O rostlinách čarodějnic. Mají dvě tváře?

Publikováno 30.1.2026 | Autor: Helen Stanku

Byliny si pamatují

Pamatují si ruce žen, které je sbíraly za rosy, pamatují si dech večera i ticho před svítáním. Jsou dědictvím Bohyň, předávaným z generace na generaci – ne slovy, ale dotekem, intuicí a vnitřním poznáním.

Lidový strach pak připisoval čarodějnicím nemoci, zkázu úrody, nedostatek mléka, bouře i sucha. Říkalo se, že berou, kazí, svazují. Že si přivolávají síly temna.

Ale za těmito příběhy spíše stála nepochopená znalost bylin.

Řekneme si o rostlinách, které nesou paměť Bohyň

Jsou dědictvím pradávné moci, která byla lidem svěřena dávno předtím, než se svět rozdělil na světlo a stín. Svou největší sílu odhalují v čase mezi časy – v okamžicích přechodu, kdy se den mění v noc, kdy první paprsky Slunce rozpouštějí tmu, nebo když soumrak rozmazává hranice tvarů. O půlnoci i v poledne. V době novoluní i úplňku, kdy Měsíc otevírá brány skrytého.

Rostliny vědem mají dvojí přirozenost.

Dokážou léčit i škodit, obdarovat i odebrat. Jsou sídlem temných sil – a zároveň ochranou před nimi. Právě tato ambivalence je činila blízkými ženám, které kráčely cestou poznání: vědmám, kněžkám, léčitelkám. Těm, které vedla intuice a které znaly řeč bylin, těla i magie.

Byliny samy o sobě nejsou ani dobré, ani zlé.

Jsou živé.

Rozhodující je vždy úmysl ženy, která je bere do rukou.

Temnota rostlinám jejich sílu nedala.

Daly jim ji Bohyně.

Země.

Měsíc.

Voda.

A žena, která kráčí vědomě, bere jen tolik, kolik potřebuje. Nepotřebuje škodit, ale z poznávat a pomáhat.

Dnes si přiblížíme

Vrbu a rituál uvolnění

Vrba (Salix alba) je strom vody, měsíce a přechodů.

Její proutky znají cestu mezi světy. Učí pružnosti, přijetí a schopnosti ohnout se, aniž by se žena zlomila.

Vrba stojí na hraně vody a země, v místech, kde se svět mění. Učí ženu pružnosti – schopnosti ohnout se, aniž by se zlomila. Je bylinou přechodů, smutků i návratů k sobě.

Vrba patří ženám, které se ocitly mezi starým a novým, které něco opouštějí, aniž by ještě věděly, co přijde. Je stromem Měsíce, snů a tichého naslouchání.

Vrba otevírá cestu – ale nikdy nespěchá.

(když neseš smutek, tíhu nebo změnu)

Sedni si nebo se postav, chodidla pevně na zemi.

Představ si, že jsi vrba u vody.

S nádechem přijmi to, co tě tíží.

S výdechem to nech odtéct.

Třikrát si potichu řekni:

„Dovoluji si pustit.

Dovoluji si plynout.“

Pokud chceš, nech slzy přijít. Jsou součástí očisty

Vrba tedy otevírá cestu, ale i uzavírá kruh.

Vrba může tišit bolest i otevřít bránu snění.

Kořeny mohou uzdravit – i zastavit růst.

Ženy, která znaly řeč rostlin, znaly i to, kde jsou hranice.

Pro Kartářky světla

Helen Stanku

Foto: Shutterstock

PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.

Víkendový horoskop: Úplněk nám ukáže, že city jsou někdy důležitější než rozum

V pátek 28. srpna nastává úplněk a částečné zatmění Luny ve znamení Ryb, tedy opozice Luny se Sluncem posílená Merkurem, který je v konjunkci se ...

Bez plevele to jde lépe

Když vám chybí nápady najděte ve svém okolí lípu.