Důvěra je základ všech vztahů. Bez ní není možné ani přejít ulici, nakupovat, nemluvě o společenském životě, práci a rozvoji. Důvěřovat sobě i druhým. Nedůvěra je jen nedostatek důvěry, víry v sebe, ve své schopnosti a v pravdivost okolí.
Důvěra nás provází na každém našem kroku. Důvěřujeme v to, že když na přechodu svítí zelená, tak nás nikdo nepřejede, že nás voda z vodovodu neotráví, že nápis na potravinách „bez lepku“ bude skutečně takový atd. Důvěru bychom mohli popsat jako víru v někoho nebo v něco, vzdát se kontroly na základě přesvědčení v pravdivost zvenku. Je charakteristickým znakem vztahů – k sobě i k druhým.
Stává se, že někdo naši důvěru zklame. Probudí naši nedůvěru. Co s tím? Možnost zklamat moji důvěru je dána mou apriorní slepou vírou v tvrzení či chování toho druhého. Pak bych měl zauvažovat o vyrovnanosti důvěry a opatrného ověřování vyřčeného nebo vykonaného. Každého z nás někdo už v životě zklamal. A proč se to stalo? Bude to znít nepříjemně, ale stalo se to proto, že my jsme to dovolili.
Nenabádám vás, abyste pochybovali o všem, co se dozvíte. Na druhou stranu naivní důvěřivost dokáže být vražedná. Mně dalo roky práce najít vyrovnanost mezi zdravými pochybnostmi a nebezpečnou, slepou důvěrou v někoho nebo v něco. V lidi, v učení, v ideologii či propagandu. Oba extrémy v našich životech mohou vytvářet problémy. Jak slepá důvěra, tak absolutní, trvalá nedůvěra.
Zkuste nepovažovat za absolutní pravdu vždy to, co se doslechnete. Pokud se každou chvíli vytasíte se „zaručenou“ informací, ze které se vyklube nesmysl, drb, zbytečně si kazíte pověst. Potopit vás může i drobná chyba. Staří latiníci doporučovali život, informace, zvěsti, brát „cum grano salis“ (se špetkou soli), tedy s určitou rezervou.
Když jsme u těch přísloví, vždy se mi vyplatilo při sebemenších pochybnostech si položit otázku „Cui bono“ – komu to prospěje? A hodně se mi osvědčilo vnímat nejen CO mi ten druhý říká, ale také PROČ mi to říká – co tím sleduje. Co je ZA obsahem jeho slov, co chce, abych věděl nebo abych si myslel – A PROČ. A to si postupem času prověřit.
Takže když se třeba dozvíte „Tý brďo, vona spí s celým oddělením!“ nebo „pomlouvá tě, kudy chodí, měl by sis dát na něj pozor“, tak než začnete bublat proti údajnému pomlouvači, nebo závidět zdánlivě sexuálně zdatné kamarádce, zkuste si nenápadně ověřit i z jiných zdrojů, zda je to pravda a potom zapátrejte S JAKÝM CÍLEM vám to ta senzacechtivá drbna s vyvalenýma očima pod pečetí tajemství šuškala do ouška. Třeba jen takový člověk potřebuje, abyste jeho pojetí pravdy či lži považovali za pravdu obecnou, nebo se vás snaží rozeštvat či zmanipulovat.
Nenabádám vás k permanentnímu podezřívání. Jen doporučuji zdravou opatrnost, vyrovnanost mezi důvěrou a ověřováním si, ušetříte si tak mnohé trable.
S přáním všeho dobrého Mirek.
Foto: Schutterstock; soukromý archív
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.
Jak funguje čas a co je vlastně čas?
Jak si splnit svá přání 8. října při magickém úplňku
Zbavte se problémů při podzimní rovnodennosti
Co je to aura?
Najděte odvahu a svěřte se
Jak a na co se ptát karet
Jaké bylo moje první setkání s kartářkou a výkladem karet
