V mnoha článcích, příspěvcích či besedách se hovoří o synchronicitě. Co to tedy vlastně je?
Občas zažijeme okamžik, který v nás zanechá zvláštní pocit. Myslíme na člověka, který nám vzápětí zavolá. Hledáme odpověď na důležitou životní otázku a během několika hodin ji uslyšíme z úst cizince nebo ji objevíme na stránkách knihy, kterou jsme náhodou otevřeli. V takových chvílích jako bychom na okamžik zahlédli jemné propojení mezi naším nitrem a světem kolem nás.
Carl Gustav Jung nazval tento jev synchronicitou. Nechápal ji jako obyčejnou náhodu ani jako magickou sílu, která řídí náš osud. Popsal ji jako smysluplnou shodu událostí, které spolu nejsou přímo spojeny příčinou a následkem, přesto však nesou hluboký význam pro člověka, který je prožívá. Právě tento význam je podle Junga mnohem důležitější než samotná událost.
Když se synchronicita objeví, často ji nejen pochopíme, ale také ji silně pocítíme. Tělem může projít jemné zachvění, dech se na okamžik zpomalí a okolní svět jako by získal ostřejší obrysy. Vnímáme, že jsme se dotkli něčeho, co přesahuje běžnou každodennost. Ne proto, že by se změnila realita, ale proto, že se proměnil náš způsob, jak ji prožíváme.
Velmi jednoduchý příklad principu synchronicity se týká myšlenek. Když na někoho myslíte a v příštím okamžiku vám zavolá nebo se s ním setkáte. Není to náhoda, je to synchronicita. Hlavní myšlenkou, která je základem principu synchronicity, je, že my sami, ať už chtěně či nechtěně, ovládáme události ve svém životě. Proto si zde můžeme všimnout souvislosti mezi synchronicitou a silou pozitivního nebo negativního myšlení.
Existuje mnoho teorií o synchronicitě. Podle některých z nich se určitá událost v našich životech stane, protože o ní sami hodně přemýšlíme. Když směřujeme svou pozornost k nějakému cíli či záměru, pomáháme mu, aby se stal skutečností. Lidé, kteří věří v synchronicitu, se domnívají, že se to týká jak pozitivních, tak i nepříjemných událostí v našich životech.
Kvantová fyzika synchronicitu považuje za do jisté míry možnou. Podle ní je vše kolem nás propojeno na atomární úrovni. To znamená, že změna na jednom místě může vést ke změně na jiném místě. Nejlepší, co můžeme udělat pro dodržování principu synchronicity, je myslet pozitivně a skutečně věřit, že každá událost (i špatná) je důležitou životní lekcí, kterou jsme potřebovali. Synchronicita není jen událostí kolem nás. Je především dialogem mezi naším vědomím a nevědomím.
Synchronicita nás fascinuje dodnes. Nevyžaduje, abychom se vzdali rozumu. Naopak nás vybízí, abychom rozum doplnili o všímavost, intuici a odvahu zkoumat vlastní nitro. Učí nás, že význam nemusí být ukrytý pouze ve vnějších událostech, ale především v tom, jak je prožíváme.
Když se příště setkáme s nečekanou shodou okolností, nemusíme okamžitě hledat nadpřirozené vysvětlení. Můžeme se na chvíli zastavit, zhluboka se nadechnout a položit si jednoduchou otázku: Proč právě tato událost ve mně vyvolává tak silnou odezvu?
S přáním všeho dobrého Mirek
P.S.
Slovem „náhoda“ označujeme naši neschopnost vidět souvislosti.
Foto: Shutterstock, archív Miroslava Musila
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.
Týdenní horoskop 21.9.-27.9. Co přinese Slunce ve znamení Vah?
Rok 2027 pod vládou čísla 2: Přichází čas vztahů, intuice a tiché síly
Podzim 2026 podle astrologie: Pět znamení čekají zásadní změny v lásce i ve financích
Víkendový horoskop: Luna v Kozorohu pozorně naslouchá
Ženská sexualita: Přitažlivost, která vychází zevnitř
Fialový čaroděj mezi bylinami: Vřes
Tarotové kouzlo na lásku
Andělský horoskop od 17. 9. do 16. 10.
Lilith v astrologii: Kde se ukrývá naše nespoutaná síla?
