konflikt

Kde má kořeny konflikt? Prudký a hluboký nesouhlas s druhým, díky kterému jsme na válečné stezce dny, týdny, roky, desetiletí, ba i celý život. Stojí to za to?

Nesouhlas, neochota přistoupit na něčí návrh, na kompromis vhodný pro obě strany či najít společné originální řešení problému. Namísto toho obrovská touha mydlit se argumenty hlava nehlava co to dá… s vidinou vítězství, za kterým se daný člověk žene s vyplazeným jazykem a s rukama v pěst. Což nechává silný otisk v našich šlépějích, tělech, mysli i duši…

Že by to bylo hluboko v našich genech? Nebo je to zmizelý boj ve fyzické rovině, který se u mnoha lidí dere alespoň touto formou na povrch, když už si nemohou dát přímo do nosu…? Každopádně není o co stát.

Jsou tací, kteří si vykládají každý odlišný názor (náhled) druhých jako pobídku k boji… Zuřivému a nelítostnému souboji. Jakoby neustále nastražení, kdo kde kdy vytasí zbraň, aby mohli briskně reagovat a cosi sami sobě dokazovat. Jak je to únavné! Tragické. Pro ně samotné a obzvláště pro jejich okolí… Znáte někoho takového?

S takovým člověkem těžko hnout. Nemá žádnou vůli po „setkání“ duší, setkání lidských bytostí a už vůbec ne po setkání srdcí. Jde mu jen o pomyslné vítězství, pocit, že opět v něčem vyhrál, druhé udolal, zašlapal do země. Ale je to Pyrrhovo vítězství. Takový člověk popravdě stále prohrává, aniž si to kdy uvědomí. Prohrává úctu u druhých, prohrává jejich vstřícnost, pochopení, přátelství, a především partnerskou lásku, byla-li kdy jaká. Věčně vztekajícího se jedince, který neumí přiznat, že se mýlí, nedokáže druhým naslouchat a nedokáže se dohodnout i na jen základních pravidlech „hry“, vyfásnout do života je těžká věc. Karmická ovšem v první řadě. Něco se tím učme, naučme. Tedy dívejme se především vlastním směrem, do nitra, abychom mohli rozklíčovat, co se to vlastně děje na druhé straně… a co s tím. Dost možná už jsme v takové situaci byli, kdysi dávno a toto je náš další pokus projít touto zkouškou. Vnitřně se usebrat a toho proti nám „dostat“ jinými prostředky, nežli jsou ty jeho (boj, křik a nátlak).

Rozdíl boje oproti skutečné diskusi, kde se strany chtějí dohodnout, je nesmírný. A pakliže diskutují dvě moudré osoby, což je velmi důležité připomenout, vůbec konflikt nevznikne, to je nasnadě. Ne nadarmo se říká, „pravda se hájí sama“. Stejně tak moudrost. A když dva moudří diskutují (či minimálně jeden z nich je moudrý), ač provádí vzájemnou výměnu svých náhledů, nikdy nevznikne krvelačná třecí plocha. Vždy to jsou názory, které toho druhého či další obohatí i jim rozšíří obzor, ale není třeba se kvůli tomu pobít, kdo z nich má pravdu. Jsou to kapičky v širém a rozlehlém moři…, jedna k druhé vytvoří nádheru celé plochy.

Konflikt je nezvládnutá diskuse. Pramení z touhy jednoho či druhého vyhrát nad tím druhým. Porazit ho. Udolat ho. Přesvědčit ho…

Potřebujete se s někým dohodnout na důležitém bodu ve vašem životě, osobním či pracovním? I kdyby byl ten problém zásadního rázu, není třeba vykopávat válečnou sekeru. Co pak z toho života máte…? Stres, zlost, nenávist, bolení žaludku od nestrávených emocí, třes rukou z vytočení se, šedivění vlasů, vrásky… Kdo by o to stál? Držte si svůj střed. Klidné oko v hurikánu. I kdyby kolem běsnil svět, vy máme svůj zdroj klidu a míru v sobě. Máte nadhled. Tím obdržíte pomyslnou psychickou, duševní i jinou sílu. Ustojíte veškeré běsnění v klidu, a přitom si řeknete své. Není to tak těžké. Chce to jen praxi a odvahu stát pevně jako skála, a přitom být jako voda, která překoná překážky a vynese vše potřebné na povrch…

Pro Kartářky světla Hm

Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohodlně po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.