Počkej, stůj živote…!

Sedím spokojeně v poloprázdném autobuse, který se klátí pražskou ulicí k další zastávce. Se supěním přistoupí postarší paní, stoupne si přede mě a začne ukřivděně hulákat bušíc svou hůlkou do podlahy autobusu: „toto JE MOJE místo…!!! Vždycky tu sedím…!!!“ Překvapeně vzhlédnu. Nemá cenu odporovat. Vztek, lítost, a ještě něco neidentifikovatelného sálá té paní z očí. Vždycky tu sedí, proto je to její místo, to je přeci logické… Soucítím.

 

V životě toužíme po mnoha věcech. Rádi bychom, aby svět šel podle nás, ne abychom klusali za ním, vedle něj či se belhali v jeho stopách. Chceme být páni svého času, prostoru i možností… až do konce našich dnů. Ale cestou se to téměř vždy nějak nečekaně zvrtne. Život před nás staví podivné úkoly a trvá na jejich splnění. Jinak nás prý nepustí dál ani o píďu. Že prý se tím učíme a přes to nejede vlak. Tak chca nechca balancujeme na okrajích propastí, zdoláváme hory doly, sápeme se na vrcholky, abychom pak přemýšleli, jak se dostaneme zase dolů na druhé straně, stáváme v rozpacích na křižovatkách cest, nevěda kudy kam. Tápeme, bloudíme, závodíme a někdy raději zůstanem s hlavou v písku jako ten pštros.

 

Přitom život běží, pádí jako o závod, aniž to vnímáme. Je nám 18, 25, 30, přejde čtyřicítka, krok je k padesátce a pak jen míjíme odbočky 55, 60, 70, 80… A najednou je nám líto až do hloubky duše, že to tak letí. Počkej, stůj živote…! Vnímáme citlivě, jak se svět mění, jak mu už nerozumíme, jak lidé, hlavně naše děti a ti mladší přestávají rozumět nám, jak se od nás odtahují a my, postarší ztrácíme půdu pod nohama. Připadáme si osamocení, sami v celém širém světě. Rozpadá se vše, co jsme celý život znali, uměli, pyšnili se…, na čem jsme stavěli. Je to fuč.

 

Co těmto po-starším zbývá? V dnešní době to nemají snadné. „Stejně jako my“, možná se hlasitě ozve z vašich řad. Ano, ale ještě jděte hlouběji… Perspektiva mnohých lidí bývala: až půjdu do důchodu, budu mít čas na to a na to…, rašilo jaksi všeobecné těšení se na důchod, jako na něco, co nám dá posléze radostnou příchuť, a hlavně co nám dá volno na život jako takový. Teď mnozí k tomuto cíli dokráčeli, dobelhali se, dořítili se a kde nic tu nic. Zklamání, rozčarování. Proto ten vztek, lítost a ukřivděnost, že by jim někdo vzal i to místo v autobuse, na které jsou zvyknutí… Dá se to pochopit. Děti dávno odešly z domu, mají vlastní děti, tato doba nepřeje až tak moc rodinným svazkům, setkávání se s náhubky není to pravé ořechové, kde bychom s radostí pěstovali přátelství a pochopení k druhým… Nebo právě proto ano?

 

Halooo, všichni vy starší a pokročilejší! Nevzdávejte se svých snů, co budete dělat jednou až přijde důchodový věk. Už je tady! Nejlépe vám možná je s přáteli, rodinou, v přírodě, malém domku obklopeném zahrádkou, kde capká kočka a prohání se pes. Taková přírodní oáza, která vám dává sílu přečkat nejen dnešní marasmus. A když nemáte zahrádku, vytvořte si vlastní. Ve svém srdci. Vymalujte si tam obraz, po kterém jste vždycky toužili. V barvách a harmonii. Nevadí, že je z vašeho pohledu nereálný. Jde žít ve strachu, starostech a trápení, což ničemu neprospívá, nebo se dá radosti a štěstí trochu pomoct svým nastavením. Život byl vždy takový, jaký byl. Která doba byla snadná…?! Je na nás, jaký ho budeme vnímat a jak se s ním popasujem. Máte kupu zkušeností. Nebudete-li trvat na svých stálých místech v buse, metru či v životě, život vám určitě připraví nejedno hezké překvapení. I v nejhlubší tmě je zárodek světla. Jinak bychom tady přece vůbec nebyli…

 

A vy všichni ostatní…, život je kruh, spirála, ve které stoupáme stále výš a dál. Tak ať je s tímto vědomím stále snazší a snazší překonávat úskalí, které nám vchází do cesty právě teď…

 

 

Pro Kartářky světla Hm

 

Foto: Shutterstock

PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohotově po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.

To nejcennější, co máme, není čas. Je to odvaha žít po svém

Přestaňte dávat přílišnou váhu tomu, co vás brzdí. Kolik rozhodnutí v životě odkládáme jen proto, že máme strach? Strach z neúspěchu, z kritiky, z odmítnutí ...

Kód vaší duše: Která tarotová karta tajně řídí váš život?

Věděli jste, že samotný rok vašeho narození v sobě skrývá klíč k jedné konkrétní tarotové kartě z Velké arkány? Tato karta představuje úplně první energii, ...

Čtyři měsíce narození, kterým srpen 2026 odemyká brány k úspěchu

Letošní srpen s sebou přináší ohromnou vlnu energie a lidem narozeným ve čtyřech konkrétních měsících může nadělit opravdu štědré dárky. Pokud mezi ně patříte, otevírají ...

Řeč magie: Proč mít na zahradě jabloň?

Proč mít jabloň blízko domu? Jabloň vysazená blízko domu přináší jeho obyvatelům hojnost. Jabloň blízko domu přinášela štěstí i proto, že v ní sídlily dobré ...

Mladší milenec? Pro některá znamení je to osud

Éra Vodnáře přináší odvahu bourat stará pravidla – a to platí i pro vztahy. Zatímco některé ženy dávají přednost zkušeným mužům, jiné přitahuje mladší energie ...

Hvězdné duše z Orionu

Podle některých spirituálních směrů pocházejí hvězdné duše z Orionu ze souhvězdí, které je symbolicky spojováno s hlubokým poznáním, analytickým myšlením a touhou porozumět zákonitostem vesmíru ...

Karta týdne 10.-16.8. je Eso holí. Nese silné vášně, energii a nové začátky

Raci, odhodíte masky a budete svými pány.  Berani své vášně si budete hlídat sami. Okusíte chuť satisfakce.  Blíženci, okolí vám bude oporou.  Váhy, konečně k ...

Samuelčiny šamanské vzkazy pro všechna znamení na týden 10.-16.8.

♋ Raci, ♏ Štíři a ♑ Kozorozi Téma týdne: Půvab – uvědom si svou vnitřní krásu i krásu kolem sebe Tento týden se mohou vracet ...

Týdenní horoskop 10. 8. -16. 8. Co přináší novoluní v královském znamení Lva?

V pondělí 10. srpna se postará o vnitřní sílu, přízeň okolí a dobrou náladu Venuše ve znamení Vah v trigonu s Plutem. Je možné, že ...

Komu splní přání padající hvězdy a jak si přát?

Ve středu večer vyhlížejte padající hvězdy. Říká se, že plní přání. Pro každoroční meterorický roj Perseid  zlidověl název slzy sv. Vavřince. Co splní vám? V ...
/ Články