, kdy vzniká cosi nového. Přišla na jejich pozvání. Jako odraz jejich nitra. Protože tam, hluboko uvnitř nás, jsou všechny odpovědi světa…, jen najít ten správný klíč.
Jak učí staří Mistři. Vše už máte, není třeba nic víc, jen si vzpomenout, navrátit se k sobě, otevřít správné dveře správným klíčem. Ty dveře jsou hluboko v nás a klíč držíme ve svých rukou. Vydáte se už (konečně) na dobrodružnou cestu svým nitrem? Budete muset čelit strachům, obavám, zmatkům, nedůvěře…, abyste našli poklad. Nad všechny poklady světa. Jakmile jej spatříte, začne zářit. Ponořte se do ticha, které zpočátku vůbec není tichem…, budou vás rušit stovky neodbytných myšlenek, než rozpoznají marnost svého počínání a utichnou… Prostor, který se otevře, je zázrakem. Darem, který vás už nikdy neopustí…
Co dělat nyní? Cokoli co máte rádi, cokoli, co vás dělá šťastnými, co dá vaší duši i tělu na vědomí, že milujete život, se vším, co přináší. I s touto prazvláštní dobou. Vlastně jsme na ni čekali celý život. Že „něco“ přijde, že se „něco“ změní, mnozí cítili vnitřní tlak. Už aby to bylo, říkali jsme. Teď je to tady. Není to procházka růžovou zahradou. Už minimálně dva roky. Ale ani nikdo netvrdil, že bude… Vyjasňuje se. Pravda, největší tma bývá před svítáním, ale na zkoušky jsme už přece za ta „léta“ zvyklí, že…? A víme, kam jít pro odpovědi…
Svět se stále mění a my s ním. Zkuste tento koloběh zadržet… Nepůjde to. 😊 Vše plyne jako řeka vlévající se do moře…
Pro Kartářky světla Hm
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohodlně po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.
Anděl strážný pana Matěje
Barvy a jejich vliv na člověka
Proč jsou děti 21.století neposedné a jak to souvisí s čísly
Jak funguje čas a co je vlastně čas?
Jak si splnit svá přání 8. října při magickém úplňku
Zbavte se problémů při podzimní rovnodennosti
Co je to aura?
Najděte odvahu a svěřte se
Jak a na co se ptát karet
Jaké bylo moje první setkání s kartářkou a výkladem karet
