Byliny si pamatují
Pamatují si ruce žen, které je sbíraly za rosy, pamatují si dech večera i ticho před svítáním. Jsou dědictvím Bohyň, předávaným z generace na generaci – ne slovy, ale dotekem, intuicí a vnitřním poznáním.
Lidový strach pak připisoval čarodějnicím nemoci, zkázu úrody, nedostatek mléka, bouře i sucha. Říkalo se, že berou, kazí, svazují. Že si přivolávají síly temna.
Ale za těmito příběhy spíše stála nepochopená znalost bylin.
Řekneme si o rostlinách, které nesou paměť Bohyň
Jsou dědictvím pradávné moci, která byla lidem svěřena dávno předtím, než se svět rozdělil na světlo a stín. Svou největší sílu odhalují v čase mezi časy – v okamžicích přechodu, kdy se den mění v noc, kdy první paprsky Slunce rozpouštějí tmu, nebo když soumrak rozmazává hranice tvarů. O půlnoci i v poledne. V době novoluní i úplňku, kdy Měsíc otevírá brány skrytého.
Rostliny vědem mají dvojí přirozenost.
Dokážou léčit i škodit, obdarovat i odebrat. Jsou sídlem temných sil – a zároveň ochranou před nimi. Právě tato ambivalence je činila blízkými ženám, které kráčely cestou poznání: vědmám, kněžkám, léčitelkám. Těm, které vedla intuice a které znaly řeč bylin, těla i magie.
Byliny samy o sobě nejsou ani dobré, ani zlé.
Jsou živé.
Rozhodující je vždy úmysl ženy, která je bere do rukou.
Temnota rostlinám jejich sílu nedala.
Daly jim ji Bohyně.
Země.
Měsíc.
Voda.
A žena, která kráčí vědomě, bere jen tolik, kolik potřebuje. Nepotřebuje škodit, ale z poznávat a pomáhat.
Dnes si přiblížíme
Vrbu a rituál uvolnění
Vrba (Salix alba) je strom vody, měsíce a přechodů.
Její proutky znají cestu mezi světy. Učí pružnosti, přijetí a schopnosti ohnout se, aniž by se žena zlomila.
Vrba stojí na hraně vody a země, v místech, kde se svět mění. Učí ženu pružnosti – schopnosti ohnout se, aniž by se zlomila. Je bylinou přechodů, smutků i návratů k sobě.
Vrba patří ženám, které se ocitly mezi starým a novým, které něco opouštějí, aniž by ještě věděly, co přijde. Je stromem Měsíce, snů a tichého naslouchání.
Vrba otevírá cestu – ale nikdy nespěchá.
(když neseš smutek, tíhu nebo změnu)
Sedni si nebo se postav, chodidla pevně na zemi.
Představ si, že jsi vrba u vody.
S nádechem přijmi to, co tě tíží.
S výdechem to nech odtéct.
Třikrát si potichu řekni:
„Dovoluji si pustit.
Dovoluji si plynout.“
Pokud chceš, nech slzy přijít. Jsou součástí očisty
Vrba tedy otevírá cestu, ale i uzavírá kruh.
Vrba může tišit bolest i otevřít bránu snění.
Kořeny mohou uzdravit – i zastavit růst.
Ženy, která znaly řeč rostlin, znaly i to, kde jsou hranice.
Pro Kartářky světla
Helen Stanku
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.
Zpověď milenky aneb Když je muž trofej
Láska nebo iluze?
Andělský horoskop 19.2.-18.3.
Horoskop na rok 2026 pro Raky
Víkendový horoskop: Saturn s Neptunem propojí vize
Disky v tarotu: karty země, práce a hojnosti
Není náhoda, že jste se narodili svým rodičům: Karmické Slunce v Rybách
Rok Ohnivého Koně – když se osud rozběhne a už se neohlíží zpět
Zákony osudu – karmy
Pokud vám stále chybí v kapse pár peněz navíc a hledáte v magii návod, jak je rozmnožit, vzpomeňte si na rostliny.