sebedůvěra

Nevěříte si? Proč vlastně…? Kromě svých mínusů, ve které sveřepě věříte, máte také kupu úžasných vlastností a dozajista umíte něco, co ti druzí ne. Jen jste to v sobě zakopali příliš hluboko… Nebo to druzí zasypali balastem za vás?

Vystoupit ze své šedé zóny, z komfortní zóny, kde všechno dokonale známe a máme přečteno. To by bylo ono…! Udělat ten první, zásadní krok po úzké stezce přes propast. Nebojte se udělat úkrok stranou, kde už není vámi vyšlapaná cestička a roste děsivé chroští, tyčí se neprostupná džungle a rozkládá se území divokých, neznámých zvířat, co nevíte, co provedou v následující vteřinu. Sám život je totiž riskem, obrazně řečeno…, a vy jste byli odvážní dost na to, se narodit… Právě do této doby. Tak pokračujme spolu dál…

Možná navenek, pro své přátele, známé, spolupracovníky jste jako skála, o kterou se dá opřít a ona se nezřítí s prvním jarním deštíčkem. Ale tam uvnitř jste často plní obav, nedůvěry ve své hodnoty, um a znalosti. Doma se nejraději schoulíte do širokého křesla a ponoříte se do tajuplných příběhů, bez toho, abyste museli někomu něco dokazovat či si dávat nějaké masky. Všichni ostatní se vám zdají mnohem dál, a tak úžasní… Zadržte. To, co je viditelné a stavěné na odiv, nebývá tou hlubokou pravdou…, musíme trošičku hlouběji pro odhalení podstaty. Vždyť i vy druhým často nastrkujete něco, co má s pravdou jen pramálo společného.

Respektive. Máte v sobě to samé, krásné světlo, co mají ostatní, které potajmu či navenek obdivujete. Máme ho všichni. Některým září jako pochodeň, tryská z jejich těl, jakoby byli na světě pro úkol posvítit druhým, dalším něžně plápolá a někteří jej sami v sobě nevidí ani necítí. Nemají odstup či touhu vidět věci v nadhledu, z výšky… a vždycky dají na to, co o nich soudí druzí.

Na to je nejlépe ponořit se do sebe, hledat a najít odpovědi na to, co neumíme sami vyjádřit, procítit, nacítit, uskutečnit. Tam uvnitř je nejlepší rádce. Kde jste na Cestě ztratili důvěru ve své schopnosti, v to, že jste celiství, krásní, schopní, a především zářící bytosti, se kterými je radost být? Kdo vám jako první řekl, že nemáte ty kvality, které máte mít…? Buď jak buď, byl to jeho názor. Jen jeho a s odleskem toho, v co ve svém životě věří, co obdivuje, co mu schází a čemu se chce vyhnout, čeho se bojí. Vidí toho strašáka ve vás. Svůj odraz…

Pamatujte, že jaké kvality na druhých v životě obdivujete, ty hledejte a najdete i ve svém nitru. Máte je. Jen je zahlédnout a hýčkat je. A naopak. Co vás na druhých popouzí, nesnášíte, dokonce nenávidíte, patří i vám. Málokdo si tento fakt přizná, připustí do myšlenek, je to těžká sebereflexe. Dobrý způsob pohybu vpřed. Jednoznačný ukazatel, co nemáme zpracováno. Vidíš-li určitého člověka a jak se říká „otevírá se ti kudla v kapse“, je to silné znamení, že tento člověk pro tebe nese důležitý vzkaz, poselství. Velice vzácné. Otevřete oči dokořán a zkoumejte, kde je „zakopaný pes“, v čem vás tento člověk odráží a na co chce upozornit. Možná přijdete na věci, které byste nikdy sami sobě nepřiznali. A takto je můžete vyčistit, očistit a propustit…

Začít si věřit po nějakém karambolu, v některých otázkách a zákrutách života, je obtížné. Ale do toho! Máte na to, věřit nejen sobě a svým schopnostem, ale také v to, že jste skutečně na Cestě a každý krok je příležitostí uchopit a pochopit další a další střípky vesmírných otázek a odpovědí. Díky za každou příležitost, která nám dává šanci růst. Nejsme na to sami, opřeme se s důvěrou sami o sebe a o naše neviditelné i viditelné přátele. Ty, co ví, že jsme zářící krásné bytosti plné světla…

Pro Kartářky světla Hm

Foto: Shutterstock

PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohotově po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.