Ať už krize středního věku, krize manželská, krize díky naší doby covidové, spirituální krize… všechny mají něco společného. Dávají nám velkou šanci naučit se něco nového, kupu věcí opustit, propustit, naopak nalézt a vzlétnout. Povstat z popela jako Fénix…, začít jinak a potažmo lépe. Příležitost změnit život.
Co je krize? Stav, kdy jsme pod tlakem, v nekomfortní zóně, kterou jsme si dobrovolně nevybrali (pohled zvenčí) a s vědomím, že nevíme jak dál… Svírají nás obavy, úzkost, nejistota… Na první pohled nic, nad čím by se dalo jásat. Na pohled druhý jde o jednu z prospěšných životních lekcí, ke které jsme doputovali, vybrali si ji jako svého učitele a máme šanci ukázat, co jsme se v minulých lekcích naučili. Nebo nenaučili… A nechat projevit sami sebe skrze svůj zatím skrytý um a dovednosti, které si tím vytvoříme, nebo s námi jsou už dlouhý čas a vyplují na povrch. Objevíme je v sobě. Jinak bychom o nich možná ani nevěděli… Krizí objevujeme své dary.
Asi těžko někdo řekneme: hurááááá, je tu další životní krize, ze které nevím jak ven…! Ale už máme ledacos za sebou, nejsme prvňáčci, co poulí oči na svět a zkouší dělat první samostatné krůčky. Jsme dál. Tak spolu s hlubokou a nečekanou krizí zadržme obligátní: Proč právě já…?! a vězme, že nějaký ten důvod se vždycky najde. Překročme slovo PROČ a ptejme se: CO S TÍM? Vnitřní moudré já už odpověď minimálně tuší… Osud nás vede právě do takových situací a těžkých chvil, které jsou pro nás nezbytné. Vlastně bychom za každou krizi měli poděkovat. Nic jiného nás totiž tak „nenakopne“ směrem vzhůru a neposílí jako když tápeme a musíme se popasovat s tím, že život není, jak jsme si ho vysnili.
A on vlastně je, ale značně skrytě. Život, ta nekonečná linie životů během našich vtělení, dělá vše nejlepší pro naší duši, pro její vývoj během všech těch věků. Je to tedy vlastně to, co si přejeme i my. Jít cestou, která je pro naše nejvyšší dobro. Protože jen málokdy a málokdo sám je tak vědomý, že ví, co opravdu JE a co NENÍ to nejvyšší dobro právě pro něj… K tomuto poznání míří poměrně klikatá a spletitá cesta.
Opakování je matka moudrosti. Ale není moc záživné, to opakování, že…? Nechce se nám do něj. Máme pocit, že už ledacos víme. Ale když se objeví další situace, před kterou stojíme bezradní, tak si pak dost možná vzpomeneme, kterou cestou by se dalo jít, matně v sobě slyšíme volání jak a kudy a zkusíme to. A pokud náročnou krizí projdeme skrz, něco důležitého pro nás, pro náš osobní příběh pochopíme. Staneme se odolnější než dříve, ale zároveň zapojujeme více srdce, jako našeho rádce, intuici, která se protříbila a otevřela, empatii k druhým…, nejen k těm, co právě prochází také nějakou formou krizové situace. Jsme lidštější. V tom dobrém slova smyslu. Lidštější, a přitom se mnohem více přiblížíme hvězdám, z nichž jsme vzešli…
Mnozí též začnou vnímat víc, než jen věci viditelné a zřetelné… Otevřou se jim oči, všechny smysly se stanou jasnější a zářivější. Začneme objevovat dávné umění života. Uvědomíme si, že je spoustu věcí, které již dávno umíme, jen se rozpomenout… a navrátit se k nim. Je čas…
Hm
Pro Kartářky světla Hel a Pet
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohodlně po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.
Vliv planet na nás
Cikánské symboly
Stařenka
Příběh zaláskované Jitky, která nechtěla slyšet, co karty říkají
Andělské setkání
Vliv duchovní cesty na praktický život. „Kamínky“
Která runa přinese štěstí a lásku?
