O rostlinách čarodějnic. Mají dvě tváře?

Publikováno 30.1.2026 | Autor: Helen Stanku

Byliny si pamatují

Pamatují si ruce žen, které je sbíraly za rosy, pamatují si dech večera i ticho před svítáním. Jsou dědictvím Bohyň, předávaným z generace na generaci – ne slovy, ale dotekem, intuicí a vnitřním poznáním.

Lidový strach pak připisoval čarodějnicím nemoci, zkázu úrody, nedostatek mléka, bouře i sucha. Říkalo se, že berou, kazí, svazují. Že si přivolávají síly temna.

Ale za těmito příběhy spíše stála nepochopená znalost bylin.

Řekneme si o rostlinách, které nesou paměť Bohyň

Jsou dědictvím pradávné moci, která byla lidem svěřena dávno předtím, než se svět rozdělil na světlo a stín. Svou největší sílu odhalují v čase mezi časy – v okamžicích přechodu, kdy se den mění v noc, kdy první paprsky Slunce rozpouštějí tmu, nebo když soumrak rozmazává hranice tvarů. O půlnoci i v poledne. V době novoluní i úplňku, kdy Měsíc otevírá brány skrytého.

Rostliny vědem mají dvojí přirozenost.

Dokážou léčit i škodit, obdarovat i odebrat. Jsou sídlem temných sil – a zároveň ochranou před nimi. Právě tato ambivalence je činila blízkými ženám, které kráčely cestou poznání: vědmám, kněžkám, léčitelkám. Těm, které vedla intuice a které znaly řeč bylin, těla i magie.

Byliny samy o sobě nejsou ani dobré, ani zlé.

Jsou živé.

Rozhodující je vždy úmysl ženy, která je bere do rukou.

Temnota rostlinám jejich sílu nedala.

Daly jim ji Bohyně.

Země.

Měsíc.

Voda.

A žena, která kráčí vědomě, bere jen tolik, kolik potřebuje. Nepotřebuje škodit, ale z poznávat a pomáhat.

Dnes si přiblížíme

Vrbu a rituál uvolnění

Vrba (Salix alba) je strom vody, měsíce a přechodů.

Její proutky znají cestu mezi světy. Učí pružnosti, přijetí a schopnosti ohnout se, aniž by se žena zlomila.

Vrba stojí na hraně vody a země, v místech, kde se svět mění. Učí ženu pružnosti – schopnosti ohnout se, aniž by se zlomila. Je bylinou přechodů, smutků i návratů k sobě.

Vrba patří ženám, které se ocitly mezi starým a novým, které něco opouštějí, aniž by ještě věděly, co přijde. Je stromem Měsíce, snů a tichého naslouchání.

Vrba otevírá cestu – ale nikdy nespěchá.

(když neseš smutek, tíhu nebo změnu)

Sedni si nebo se postav, chodidla pevně na zemi.

Představ si, že jsi vrba u vody.

S nádechem přijmi to, co tě tíží.

S výdechem to nech odtéct.

Třikrát si potichu řekni:

„Dovoluji si pustit.

Dovoluji si plynout.“

Pokud chceš, nech slzy přijít. Jsou součástí očisty

Vrba tedy otevírá cestu, ale i uzavírá kruh.

Vrba může tišit bolest i otevřít bránu snění.

Kořeny mohou uzdravit – i zastavit růst.

Ženy, která znaly řeč rostlin, znaly i to, kde jsou hranice.

Pro Kartářky světla

Helen Stanku

Foto: Shutterstock

PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.

Každé znamení zvěrokruhu má v životě svůj účel. Jaký je ten váš?

Nejspíš víte, jaké jsou vaše přednosti, v čem jste opravdu dobří. Možná se ale někdy ptáte sami sebe, proč jste vlastně na světě, jaký účel má ...

Bez plevele to jde lépe

Když vám chybí nápady najděte ve svém okolí lípu.