Jarčiny andělské rituály

Jak pomohl smuteční rituál ve starém domě

Kartářky světla-poznání

Dnes se společně, dámy a pánové naši věrní přátele magie a ezoteriky, ponoříme do tajemného nočního rituálu. Příběh, který vám chci vyprávět bude tak trochu strašidelný, trochu smutný a trochu neuvěřitelný, ale přesto se stal a já jsem byla u toho. Jsem na různá pozvání zvyklá, ale vždy mně dokážou inspirovat a někdy i nadchnout a to je i tento případ.

Rituál , na který jsem byla pozvána, se konal ve starém patricijském, měšťanském domě. Bylo to prostředí jako stvořené pro rituál. Znala jsem tu stavbu jen z venku, ale uvnitř na mně dýchla atmosféra dávných časů. Navzdory tomu, že dům je asi 500 let starý měl v sobě mladého ducha. Energie v něm byla naprosto famózní, již dlouho jsem takovou majestátní energii necítila Nebyl to tedy žádný strašidelný zámek, právě naopak. Když jsem procházela chodbou a dívala jsem se na nádherné klenby nad svojí hlavou, měla jsem pocit, že se co nevidět objeví onom měšťan, kterému dům patřil nebo někdo z jeho rodiny. Došla jsem na místo. V místnosti plné zapálených svící atmosféru dávných časů umocňovalo ještě hřejivé světlo a teplo krbu. Byla jsem si jistá, že to bývala hodovní síň, dnes bychom řekli obývací pokoj. Tedy místnost, kde se všichni scházeli a tak jsme se sešli i my.

Smíření

Bylo nás devět. Jak velí keltské pravidlo tří. Tedy tři krát tři. Velekněz, který rituál řídil nám všem představil mladou ženu, asi pětadvacetiletou, kvůli které se rituál pořádal. Mladá žena před nedávnem přišla o miminko a ještě se z jeho odchodem nedokázala smířit, a tak nás poprosila o magickou, energetickou pomoc. Souhlasili jsme jednohlasně a tak mohl velekněz rituál zahájit. Velekněz požádal keltskou bohyni země Genovéfu o pomoc při obřadu. I když jsme se snažili ze všech svých sil nepodléhat emocím zanedlouho se na tvářích většiny zúčastněných začaly objevovat slzy. Když mladá žena své nenarozené dítě ukládala do imaginárního hrobu a loučila se s ním podlehla slzám i poslední hrstka statečných. Velekněz tento magický hrob zavřel a duše nenarozeného děťátka mohla odejít. Pak jsme společně požádali Genovefu o ochranu malého tělíčka a o to aby ho přijala, jako matka země, do své náruče. A to bylo vše.

Obřad nás osvobodil všechny

Oheň klidně hořel a osvětloval naše tváře a skoro to vypadalo, tak jako by každý jeden z nás něco dal do magického, energetického hrobu a jakoby tento rituál neosvobodil jen mladou ženu, truchlící nad svojí ztrátou, ale jako osvobodil i nás ostatní. Vždy když cítím tolik energií a emocí jsem ráda, že jsem na takové rituály pozvaná. Vím, že to zní neuvěřitelně, ale já jsem byla velmi vděčná, že jsem dostala příležitost být jak se říká u toho. Mladá žena dostala šanci uzavřít, a my s ní, jednu kapitolu života a to je podle mého názoru velký dar. Neříkám zapomenout, ale dokončit. Vím, že mladá žena nezapomene na své dítě a mi nezapomeneme s ní, a tak se vlastně stalo nesmrtelným. Kdoví proč tomu tak bylo, ale to už je asi jiný příběh. A mé poučení z tohoto rituálu je asi všem jasné. Někdy jsme vystavení těžkým zkouškám, ale je potřeba je zvládnout se ctí a dokončit je. Ať se má cesta bude ubírat kamkoliv a budou mi tyto překážky kladeny do cesty já se budu snažit je vždy pochopit, uchopit, zpracovat a dokončit.

S láskou vaše Jarka

Další články kartářky Jarky:

Rituál zimního slunovratu

Zimní slunovrat je jedním z osmi čarodějnických svátků. Slavíme ho v první zimní den 21.12. a paradoxně jím vítáme návrat ...