Podezíraná spolu s ďáblem, sloužící čarodějnicím…. Kočka je největší individualista ze všech zvířat blízkých člověku. I z tohoto důvodu si toho za posledních 6000 let docela dost vytrpěla.

Kočky ve starém Egyptě

Ve starověkém Egyptě nikoho ani nenapadlo kočku (zdomácňovat) zavírat. To že už byla a přitom chránila dům i zásoby před hlodavci jí zajistilo pozici „svatého zvířete“. Věřilo se, že je pomocnicí bohyně Bastet (Bast), která je zobrazována jako kočka nebo žena s kočičí hlavou. Stejně jako ji ztotožňovali s plodností, tak i se štěstím, hojností a radostí. To poslední jí zůstalo dodnes. Při pohledu na bezstarostně dovádějící koťata, roztaje snad i to nejtvrdší srdce. Možná i proto je to jeden z nejprodávanějších motivů na obalech sešitů a dětských notesů.

Zároveň s přestěhováním hlavního města Egypta do Bubastis, se Bastet stává jednou z nejváženějších egyptských božstev. Egypťané věřili, že chrání domovy před démony
a zabití kočky považovali za svatokrádež a trestali smrtí. Řecký historik Herodot psal, že během požáru všichni napřed zachraňovali kočku a teprve potom dobytek. Když kočka zemřela, nabalzamovali ji a pohřbili na kočičím hřbitově. Na znamení smutku si oholili jedno obočí.

Kočky a islám

Ve vážnosti má kočku též islám. Jejich předení je považováno za modlitbu k Alláhu. To díky Muezzi – kočce Mohameda. Prorok ji měl tak rád, že když se jednoho dne chystal k modlitbě a kočka mu spala na rukávu, raději si odtrhl rukáv, aby ji nevzbudil. Ale nejenom kvůli této příhodě Mohameda nazývají „otcem koček“. Muezzi lehávala proroku na kolenou, zatímco on kázal, a pila z rituální misky. Když prorok pokousaný vzteklými psy ležel v jeskyni – blízko smrti, Muezzi mu zachránila život olizováním ran.

Kočky a křesťané

Přátelstvím s kočkou se zaštiťuje též papež Benedikt XVI. Jeho milovaný rezavý polštářový kocourek z německého Penaling je v papežské Biografii Josef Achico. Několik set let zpětně by to bylo nemyslitelné, protože kočku považovali za vtělení ďábla.

Ve Velké Británii a USA přináší smůlu potkání ne černé, nýbrž bílé kočky. Kočka ležící zády ke krbu znamenala mráz, čistící si srst – déšť. Věřilo se, že zavření kočky přinese bouři. Charles Darwin, tvůrce evoluční teorie, vzpomínal, že když se plavil na lodi, která kvůli bouři nemohla vyplout z přístavu, námořníci tvrdili, že to je kvůli kočce uvězněné v podpalubí. Dokonce i dnes se rybáři bojí na moři říci slovo kočka.

Kočky, magie a medicína

Silný svazek s magií a s nadpřirozenými silami částečně přenáší uzdravující moc na kočku. V lidové medicíně se černá kočka objevuje často. Kůže léčila krevní oběh, potírání oka ohonem bylo považováno za lék na ječné zrno, kočičí krev posilovala, sádlo léčilo souchotě, hlava v prášku upravovala zrak a upečení kočky v peci na chleba zaručovalo přežití cholery.

Na Sumatře se tradovalo, že kocour shazoval z mostu duše hříšníků. Japonci a Číňané mu přisuzovali znalost černé magie. V buddhismu a kabale se zase pojil s hříchem. Ve střední Evropě se kočce přisuzovala liščí chytrost. Třeba příjmení německého heretika Ketzera je odvozeno ze slova kočka – „die Katze“.

Kočka a pověry

Kočky ale měly za ušima víc hříchů. Když doma vystavovali mrtvého, kočky drželi daleko, aby nemohly skočit na nebožtíka a tím ohrozit jeho duši. Kromě toho je obviňovali, že kradou lidem štěstí, vynáší tajemství, mají moc uhranout atd. Proto musely dlouhé časy platit za své temné skutky. Za to, že se v ně mohli vtělit démoni a duše hříšníků, byl z koček vymítán ďábel – „kočičí muka“. Nejvíce pověr je svázáno s černou kočkou. Potkat ji znamená smůlu anebo štěstí – záleží na okolnostech. Kočka přicházející k člověku bavícím se na verandě znamená štěstí, kdežto přeběhnoucí přes cestu přináší smůlu (hlavně ráno, nebo večer).

Symboly – zrcadlo

Jen málo předmětů denní potřeby má pro nás takový význam jako právě zrcadlo. Bez něj by totiž lidstvo bylo ještě v temném středověku, neboť bez možnosti podívat se sám sobě do tváře, by naši předkové nemohli „vymyslet“ humanismus ani renesanci.

Význam zrcadla v mytologii

Nemalého významu však zrcadlo nabývá také v mytologii, kde je považováno za tajemný předmět, jenž je nositelem tzv. zvedné magie. Pomocí něj se lidé již po staletí snaží nahlédnout nejen do věcí minulých, ale také budoucích. Již římský filozof Seneca tvrdil, že je zrcadlo vynalezeno proto, aby člověk poznal sám sebe. Tuto svou beze sporu zajímavou a nadčasovou myšlenku zhmotnil v básni z 1001 noci, kdy kníže Zajn Al-Alsnam pomocí zrcadla dovede poznat dívku, neboť odraz nepravé dívky pokrývaly skvrny. Snad v té době se tedy začalo rodit přesvědčení, že odraz je součástí člověka. Než ale člověk uznal zrcadlo za pravdomluvné, jejich výroba přestala být výsadou kovářů, kteří je odlévali z kovu a leštili. 4500 let po jejich vynálezu se pak jejich výroby ujali skláři, kteří pokrývali sklo olovem, což zajistilo vyostření obrazu.

Zrcadla v historii a magii

Zrcadla a magie s nimi spojená se pochopitelně objevují ve všech vyspělých magických kulturách a jejich historie sahá k příběhu mytologické postavy jménem Narcis. Jak již jeho jméno napovídá, neměl rád nikoho, jen sebe. Bohyně Nemesis se tedy rozhodla ho potrestat za to, že neopětoval city nymfy Echó, a místo toho jen celé dny pozoroval svůj odraz ve vodní hladině. Od té doby jsou muži, kteří věnují hodně času úvahám o svém odrazu v zrcadle, podezříváni z přílišné sebelásky. Ženy, které podobně jako zlá macecha Sněhurky hledají v zrcadle potvrzení své krásy, jsou naopak považovány za marnivé.

Zrcadlo, jako brána do budoucnosti

Nyní se však z dob antických pojďme přesunout do současnosti a prozraďme, že právě zrcadla jsou nepostradatelným pomocníkem každé zkušené čarodějky, včetně té naší. V jakých případech po zrcadle a magii sahají? Je třeba si uvědomit, že ve světě magie je zrcadlo vnímáno zejména jako portál spojující světy živých a mrtvých. Důkazem budiž například fakt, že sibiřští šamani hledají v měděných pánvích duše a duchy mrtvých, a také sám řecký filozof Platón tvrdil, že zrcadla mají moc zachytit nejenom věci, ale i duše.

Odhalení budoucnosti pomocí zrcadla

Zrcadlo se ovšem, jak jsme již naznačili, neužívalo jen ke kontaktům se záhrobím. Sloužilo totiž také k odhalování budoucnosti, a to až do doby, než byla k tomuto účelu „vynalezena“ křišťálová koule a němečtí mágové sestavili magické zrcadlo utvořené ze sedmi dílů tří různých zrcadel. Ptáte se, proč využívali právě tři různá zrcadla? První z nich sloužilo k podávání zpráv, druhé poodkrylo informace o zdraví a třetí mělo objasnit věci skryté.

Zrcadla ve středověku a ve starém Římě

Naopak staří Římané si vystačili pouze s ručními zrcátky. Podle řeckého cestovatele Pausania je římští věštci nejprve použili ve vodě a následně je vytáhli, aby se podívali na odraz. Když byl normální, znamenalo to uzdravení. Pokud ovšem odraz ztratil tvar, čekala pacienta rychlá smrt. Ve středověku zvládali osoby předpovídající budoucnost ze zrcadel i jiné věštby. Otáčely například zrcadla ke slunci a potom odečítaly osud z tajemných obrazců světla a stínu na hladkém kovovém povrchu. Nebo nechávaly nevinné děti, aby se podívaly do zrcadla a potom se jich ptaly, co viděly.

K symbolu zrcadla se ovšem váže také celá řada pověr a věříme, že některé z nich znáte i Vy. Ta nejznámější z nich například říká, že když rozbijeme zrcadlo, čeká nás sedm let neštěstí. Tratíme tedy nechtěně kousek sebe, přičemž část naší duše může navždy zůstat uvízlá v jiném světě. Odtud také pochází zvyk zakrývat zrcadla v domě s nebožtíkem, aby duše z těla nevnikla do zrcadla. Kdyby k tomu totiž došlo, může pozůstalé ochránit před neštěstím už jen rozbití zrcadla na kousíčky a jejich následné zakopání.

Fóbie ze zrcadel

Faktem ale také je, že zrcadlo může v mnoha lidech vyvolat i negativní pocity. Některé osoby například trpí ataky hysterie a paniky ze zrcadel. Věda tento stav nazývá spektrofobií a dělí jej na dvě kategorie chorob. První je katotrofobie, kdy se postižení bojí zrcadla. Druhá choroba nese název eisoptrofobie a při ní se dotyčný bojí odrazu. Působení druhé varianty na vlastní kůži zažila nejenom Pamela Anderson, mytologické gorgony (okřídlené šupinaté sestry s hady místo vlasů), ale i legendární bazilišek. Díky zrcadlu se přesvědčili, že jejich vzhled je opravdu sebevražedný (zabíjející).

Uvědomme si tedy, že zrcadlo odráží pravdu, překlenuje ji, mění pravou stranu za levou a jak tvrdí okultisté – koutkem oka v něm vždy zahlédneme zjev. Jen aby se neukázala krvavá Mary.

Chcete i Vy nahlédnout do minulosti či poodkrýt závoj budoucnosti? Pak nezbývá, než oslovit náš tým a společně začít hledat tajemství minulosti anebo budoucnosti. Budeme se těšit na společné setkání.