Představte si svět, ve kterém bude všechno jednoduché. Vztahy, žití, bytí, finanční spletitosti a tak dále. Nebylo by to krásné…? V jednoduchosti je síla. Platilo to a platí dosud.
Chvilku se do toho vžijte. Naplno rozehrajte před očima film, kde jste vědomě scénáristou, režisérem i producentem dennodenních drobných zázraků. Krásy jednoduchosti. Odpadnou všechny složitosti a zůstane jen ryzí jádro. Podstata. Svět se jenom zdá být složitý…
Ale je přesně takový, jaký potřebujeme, pro naše prozření, moudrost, pochopení, co že se to vlastně odehrává kolem i v nás. Čím více jej vyčistíme od balastu, který si s sebou táhneme po věky v podobě těžkého batohu na zádech, kterého se nemíníme vzdát, i když věci, které jsou v něm už dávno nepotřebujeme…, tím více se stane průzračný, čitelný, zářivý a jasný. Lepší, jednodušší, lehčí. Bez zátěže se kráčí lépe…! Už není třeba, bylo jí dosti. Pro poučení, nahlédnutí do hloubek, kde se mísí světlo s tmou…, to vše jsme v průběhu času dokázali, vyšplhali vzhůru, do dálky i ty hloubky jsme prozkoumali. Krok za krokem se blížíme k výslednému „cíli“. I když cíl zde není tím pravým výrazem. Spíše k výsledku našeho dosavadního snažení… Něco jako vysvědčení, které očekáváme s rozechvěním.
Vraťme se k podstatě, vraťme se k životu jako takovému. Zavřeli jsme se do bublin zdánlivé dokonalosti a života podle určitých moderních měřítek kdo z koho, kdo lépe a výše, kdo s kým, kdo bez koho, kdo za kolik. Praskněme bublinu! Spolu s tímto osvobozujícím zvukem nasměrujme svoje kroky, oči i všechny smysly k tomu základnímu. Malým velkým věcem. Oceňme znovu krásu východu Slunce s jeho čistou, vzácnou tichostí krom hlasitého cvrlikání všeho ptactva, nádheru večerního stmívání s pestrobarevným západem, který si přejeme, aby neskončil. Aby trval věčně. Ať už jej obdivujeme v něčí společnosti nebo vstřebáváme jen v přítomnosti sebe sama a času, jednoho bodu vytrženého z nekonečnosti Vesmíru.
Nepotřebujeme nic složitého. Většina věcí se děje bez našeho přispění. Pozorujme…
Pohled do očí jeden druhého. I neznámého člověka. To protnutí očí na vteřinu, která se zdá nekonečnem. Je tam vše. Nemusíme lapit do náruče, uloupit navěky ten moment, člověka, bytost… Stačí se dívat a nechat se zasáhnout hluboko v srdci, s rezonancí v duši. Říká vám něco vůně podzimního listí, šťavnatost jablek, barevnost krajiny…? Jednoduché věci. Tak krásné… Vnímejme, jsou tu pro všechny. Tedy i pro vás. Nevšimli jste si ještě borovice na rohu ulice? Stojí tam už dlouhé roky. Stejně jako ten prastarý dub na začátku lesoparku. Že jen tak vždycky proběhnete kolem…? Běžte, nic proti tomu, ale vnímejte, kudy se ubírají vaše kroky…, vnímejte detaily, očima hledejte krásu kolem. Posiluje nás…
Všímavost. Ta je důležitá. Nejsme stroje, mašiny, roboti. Ani ovce. Nedělejme věci mechanicky. Ale vychutnávejme si… Život i vše, co nám nabízí. Někdy kousneme do červivého jablka, ale i to se počítá. Je to naše vlastní zkušenost, tak nezaplatitelná!
Vztah k sobě je základem vztahu k druhým i ke světu. Koukněte do zrcadla a řekněte té bytosti naproti, proč jí máte rádi a co pro vás znamená. A pak se vám totéž bude lehčeji říkat i těm ostatním. Nezapomeňte, krása je v každé kapce rosy…
Pro Kartářky světla Hm
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohodlně po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.
Láska nebo iluze?
KOHOUT v roce novém roce Koně: Nové výzvy i silné emoce
Andělské karty: Mystický nástroj pro duchovní vedení
Samuelčiny šamanské vzkazy pro všechna znamení na týden 23.2.-1.3.
Karta týdne 23.2.-1.3. je Král disků. Umí šťastné náhody
Zpověď milenky aneb Když je muž trofej
PES v roce Ohnivého Koně: Konečně se budete cítit jako šéf
Týdenní horoskop 23.2.-1.3. Merkur v konjunkci s Venuší přeje citům a empatii
Rituál ohně a přeměny chudoby v hojnost s runou Nauthiz
Odpustit není lehké, ale ne nemožné. Opravdu bychom měli odpouštět?
