Mít se ráda, naslouchat svým potřebám a umět o sebe pečovat. Sebeláska zní jako něco, co bychom si měli všichni dopřát. Co se ale stane, když při soustředění na sebe přestaneme vnímat druhé? Gabriela Marion se ve své úvaze zamýšlí nad tenkou hranicí mezi laskavostí k sobě a sebestředností.
Sebeláska je pro mě trochu kontroverzní téma. Už jen proto, že hranice mezi péčí o sebe, při níž zůstáváme vnímaví k druhým, a zaměřením výhradně na vlastní potřeby může být velmi tenká. Snadno se pak přehoupneme do extrému, ve kterém pro ostatní nezbývá příliš místa.
Když vidíme jen svůj odraz
Naslouchat sobě je důležité. Pokud ale přestaneme naslouchat všem ostatním, stojí za to se na chvíli zastavit. Opravdu o sebe pečujeme, nebo už se náš svět točí pouze kolem nás?
V krajní podobě může to, co nazýváme sebeláskou, působit sobecky až sebestředně. Vidíme jen sebe a svůj odraz. Na ničem jiném jako by nezáleželo.
Za takovým chováním přitom vnímám i velkou citlivost a zranění. Někdy jako by s rostoucím soustředěním na sebe sílila také touha po pozornosti, přijetí a laskavosti. Člověk po nich může toužit natolik, že se postupně odpojí od vnímání a naslouchání druhým. Ve snaze naplnit vlastní potřeby ztrácí kontakt s tím, co prožívají lidé kolem něj.
I extrém nám může něco ukázat
Věřím, že člověk občas potřebuje zažít určitý extrém, aby měl s čím porovnávat. Vlastní zkušenost nám pomáhá rozpoznat, co nám prospívá, co nás vyčerpává a jak chceme dál žít.
Také období, kdy se výrazně soustředíme sami na sebe, proto vnímám jako možnou součást naší cesty. Podstatné je nezůstat v něm příliš dlouho a nezacyklit se. Ve chvíli, kdy už nedokážeme připustit jiný pohled než ten vlastní, může naše ego začít bránit dalšímu rozvoji a růstu.
Život je pestrý ve svých podobách a lidská psychika má tolik barev. Nemusíme se odsuzovat za každé vybočení. Můžeme si ho všimnout, porozumět mu a hledat cestu dál.
Jsme si podobnější, než se zdá
Vnímám to tak, že všichni v sobě neseme celé spektrum lidských tužeb, strachů, bolestí i způsobů prožívání. Právě v tom jsme si tolik podobní a vzájemně propojení.
Odlišujeme se tím, kterou část tohoto spektra právě prožíváme a jak ji dáváme najevo. Někdo se učí konečně myslet také na sebe. Jiný se potřebuje znovu otevřít ostatním.
Možná právě tady pro mě leží podstata sebelásky: umět vnímat sebe a přitom neztratit citlivost k druhým. Dopřát si laskavost a ponechat v našem světě místo i pro ně.
Pro Kartářky světla Gabriela Marion
Linka 40
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohotově po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.
Sebeláska, nebo sobectví? Hranice může být tenčí, než si myslíme
Začíná sezóna Štíra: Co čeká vaše znamení v měsíci hlubokých změn a transformace?
Karta týdne 26.10. – 1.11. je Eso disků. je mocným talismanem štěstí
Týdenní horoskop 26.10. – 1.11. Úplněk v Býku nastartuje týden bohatý na výzvy
Co o vaší duši prozradí měsíc narození? Odhalte svůj skrytý duchovní symbol
Blíží se úplněk v Býku. Co nese pro jednotlivá znamení?
Horoskop štěstí pro Štíry 24. 10. – 22. 11.
Venuše ve Vahách více otevře lidská srdce a posílí spojení
Kamínek pro štěstí? Zjistěte, který je pro vás ten pravý
