Představte si… jste na louce… Nohy se noří do hebké trávy. Vzduch je cítit svěžestí a vůní rozličných květin. Sedmikrásky, kopretiny, chrpy, pomněnky… A hlavně krásné, zlatavé hlavičky zvědavě vykukující z trávy. Pampelišky. Třapatá malá sluníčka… Jsou všude kolem. Pojďte blíž a zadívejte se zblízka na ten květ. Cítíte tu radost, která rozechvívá oblast srdce a šimrá úsměvem?
Když ztišíte svůj dech, možná zaslechnete něžné ševelení ve větru. To mladé pampelišce nedá spát krásný, ztepilý šeřík vzpínající se nad místem, kde pampeliška kvete. Jak je nádherný, vzdychne. Jak omamně voní… A já jen obyčejná pampeliška. Kdo by si mě všiml?! Ještě ani jednou se sem nepodíval… Stočí oči vedle sebe. Mami, a proč nejsem šeřík?! Všichni ho milují, zdobí s ním své domy, vysazují v zahradách, parcích… Nás nikdo nikam nasází, naopak plení ze zahrad, trávníků, záhonů pryč. Proč? Cítím se tak… nemilovaná. Vzdychne.
Maminka pampeliška se zamyslí. Mýlíš se, milá dcerko, lidé nás milují. Jsme pro ně symbolem slunce, štěstí a volnosti, pohled na zlatavé květy je vede k radosti, když mají chmur plný džbán, hořkost našich listů v jarních salátech je léčí a hladí jejich útroby. A pampeliščí med staví opět na nohy svou tajemnou silou… Zbožňují, když kveteme. Rozhlédni se. Co vidíš? Šeřík. Pípla mladá pampeliška. Och, jednou porozumíš! Každý má na světě jiný úkol. Specifický. Ten svůj. My máme velký dar. Vyrosteme téměř kdekoli. Zas a znova. Jsme přirozeně krásné, odolné, zdravé. umíme čarovat. I pouhým pohledem rozjasníme den a zaženeme mraky… A může se do mě šeřík zamilovat? Přemýšlí nahlas mladá pampeliška. Maminka se pousměje.
Láska nezná hranic… Ale usilovným chtěním být někým jiným jsi úplně propásla šeříkův obdivný pohled. Snaží se už notnou chvíli. Po něčem toužíš a zároveň to propásneš. Děvče, děvče… Vnímej každou chvilku svého života s otevřenýma očima a srdcem. A nic důležitého ti neunikne. To je poselství, které si my pampelišky předáváme po generace. Je to klíč k moudrosti… Nejde o to být růže bez vůně a života. Nosit neobvyklou barvu hávu, kterou svět neviděl. Bez radosti bytí. Naopak! Prodrat se odvážně houštím a nenechat se udolat. Svítit do daleka v časech nouze a strachu. Dávat naději. Jako kouzelná pochodeň dobrých zpráv…
Máte chmury na duši a těžký čas? Vzpomeňte si na světlo pampelišky, její něžnou záři, odolnost a nezdolnost. Bude vám líp.
Co s tím? Jedno z naprosto jednoduchých věcí, které pro sebe můžete udělat bez složitých kouzel, čárů a příprav, je začít vnímat život kolem sebe. V přítomnosti. Niterně. Obyčejný východ slunce, který dává energii počátkům. Západ slunce s jeho mystikou stmívání… Louku, kde lze být svá, odložit masky a role na skvělou matku, partnerku a pracanta co zvládne i nemožné… Vnímat nádheru květů, let ptáků, motýlů a včelek. Oni nepřemýšlí, jak při svém letu vypadají a co si kdo o nich myslí, prostě JSOU. Přirozeností a živoucí inspirací. Udělejte krok či krůček směrem k přírodě, k pochopení krásy jejích každodenních „zázraků“ a ty se začnou dít i ve vašem životě. Zcela přirozeně.
Buďte „pampeliškou“. Rozdávejte světlo, krásu a jas už jen tím, že jste… Zpravidla chceme být někým jiným, vypadat jinak, žít jinak…, ale naše síla je právě v naší jedinečnosti a specifickém poslání. Znáte to své…? Seberte odvahu a hledejte. Vyzrálá semínka ochmýřené pampelišky se vydávají na cestu za poznáním a moudrostí. S lehkostí… A co vy?
Pro Kartářky světla Hm
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohotově po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.
Anděl strážný pana Matěje
Barvy a jejich vliv na člověka
Proč jsou děti 21.století neposedné a jak to souvisí s čísly
Jak funguje čas a co je vlastně čas?
Jak si splnit svá přání 8. října při magickém úplňku
Zbavte se problémů při podzimní rovnodennosti
Co je to aura?
Najděte odvahu a svěřte se
Jak a na co se ptát karet
