Když se zimní mrazivý dech pomalu ztrácí a příroda začíná znovu dýchat, nastává čas Imbolce – svátku naděje a znovuzrození. Tento keltský svátek, slavený na přelomu zimy a jara, obvykle 1. – 2. února, je hluboce zakořeněný v cyklu přírody. S oslavou bohyně Brigid, patronky plodnosti, poezie a léčení, se rozjasňuje temnota zimy a přichází světlo, které probouzí život kolem nás.
Příchod světla: Historický kontext Imbolce
Představte si chvíli, kdy se ráno nad pastvinami objevují první paprsky slunce a ve vzduchu je cítit vůni vlhké země, jež se pomalu probouzí. Slovo „Imbolc“ pochází z irštiny a znamená „čas laktace“. V tento čas začínají ovce rodit jehňata, jejichž slabý békavý hlásek se mísí s chladným ranním větrem. Tento cyklus plodnosti a obnovy byl pro Kelty nejen praktickým znakem příchodu jara, ale také hluboce duchovním okamžikem.
Imbolc, jako svátek, předznamenává konec zimního strádání a začátek nového života. Podobně jako později křesťanské Hromnice, byl spojen s rituálem zapalování světlé svíce – symbolu naděje, ochrany a světla, které poráží temnotu.
Brigid – Bohyně inspirace a léčení
Byla znázorňována jako zářící žena s ohnivě rudými vlasy, v zeleno-zlatém keltském rouchu. Má v jedné ruce plamen symbolizující inspiraci a poezii a v druhé snop obilí jako znak hojnosti a úrodnosti.
Brigid, s vlasy jako záře vycházejícího slunce, byla bohyní plodnosti, ohně a inspirace. Její jméno rezonuje s teplem krbu, vůní bylin a šuměním pramínků vody. V irské mytologii byla uctívána jako ochránkyně člověka i přírody, její oheň přinášel nejen světlo, ale také inspiraci a naději.
Později byla tato bohyně přetvořena v postavu svaté Brigid z Kildare, což svědčí o trvalém vlivu její symboliky. Je to archetyp, který propojuje člověka s přírodou a inspiruje k tvořivosti i v dobách nejtemnějších nocí.
Rituály Imbolce: Cesta k obnově
Zapalování ohňů
Představte si teplo ohně, které se rozlévá po chladném pokoji. Zapálené svíce a ohně byly symbolem ochrany a obnovy, dávají pocit bezpečí. Světlo proniká temnotou, přináší útěchu a naději, že zima brzy skončí.
Brigidin kříž
Z jemných vláken slámy a houževnatých stébel rákosí se s pečlivou oddaností splétaly Brigidiny kříže – jejich ostré, přesně propletené linie vyprávěly příběh ochrany a spojení s neviditelným světem duchovna. Každý tah prstů, každý pevně utažený uzel nesl tichou modlitbu za klid a bezpečí. Tyto kříže, zářící v tlumeném světle ohně, se zavěšovaly nad dveře, kde se lehce pohupovaly v závanu večerního větru, jako by bděly nad domovem i stodolou, chráníce je před zlými silami a neštěstím.
Čistota domova
S vůní čerstvě vypraného prádla a jemným šelestem košťat klouzajících po podlaze začínal rituál hlubokého očištění – nejen fyzického, ale i duševního. Každý zametený kout, každý prachový oblak rozvířený v odpoledním slunci symbolizoval loučení s tíhou minulosti. Nebylo to pouhé zbavování se starého neřádu, ale vědomá příprava prostoru pro nové příběhy, svěží možnosti a nepoznané vůně budoucnosti.
Nabídky bohyni
Na posvátný oltář se s úctou pokládaly dary – voňavý chléb s křupavou kůrkou, lahodné mléko s jemnou, smetanovou hladinou a svazky čerstvě natrhaných bylin, jejichž omamná vůně se linula vzduchem. Každá obětina nesla v sobě hlubokou vděčnost a tiché přání – prosbu o hojnost, ochranu a požehnání. Plameny svící se třepotaly v tichém souhlasu, zatímco starodávné rituály splétaly neviditelná vlákna mezi člověkem a silami, jež utvářely jeho osud.
Symboly a pověry Imbolce
Příroda byla živým odrazem božské vůle, její dech se mísil s chladným větrem a šeptal dávná proroctví. Pokud byl den Imbolce jasný, mrazivý a jiskřivý jako ledové krystaly na větvích, znamenalo to, že zima ještě nehodlá povolit svůj sevřený stisk. Naopak, mlhavé ráno a vláha v půdě slibovaly blížící se probuzení světa.
Jehňata, sotva narozená, se chvěla pod dotekem prvního světla. Jejich hebká srst, měkká jako závan jara, byla příslibem hojnosti, znamením, že život se znovu rozlévá do žil země. Každý jejich slabý, ale vytrvalý nádech byl důkazem plodnosti a naděje, která v lidech rozechvívala tichou radost.
Posvátné prameny a studny zářily v zimním slunci, jejich hladina odrážela tančící paprsky, které připomínaly mihotání hvězd na temné obloze. Chladná voda, vonící čistotou a tajemstvím hlubin, omývala dlaně a tváře těch, kdo toužili po ochraně a požehnání. Každá kapka na kůži byla jako dotek bohyně, slibující obnovu, sílu a novou cestu, která se pomalu rýsovala před nimi.
Moderní oslavy Imbolce
Dnes se Imbolc znovu probouzí mezi vyznavači novopohanství a wiccy, jako plamen, který nikdy zcela neuhasl. Starobylé tradice – mihotavé světlo svící vrhající tančící stíny po zdech, tichá meditace u ledově chladných pramenů či prsty něžně protahující nitě do vzoru Brigidina kříže – stále rezonují v našich duších. Přinášejí chvíle ztišení i duchovní obrody, jako první teplé paprsky slunce laskající promrzlou zem.
Imbolc je svátkem naděje, jiskrou v temnotě, kdy se po nejdelších nocích konečně rozhoří životodárné světlo. Jeho poselství je prosté a hluboké – v každém konci dříme začátek, v každé zimě klíčí jaro. Země, ještě ukolébána chladem, už v hlubinách cítí pulsující sílu života. A stejně tak i my – s každým novým úsvitem nacházíme své znovuzrození.
S přáním všeho dobrého Váš Mirek
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.
Vaše aura jedním slovem podle znamení zvěrokruhu
Dvojplamen
5 vědecky podložených tipů, jak si lépe pamatovat své sny
Víkendový horoskop: Mars a Merkur nás budou hnát objevovat svět
Štíři vstupují do roku proměny a znovuzrození
Chcete vidět svoji auru? Tady jsou čtyři způsoby, jak se to naučit
7 způsobů, jak očistit své krystaly za méně než 10 minut
Karmická Luna v Kozorohu
Beran 2026 – Zrození ohně v nové formě
