Vzdělávání nikdy nekončí

Touha po poznání je vlastní každému z nás… I když je někdy poněkud skryta za honbou ZA něčím hmatatelným. Jako bychom chtěli polapit do náruče nějakou jistotu, popadnout za pačesy a pevně držet cosi, co máme strach, že nám druhého dne zmizí do dálav. Pevný bod světa. Ano, ten, který neexistuje a nikdy neexistoval… 😊

 

Proto máme zpravidla rádi všemožné tištěné certifikáty, které se tak krásně a honosně skví na stěnách kolem nás, doma i v práci…, na psacích stolech. Symbolizují, stvrzují nám, návštěvám či pracovním kolegům, že jsme o notný kus dál než kdysi, než před lety, před chvilkou, dál než oni. Že jsme fakt „dobří“, vzdělaní, úspěšní. Máme toho hodně za sebou, alespoň takovýto papír tuto informaci doslova křičí do éteru… Opravdu? Ruku na srdce… Když poznáte někoho nového ve svém životě, chcete vidět veškerá jeho pověření, zlatá potvrzení, vidět, čím vším pracovně prošel, co získal, nebo si s ním či s ní raději popovídáte z očí do očí, aby vyplynulo, jak je na tom lidsky, charakterově, s vnímáním sebe sama a světa kolem…? A jakou nese energii…

 

Všichni se stále máme co učit. Toť sice fráze často používaná, ale pravdivá, staletími ověřená a nezpochybnitelná. Jako surový diamant, který získá svou krásu, hodnotu a dokonalost až svým brusem, vybroušením k dokonalosti až oči přecházejí. A kdo by si ho všiml ve formě nenápadného kamínku, který odpočívá hluboko v zemi? Jen člověk znalý… I my jsme na počátku takovým kamínkem a každým krokem v životě se buď propadáme hlouběji do hlíny nevědomí či vylézá na povrch to, co je prozatím skryto, naše krásná, přirozená záře. Jen ten, kdo „ví“, odhalí v surovém kameni, v nás, naši budoucí krásu. Která tam je už teď. Jen ji nevidíme… Zatím toho nejsme schopní. Ale nebojte, jednoho dne se oči otevřou…

 

Od narození, krok za krokem učíme se vše, co je „důležité“ a kupy věcí, které jsou balastem. Tuny odpadu, který zas během života poztrácíme či vědomě vyházíme. Co je skutečně důležité? Různým pohledem dojdeme k odlišným závěrům. Ale nad tím vším je cosi, co nás spojuje. Co vytváří tu nádherně pravdivou a měnící se mozaiku vnímání tohoto světa, proč tu jsme, co tu pohledáváme, co je naším cílem, cestou, posláním. Čím více vnímáme ty neviditelné, vesmírné či chcete-li vyšší zákony, než co jsme si tu stvořili sami pro sebe (jako pofiderní spravedlnost!?), tím více jsme neviditelnou silou taženi vzhůru, prolínáme se napříč světy, začínáme „vidět“ a vnitřně zářit. Na to žádný certifikát neexistuje. Nikdo vám žádné razítko nevystaví. Za žádné bohatství světa. Protože to, co jste, zároveň sáláte na povrch. Jakou energii máte, ta z vás září… Nedá se říct: no ne, já to myslel jinak, je to jinak, jde o nedorozumění… Stačí se jen podívat a nacítit. Oč jde?

 

Do svých moudřejších dnů musíme dorůst…, vnitřně dorůst. Nelze si udělat obrovský drdol, stoupnout si na špičky nebo vzít jehlové podpatky, aby měl člověk pocit, že už už dorostl, už už je tam… To se nepočítá. Vnitřní pokrok lze pěstovat poznáním dávných mystérií, dávných rituálů, probuzením svých moudrostí a umů…, které v nás dřímou. Každého cesta je jiná. Odlišná. Co máme stejné? Jsme utkáni z jedné látky, stejnou rukou a celý prostor Vesmíru je jedním obrovským soukolím. Ve své podstatě, v symbolické rovině. Vše, co vidíme kolem, je naší součástí. Jde jen o to přestat vnímat pouze materiální svět a ponořit se do hloubek toho, kým jsme doopravdy. Odkud jsme přišli a kam jdeme…

 

Škola života. Nenechá nás usnout na vavřínech. Nikdy. Právě teď klepe spolu se začátkem školního roku našich dětí opět na dveře. Během léta zdánlivě klimbala pod slunečními paprsky, pod zářivou modří s obláčky, kdy jsme bloumali v dálavách či se slunili u poklidného lesa českých chaloupek, luhů a hájů… Teď nastal čas oprášit seno z gatí a sukní, setřást písek pláží, vyskočit na vlastní nohy a vydat se volným krokem znovu na Cestu, ze které jsme ale vlastně nikdy nesešli. Jsme na ní stále. Dnes i nocí. Otevřete dveře dokořán, ať může Škola života znovu vstoupit. Nebo zkusíte předstírat, že doma (stále ještě) není ani myš?

Pro Kartářky světla Hm

Pro Kartářky světla Hel a Pet

Foto: Schutterstock

PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.

Ravenovy horoskopy pro všechna znamení od 15. srpna 2022 do 15. září 2022

BERAN Druhá polovina léta s řízným podzimem za zády nedá spát Beranům, kteří stále ještě nebyli na dovolené, přestože na ni dlouho mysleli nebo ji ...

Týdenní horoskop 15.8.-21.8. Jupiter v Beranu podpoří lásku

Slunce ve znamení Lva zajistí sympatie okolí a příjemnou společnost. Poznávejte nové lidi, zakládejte si nové účty na internetových službách, pořizujte nové oblečení ve výprodejích ...

Jak pomáhá Verchiel, andělský ochránce zrozenců ve Lvu

Zavolat si jej na pomoc můžete i vy a nemusíte přitom mít  stejně jako Lvi ve znamení svého zrození Slunce ve Lvu.  Víte jak poznat, ...

Víkendový horoskop: Splňte si přání s Perseidami

Nejvíce by padající roj meteorů, tak zvaných Perseid, měl být vidět 13.8. kolem třetí hodiny ranní. Mezi 12. až 14. srpnem jsou dvě noci, ve ...

Naplánujte si pohlaví dítěte. Pomůže vám v tom kapka magie a kvalitní sex

Hodně lidí samozřejmě krom přání, aby se jim narodil zdravý potomek, mají i představy o tom, jestli to má být chlapec, nebo děvče. Muži chtějí ...

Karta týdne 8.8. – 14.8. Dvojka holí žádá sebeovládání

Astrologickým aspektem dvojky holí  je Mars v Beranu. O co jde? Mars je za energii vitality a prosazování se a Beran může být za poznávání ...

Týdenní horoskop 8. 8. – 14. 8. Luna v úplňku naplní sny

V tomto týdnu je Merkur v plné síle a dopřeje vám najít něco, po čem již delší dobu toužíte. Může to být třeba nějaké umění, či ...

Víkendový horoskop: Luna ve Štíru rozplétá tajemství

5.8. první čtvrť ve Štíru V této fázi je Luna viditelná a připomíná tvar písmene D. Dává konečně jistý klid a mnoho věcí začne dávat ...
/ Články

Luna na srpen

Luna bude v srpnu oplývat neobyčejným kouzlem. Během úplňku 12.8. si s její pomocí leckdo dupne a odpoutá od sebe toxické lidi. Návrat z dovolených ...

Romantický muž a kratičký jeho příběh

Mám ráda příběhy, které píše laskavý všední život. Bylo tomu i nedávno. Stála jsem na zastávce MHD a čekala, až mi přijede spoj. Nebyla jsem ...