Někdy stačí ticho, aby zazněla ta nejhlubší slova.
V období, kdy se světlo mísí se stínem a hranice mezi světy se ztenčuje, k nám přicházejí vzkazy – z onoho břehu i z hlubin vlastního srdce.
Naši zesnulí nás nechtějí děsit. Jen připomenout, že láska neumírá – mění jen formu, vůni a hlas
Když se svět mezi světy otevře
Říká se, že na přelomu října a listopadu se brány mezi světy pootevírají. Vzduch je tišší, čas se zpomaluje a světlo svíček kreslí na zdi stíny minulosti.
V těchto chvílích duše procházejí, aby nás navštívily – v jemném doteku, známé melodii, nebo vůni, která se vynoří z ničeho.
Nejsou to náhody, ale vzkazy z jiného rozměru. Připomínají nám, že jsme stále spojeni a že nikdo, kdo byl milován, nezmizel beze stopy.
O čem nám duše vyprávějí
Zesnulí k nám mluví prostřednictvím symbolů – skrze světlo, sny, zvuky i techniku, která se zničehonic „probudí“.
Rádio začne hrát jejich oblíbenou píseň, praskne žárovka nebo se otevře okno, jako by nás chtěli upozornit: „Jsem tu.“
Často nás uklidňují, že jsou v pořádku, nebo nás jemně varují.
Ale nikdy nechtějí vyděsit – jen se připomenout, že stále vidí náš život, radují se i pláčou s námi.
Když duše volá a člověk mlčí
Moderní svět nás nenaučil mluvit o ztrátě.
Nejsme zvyklí žádat o pomoc, ani pojmenovat bolest.
Smutek často skrýváme za fráze o únavě, zatímco duše volá po vyplakání a tichém přijetí.
Truchlení není slabost. Je to cesta očisty, kterou duše musí projít, aby mohla znovu dýchat.
Kdysi se smutek nosil viditelně – černá páska, otevřené vyprávění, rituály loučení. Dnes ho tiše dusíme. A tím bráníme světlu, aby se v nás znovu rozhořelo.
Cesta návratu k životu
Zármutek má tři kroky:
Čištění a prožívání – pláč, vzpomínky, rozhovor o bolesti.
Volba – rozhodnutí, zda zůstat v minulosti, nebo znovu žít.
Obnova – nový život, do něhož si bereme lásku k zesnulému jako tichý slib.
Když přijmeme bolest, promění se. Když ji potlačíme, zůstává v těle jako kámen.
Proto je důležité smutek dovolit si – vyplakat, vykřičet, vyříkat, pojmenovat.
A pak, až se svět ztiší, pocítit, že duše, kterou jsme ztratili, stojí vedle nás – klidná, laskavá, bdící.
Jak nám pomáhají oni – a jak my jim
Zesnulí často přicházejí ve snech. Usmívají se, mlčí, ale jejich přítomnost je jasná.
Chtějí, abychom věděli, že jsou v pořádku. Někdy žádají o klid, někdy o odpuštění.
A my můžeme pomoci i jim – zapálenou svíčkou, tichým poděkováním nebo vizualizací setkání.
Představte si místo, kde se znovu obejmete, rozloučíte nebo jen sedíte spolu v tichu. Může to být místo, které měl váš blízký zesnulý rád.
V ten okamžik se energie propojí a obě duše se očistí.
Pomoc pomáhá
Když nevíš, jak se smutkem naložit, udělej něco dobrého.
Pomoz člověku, který prochází podobnou ztrátou, nebo třeba opuštěnému zvířeti.
Každý čin dobra je modlitbou, která léčí nejen srdce druhých, ale i to tvé.
A pokud se ti zdá, že se znamení objevují často – ber to jako připomínku, že jsi milována a chráněna.
Světlo na obou březích
Naši zesnulí nás nehledají, aby nás děsili, ale aby nám připomněli, že jsme stále propojeni.
Sledují nás, když se smějeme, i když pláčeme.
A když v noci ucítíš dotek, slyšíš své jméno ve snu nebo se rozsvítí světlo, věz, že je to jejich způsob, jak říct:
„Jsem tady. Žij. Miluj. A nezapomeň – jednou se znovu setkáme.“
Pro Kartářky světla Hel
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.
Novoluní
10 věcí, jež potěší Berana
Které znamení zvěrokruhu je nejhloupější?
Andělský horoskop 17.12.-16.1.
Samuelčiny šamanské vzkazy pro všechna znamení 15.12.-21.12.
Karta týdne 15. – 21.12. je Král holí. Nese dobré zprávy
Tři starobylé kouzelné runy
Týdenní horoskop 15.12.-21.12. Co nám nese novoluní ve Střelci?
Víte, na co je dobrý lapač snů? Vyrobte si svůj vlastní!
Čaj růženínu – rituál pro uzdravení srdce
