mlčení

Ženy a muži mívají poněkud odlišný pohled na komunikaci. Jak to vidí astrokouč Mirek?

Přítel mi nepíše – má mě opravdu rád? Toto je problém většinou u žen. Muži prakticky vůbec neřeší, zda jim přítelkyně píše dostatečně často, nebo nepíše a za jak dlouho odpoví na SMS.

Čím to je?

Jste spolu a je vám oběma úžasně. Jakmile s ním nejste, začne se vám po něm stýskat. Myslíte na něj, kudy chodíte, vidíte ho před očima, potřebujete ho mít v blízkosti. Pak se nenápadně objeví červík mozkožrout a nasadí vám do hlavy pochybnost, zda je na tom stejně. Myslí na mě? Chybím mu? Začínáte mít pocit, že když vás „neuhání“, není to už ta vášnivá láska.

Napíšete SMS. A čekáte. A nic se neděje. Přicházejí pochybnosti a po nich naštvání. Jedna domněnka za druhou. Nemá mě dost rád. Je někde s jinou. Nechybím mu. Tak na co, krucinál, čeká?! A v tom na to přijdete: Vytáčí mě – dělá mi to schválně a určitě z toho má ještě prču!

V čem je problém?

Žena je schopná sedět na poradě se šéfem, psát si poznámky, odpovídat na dotazy a ještě pod stolem psát do mobilu SMS. Dokáže myslet na více věcí najednou. Muž na stejné poradě sleduje šéfovu řeč (nebo si čmárá soustředěně do notesu šéfovu karikaturu) a nic ostatního ho nezajímá.

Buď dělá jedno, nebo druhé. Žena naprosto nechápe, že my, muži, můžeme odsunout reakci na její zprávu až na večer a hledá za tím nějaký důvod – většinou ochlazení citů. Pokud se tedy, pánové, naučíte odpovídat na SMS co nejdříve, pak zamezíte vzniku domněnek, že vám za to nestojí, že máte někde nějakou jinou a tak dále.

Pokud však žena píše SMS každých deset minut a vyžaduje okamžité odpovědi, pak se jedná o opačný extrém a to běžný muž z počáteční zamilovanosti začne vnímat jako omezování své svobody a vztah vezme velmi rychle za své.

Muži většinou buď odpoví ihned a věcně, nebo až po delší době. Je to dáno tím, že jen dost neradi odhalujeme svoji duši, své city.

Vy ráno napíšete SMS a pak celé dopoledne hypnotizujete telefon, těšíte se, odpoledne máte strach, co se mu stalo a večer ho nenávidíte, vidíte rudě, jste celá napjatá v těle i v duši, protože ten zmetek si s vámi URČITĚ HRAJE!! Chlap si ráno přečte vaši SMS, zahřeje ho u srdíčka, celý den má prosluněný, usmívá se, aniž by věděl proč, a večer, když kontroluje telefon, zda na nic nezapomněl, tak se praští do čela, že jste mu napsala. Celý nadšený vám zatelefonuje a očekává, jak ho pochválíte, že místo pouhé SMSky vám přímo volá.

A vůbec nechápe, proč jste studená, co mu vyčítáte a co vám zase přelétlo přes nos. Takže nejen, že nepíše, ještě je naprosto blbej a dělá, že nechápe, co mi vadí!! Hňup! Místo romantické, rozněžnělé konverzace na dobrou noc, která pohladí po duši, je tady studená sprcha, konflikt, nepochopení, nervozita, výčitky. Temno.

Co je za tím?

Vy, ženy, vnímáte konverzaci především jako kontakt. Proto jste hovornější, než my muži. Muži, když hovoří (nebo píší SMS), tak sdělují řešení, sdělují fakta. Ženy když hovoří (nebo píší SMS), sdílejí pocity. Navíc v okamžité nebo brzké odpovědi vidí partnerovu POZORNOST a určitý důkaz její důležitosti v mužově životě a to jsou jedny z nejdůležitějších věcí, které od mužů ženy očekávají. Pokud tedy pánové odpovídáte na SMS své přítelkyně až na to máte čas nebo náladu, pak si zaděláváte na problém – ženy za tím vždy vidí nezájem: „Nestojím mu ani za tu blbou esemesku.“

A dámy, co s tím můžete udělat?

Zkuste ho naučit, že když napíše SMS, tak vás to potěší, roztouží, rozněžní, pochvalte ho za to, že vám napsal, vyzvedněte po brzké odpovědi jeho spolehlivost (na tu jsme ješitní) a smysl pro romantiku. Pokud to ale budete považovat za samozřejmost, na kterou máte nárok, pak vězte, že ho k tomuto myšlení musíte dovést, musíte ho to naučit. Je to nejjednodušší a nejrychlejší cesta, než když budete očekávat a očekávat a očekávat, že se mu rozsvítí. Nerozsvítí, nerozsvítí a nerozsvítí.

A vaše očekávání potom dříve, či později přejde do výčitek a vynucování si odpovědí. To přece do harmonického, prosluněného a hřejícího vztahu nepatří. Jestliže něco chcete, je potřeba to mužům ŘÍCI. Náznaky, očekávání, trápení, fňukání – nic z toho nepomůže. Řekněte to a buď se to naučí, nebo vám vysvětlí, že na to prostě není.

Opačná situace

Pokud vás přítel kontroluje, kde jste, kde nejste, jak to, že jste mu ihned neodepsala nebo nezvedla telefon, vyžaduje po vás hlášení, zda jste na záchodě a proč jste se zdržela v obchodě o pět minut déle, pak to není důkaz silné lásky. Jde o jasný projev žárlivosti, nedůvěry a potřeby vás stále kontrolovat.

Tady bych doporučil buď ho rychle ukáznit a stanovit hranice soukromí, do kterého už nesmí, nebo zavčas ze vztahu odejít. Zabráníte tím mnohému trápení, bolestem a temným chvílím ve svém životě.