Nejsme příliš naučení prosit o pomoc a pojmenovávat své emoce. Málokdo umí říct, že prožívá smutek a žal. Spíše to zabalí do frází o tom, že pouze není v kondici. Je apatický, či lhostejný, nebo stále pláče a říká si, že už to dál takto nejde, že už nechce. Truchlení nepovažuje to za normální chování a tak si ho zakáže. Je přeci módní být silný a jít dál.
Pár týdnů po manželově smrti může žena jen stěží zadržovat pláč a okolí ji přesvědčivě tvrdí, že se už přeci musí dát dohromady a jít dál. Málokdo dnes řekne, že si smutkem musí projít. A pak se často utíká od těžkých emocí. Někdo si myslí, že když se o něčem nemluví, tak to vlastně není.
Blízcí se často vracejí ve snech. O to více to pak s člověkem zamává. Ve snech se blízcí smějí, něco ukazují, nebo říkají. Předávají informace, byť i beze slov, ale vy jednoduše víte, jestli jsou smutní, veselí, klidní, nebo něco potřebují. Nejčastěji však chtějí dát vědět, že jsou v pořádku a pozůstalé uklidnit, když si dělají těžkou hlavu, nebo jim je smutno. Někdy také mohou očividně varovat, třeba před nehodou, či někým zlým.
Někdy umí zesnulý poslat zprávu díky elektrickým zařízením. Zapne se rádio a vy slyšíte jeho oblíbenou písničku, nebo zbystříte, když v televizi zrovna hovoří o tom, co by vám chtěl vzkázat. Někdy se připomenou skrze různé věci; spadené talíře už jsou určitě notoricky známé. Nebožtíka připomene i hluchý telefon, nejčastěji v noci, prasklá sklenka, bouchání na okno, zhasínání světla, popraskané žárovky, rozbitá žehlička, či rádio a další elektrická zařízení, padající předměty, otvírající se dvířka, hodinky, které se zastaví na určité hodině, třeba v hodině, kdy blízký člověk odešel. Pozůstalý se trápí a zesnulý chce často pouze jenom říct, že někde třeba je, může být veselý, nebo naopak smutný a to třeba i z toho, jakým způsobem se pozůstalí vyřídili s věcmi, které po sobě na světě zanechal, či tím, jak se k sobě chovají.
Když vás takto vyhledávají vaši blízcí zesnulí, nechtějí vás patrně strašit, pouze připomenout, že jsou i nadále blízko a vidí váš další život. A pokud jste si všimli více znamení během krátkého období, může to být i varování. Buďte na sebe více opatrní. Snažte se přijít na to, co mají tato znamení společné.
Naše civilizovaná společnost podporuje život skokem dopředu a my máme být stále v pohodě a veselí a pokud se prožívá smutek, potom někde v koutku, aby se druhým nekazila nálada.
Popírání emocí vyžaduje hodně námahy. To stojí hodně sil a bez těch se pak může projevit únava životem. Nic se nám nechce a v ničem nevidíme smysl. Jenomže když popíráme to zlé, pak nemůžeme cítit ani to dobré. Nic vás netěší a všechno je jedno. Chybí pocit naplnění, smysl života.
Někteří lidé, kteří mají problémy ve vztazích, nebo si mohou procházet výbuchy hněvu, možná mají někde v dětství prožitou bolestnou ztrátu, kohosi blízkého a moc tom nemluvili. Odbydou to, že to bylo už tak dávno a doba smutku je pryč. Přitom však mají zaslzené oči. Podléhají zvyku všechno zametat pod koberec.
První fáze vyrovnávání se se ztrátou je čištění smutku, pláč, mluvení o ztrátě a prožívání bolesti.
Druhá fáze pak dává výběr – jít znovu žít, anebo se vracet pořád do minulosti? Chci, aby mě láska zničila? Fakt, že někdo byl a já ho milovala, mě má zničit, nebo mi dát dobré vzpomínky?
Třetí fáze je vybudování života nanovo. Pokud jdeme do života, slibujeme zesnulému, že uděláme všechno pro to, aby byl šťastný.
Smutkem se musí projít. Ne bezdůvodně kdysi trval rok. Aby se prožilo všechno, všechna roční období, všechny svátky… Po smrti někoho blízkého se kdysi chodilo v černých oděvech, či se nosila na ruce černá páska. To byl signál pro druhé lidi, aby se k dotyčným chovali jinak. Oděv poukazoval na to, že někdo není ve svém obvyklém stavu. Potřebuje citlivý přístup a větší empatii. Nikdo se tehdy nedivil, že pláče a se smutkem pořád mluví o své tragédii. Hlavním účelem zármutku je vyčištění se ze všech těžkých emocí. Vyplakání, vykřičení a čím více si toho dovolíte, tím lépe.
Rodina a okolí často nechtějí poslouchat, když se potřebujete ze všeho klidně i stokrát kolem dokola vypovídat. Nedokážou si poradit s vaším smutkem. Je to pro ně těžké. Někteří se toho dokonce bojí a bojí se, že by se mohli sami nakazit. Proto je dobré nalézt si partu lidí, skupinu, která si vás vyslechne a má třeba i podobné zkušenosti.
Pokud má někdo smutek i po roce od tragédie úplně stejný jako na začátku, nebo ještě horší, měl by vyhledat pomoc. Je potřeba si uvědomit, že ukončení smutku není zapomněním. Proč však nevzpomínat i na to lepší?
Pomoc pomáhá
Pomozte někomu v podobné situaci. Pokud nechcete pomáhat lidem, pomozte třeba opuštěným zvířatům. To vždy zabere, poznáte tak, jak pomoc pomáhá.
Také bývá dobré vizualizovat si svého zesnulého. Představte si místo, kde se s ním setkáte, abyste se rozloučili, usmířili, či pohádali a možná tam vykřičíte smutek, že vás tady nechal, či jednoduše postačí být chvíli spolu. Přitom se může dít něco neobyčejného. Třeba se vám pak uleví. Můžete si představit místo u moře, na zahrádce, v lese, zkrátka jakýkoliv kout, kde víte že se dobře cítil. Třeba se na vás usměje a řekne, že vás má rád. Setkání s usměvavým zesnulým očišťuje. Pomůže ho to pustit. Vy půjdete dál a jeho i vaše duše budou klidné.
Pro Kartářky světla Hel
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohotově po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.
Týdenní horoskop 16.6.-22.6. Co nám nese Slunce ve znamení Raka?
MŮŽEME VĚDĚT, KAM JDEME?
Jak jednotlivá znamení zvěrokruhu projevují pravou lásku?
Víkendový horoskop
Bojíte se pátku třináctého?
6 nejkoketnějších znamení zvěrokruhu
Zamilovaní
Máte nad sebou anděla strážného? Toto jsou 4 věci, podle kterých to poznáte
Pozor na oběti osudu. Mohou s vámi pěkně manipulovat!
