květina

Mám ráda příběhy, které píše laskavý všední život. Bylo tomu i nedávno. Stála jsem na zastávce MHD a čekala, až mi přijede spoj. Nebyla jsem tam sama. Zároveň se mnou, tam přicházel muž. Asi padesátník. Je tam lípa v blízkosti chodníku. V tento čas krásně kvetoucí stromy. Muž utrhl jeden květ a přivoněl si k němu. V tom už přijížděl autobus. Dívala jsem se, kde je v něm volněji a jaké vstupní dveře mám využít. Jak jsem míjela muže s květem v ruce, vidím, že mu upadl k zemi. Zajímala jsem se o svou záležitost, tj. nástup do autobusu. Periferně jsem viděla, že se muž rozhoduje, zda ještě kvítek ze země zdvihne, nebo ne. Zřejmě to všechno stihl. Ohlédla jsem se posléze a kvítek na zemi už nebyl.

Ukázalo se, že muž měl shodnou cestu se mnou. Vystoupil jako já. Viděla jsem ho jít přede mnou po chodníku. V ruce ale kvítek neměl. Je na dalším pátrání, kam si kvítek uschoval. Je to prostor pro naši bohatou fantazii. Bylo to velmi milé ho pozorovat v dnešní době. I když to trvalo opravdu jenom velmi krátce, měla jsem z gesta toho muže radost. Je vidět, že si někteří muži uchovali romantickou duši. Pro nás ženy jenom dobře.

Jak příběh pokračoval samozřejmě nevím. Ale můžeme se domnívat, že přišel domů a kvítek podal paní, co třeba doma na něho čekala. Nebo si ho dal na nějaké své oblíbené místo v bytě. Možná, že zatoužil po nové lásce. Je například čerstvě zamilovaný. Všechno, je v naší fantazii možné si odvodit. Rozhodně se to gesto k muži hodilo. Vnímala jsem, že je to jeho přirozenost. Mám schopnost „načítat“ auru lidiček. Tento muž byl stále elegán, měl moderní oblečení a hlavně jeho aura vypovídal o empatickém a vzdělaném muži.

Co dodat závěrem k tomuto příběhu? Snad to, abychom se potkávali s těmito typy mužů častěji v rolích partnerů, ale i jiných. Vždy je štěstí jednat s příjemnými lidmi, mít je ve svém okolí. Domnívám se, že to nemusí být takový problém, tj. být férovým člověkem a umět respektovat sebe, jako druhé. Přeji příjemné letně prosluněné dny a dovolené.

Pro Kartářky světla

Marie