pověry

Nejznámější pověru asi každý zná, je to černá kočka přes cestu. Říká se, že budeme mít smůlu. Kletbu můžeme však zrušit tím, že si plivneme přes levé rameno, nebo počkáme, až tou samou cestou projde někdo jiný.

Jak vůbec tato pověra vznikla? Mohou za to myslivci a jistá podoba kočky se zajícem. Volně žijící zvířata totiž nemívají černou barvu. Pokud se potkají s ohněm, který zasáhne les, může jejich přirozené zbarvení zčernat od sazí. Odtud pověra pramení – očouzený kocour nebo očouzený zajíc přebíhající před námi nese s sebou neštěstí například v podobě požáru.

Podle zbarvení srsti se dá předvídat kočičí povaha

Černá kočka si drží od lidí distanc. Když má v člověka důvěru a miluje ho, přijde se tulit. Když jí není sympatický, zachovává si odstup.

Zbarvení tříbarevné kočky značí její střídavou povahu. Jednou je milá, jednou chladná. Nejvíce miluje být sama doma.

Bílá kočka vypadá jako jemná a nesmělá, ale umí se výrazně prosadit. Nechá se pohladit, když k člověku pojme důvěru.

Zrzavá kočka bývá milá, ale rozhodně ví, co chce. Ráda hodně jí a spí.

Mourovaná kočička je přátelské povahy a miluje blízkost člověka. Dokáže rychleji navyknout novému prostředí.

Černobílá kočka miluje dobrodružství. Ráda si vyjde sama na procházku, ale zbytečně se netoulá. Nevadí jí psí společnost.

Od koček bychom se mohli učit nezávislosti. Kočičí svoboda to není nedostatek lásky k člověku, ale prastará moudrost rodu, která říká, že nikdo jiný se nepostará o sebe lépe než on sám.

I když svým kočičím způsobem ocení člověčí péči, instinktivně spoléhají především sami na sebe. To je sebejistota, kterou se vyplatí se od koček naučit.

Zvěstování smrti

Kočky umí rozpoznat, když někdo umírá. Lidé v to začali věřit ještě v době, kdy medicína nebyla tak pokročilá. Pokud kočka neopouštěla lůžko dlouhodobě nemocného, vědělo se, že to jsou jeho poslední dny. Existuje také mnoho příběhů o tom, jak kočky doprovází svojí pozorností a blízkostí lidi, které čeká v brzké době cesta na druhý břeh.

Vycítění nemoci

Když zvíře skočilo do postele k člověku, kterého dříve neznalo, znamená to, že vycítilo nemoc. Jak to kočky poznají?

Je to především podle teploty vyzařující z lidského těla, která je vyšší v místech, kde je zánět. A také díky vynikajícímu čichu, kterým vycítí chemické změny našich pachů.

Kočka svou přítomností podporuje u nemocného mechanismus, který dává impuls k samoléčbě. Zpomaluje tlukot srdce, upadá do stavu mezi sněním a bděním a vrní.

Kočičí vrnění bylo dokonce podrobeno výzkumu NASA, když vědci odhalili, že zvířata tímto způsobem léčí své zlámané kosti. Výzkumy však nepřinesly všechny požadované odpovědi. Pravděpodobně určité kočičí vibrace dokážou nasměrovat materii směrem k regeneraci.

Schopnost vidět duchy

Pokud máte doma kočku, můžete ji občas přistihnout, jak nehybně kouká na hladkou stěnou. Někdy se přitom chová nervózně, chvějí se jí uši a vydává za sebe krátké mručení nebo syčení. Je to přisuzováno tomu, že si všimla něčeho nadpřirozeného, co člověk svým zrakem nevidí.

Kočky, a dokonce i psi vidí UV záření, tedy energii, kterou lidské oko nezaznamená. Možná na stěně pozorují fascinující vzory světel, které jsou pro nás nepostřehnutelné.

Říká se, že každý člověk má kolem sebe vlastní auru. Kočka by ji měla vidět a rozpoznat, kdo jí je nakloněn a koho má zdaleka obejít.

Pro Kartářky světla Hel

Foto: Shutterstock

PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.