Touha po poznání je vlastní každému z nás… I když je někdy poněkud skryta za honbou ZA něčím hmatatelným. Jako bychom chtěli polapit do náruče nějakou jistotu, popadnout za pačesy a pevně držet cosi, co máme strach, že nám druhého dne zmizí do dálav. Pevný bod světa. Ano, ten, který neexistuje a nikdy neexistoval… 😊
Proto máme zpravidla rádi všemožné tištěné certifikáty, které se tak krásně a honosně skví na stěnách kolem nás, doma i v práci…, na psacích stolech. Symbolizují, stvrzují nám, návštěvám či pracovním kolegům, že jsme o notný kus dál než kdysi, než před lety, před chvilkou, dál než oni. Že jsme fakt „dobří“, vzdělaní, úspěšní. Máme toho hodně za sebou, alespoň takovýto papír tuto informaci doslova křičí do éteru… Opravdu? Ruku na srdce… Když poznáte někoho nového ve svém životě, chcete vidět veškerá jeho pověření, zlatá potvrzení, vidět, čím vším pracovně prošel, co získal, nebo si s ním či s ní raději popovídáte z očí do očí, aby vyplynulo, jak je na tom lidsky, charakterově, s vnímáním sebe sama a světa kolem…? A jakou nese energii…
Všichni se stále máme co učit. Toť sice fráze často používaná, ale pravdivá, staletími ověřená a nezpochybnitelná. Jako surový diamant, který získá svou krásu, hodnotu a dokonalost až svým brusem, vybroušením k dokonalosti až oči přecházejí. A kdo by si ho všiml ve formě nenápadného kamínku, který odpočívá hluboko v zemi? Jen člověk znalý… I my jsme na počátku takovým kamínkem a každým krokem v životě se buď propadáme hlouběji do hlíny nevědomí či vylézá na povrch to, co je prozatím skryto, naše krásná, přirozená záře. Jen ten, kdo „ví“, odhalí v surovém kameni, v nás, naši budoucí krásu. Která tam je už teď. Jen ji nevidíme… Zatím toho nejsme schopní. Ale nebojte, jednoho dne se oči otevřou…
Od narození, krok za krokem učíme se vše, co je „důležité“ a kupy věcí, které jsou balastem. Tuny odpadu, který zas během života poztrácíme či vědomě vyházíme. Co je skutečně důležité? Různým pohledem dojdeme k odlišným závěrům. Ale nad tím vším je cosi, co nás spojuje. Co vytváří tu nádherně pravdivou a měnící se mozaiku vnímání tohoto světa, proč tu jsme, co tu pohledáváme, co je naším cílem, cestou, posláním. Čím více vnímáme ty neviditelné, vesmírné či chcete-li vyšší zákony, než co jsme si tu stvořili sami pro sebe (jako pofiderní spravedlnost!?), tím více jsme neviditelnou silou taženi vzhůru, prolínáme se napříč světy, začínáme „vidět“ a vnitřně zářit. Na to žádný certifikát neexistuje. Nikdo vám žádné razítko nevystaví. Za žádné bohatství světa. Protože to, co jste, zároveň sáláte na povrch. Jakou energii máte, ta z vás září… Nedá se říct: no ne, já to myslel jinak, je to jinak, jde o nedorozumění… Stačí se jen podívat a nacítit. Oč jde?
Do svých moudřejších dnů musíme dorůst…, vnitřně dorůst. Nelze si udělat obrovský drdol, stoupnout si na špičky nebo vzít jehlové podpatky, aby měl člověk pocit, že už už dorostl, už už je tam… To se nepočítá. Vnitřní pokrok lze pěstovat poznáním dávných mystérií, dávných rituálů, probuzením svých moudrostí a umů…, které v nás dřímou. Každého cesta je jiná. Odlišná. Co máme stejné? Jsme utkáni z jedné látky, stejnou rukou a celý prostor Vesmíru je jedním obrovským soukolím. Ve své podstatě, v symbolické rovině. Vše, co vidíme kolem, je naší součástí. Jde jen o to přestat vnímat pouze materiální svět a ponořit se do hloubek toho, kým jsme doopravdy. Odkud jsme přišli a kam jdeme…
Škola života. Nenechá nás usnout na vavřínech. Nikdy. Právě teď klepe spolu se začátkem školního roku našich dětí opět na dveře. Během léta zdánlivě klimbala pod slunečními paprsky, pod zářivou modří s obláčky, kdy jsme bloumali v dálavách či se slunili u poklidného lesa českých chaloupek, luhů a hájů… Teď nastal čas oprášit seno z gatí a sukní, setřást písek pláží, vyskočit na vlastní nohy a vydat se volným krokem znovu na Cestu, ze které jsme ale vlastně nikdy nesešli. Jsme na ní stále. Dnes i nocí. Otevřete dveře dokořán, ať může Škola života znovu vstoupit. Nebo zkusíte předstírat, že doma (stále ještě) není ani myš?
Pro Kartářky světla Hm
Pro Kartářky světla Hel a Pet
Foto: Schutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.
Samuelčiny šamanské vzkazy pro všechna znamení
Karta týdne 2.3.-8.3. je Blázen. Startuje novou životní etapu
Březen 2026: Měsíc probouzení mezi snem a realitou
Devět čísel, devět příběhů. Kam patříte vy?
Horoskop na březen 2026
Týdenní horoskop 2.3.-8.3. Co nese poslední úplněk astrologického roku?
Jaké stíny vám do života vrhá váš silný živel?
Blíží se březnový úplněk v Panně se zatměním. Co nese pro jednotlivá znamení?
Úplné zatmění Luny v zemské Panně přinese 3. března 2026 silné karmické dočištění. To, co bylo dlouho přehlíženo, vypluje ...
Víkendový horoskop: Venuše v Rybách posílí romantické vize
KRYSA v roce Ohnivého Koně: Zamilujete si sebe… a možná i někoho dalšího
