Negativní myšlení je tichá síla, která se vplétá do našich myslí jako stín. Ne každý z nás dokáže rozeznat jeho jemné nástrahy – a přesto do jeho pasti upadáme znovu a znovu. Někdy se zdá, že nás svazuje navždy. A to je nebezpečné, protože temné myšlenky dokážou otřást nejen naší duší, ale i srdcem a tělem.
Žijeme ve světě, kde se s nositeli negativity setkáváme na každém kroku. Jsou mezi námi – v práci, na ulici, dokonce i v rodinách. Nemůžeme se jim vyhnout. Ale můžeme se rozhodnout, jakou moc jim dáme nad naším vnitřním světem.
Máme možnost obrátit svou pozornost dovnitř, nadechnout se a vstoupit do prostoru, kde nás nic nemůže zasáhnout. Tam, v tichu naší bytosti, se rodí síla, která překračuje pesimismus. Pokud otevřeme srdce, dokážeme proměnit tíhu v lehkost a stín ve světlo.
Pojďme se společně naučit chránit svůj vnitřní svět a vstoupit na cestu, kde pesimismus ztrácí svou moc a my znovu objevujeme jas, který nás vede.
Naslouchejme srdcem, ale nenechme se pohltit stínem – nejsme nádobou, do níž se vsákne každý smutek. Víme, že přesvědčit duši sevřenou pesimismem je jako snažit se změnit směr větru. A přece máme jinou cestu – cestu tiché přítomnosti a moudrého slova. Když se ponoříme do jejich světa, ucítíme jejich bolest, porozumíme jejich obavám. Někdy stačí právě toto – být zrcadlem, v němž spatří záblesk naděje, světlo na konci temného tunelu. Ale nezapomínejme – to, co na nás ulpí, musíme očistit, abychom sami nezůstali vyčerpáni a sevřeni cizím smutkem. Naučme se setřást temnotu tak, jako strom setřásá podzimní listí.
Nepřinášejme dar, o který nikdo nestojí – pomoc, která není vyžádána, se snadno promění v tíhu. Pesimisté chtějí mluvit, touží uvolnit tlak, jen málokdy však kráčejí k řešení, protože věří, že žádné neexistuje. A to je v pořádku – je to jejich cesta. My jim buďme svědky, nikoli soudci. A když přece jen natáhnou ruku, nabídněme svou sílu, své světlo. Ale dokud sami nepožádají, zůstaňme trpěliví – žádný květ nerozkvete pod nátlakem.
Najděme spolu cestu, jak jim ukázat, že svět je stále prostoupen dobrem – i když se jejich srdce ponořilo do stínu pesimismu, jiskry radosti nikdy nepřestaly existovat. Připomeňme jim, že i v temnotě lze cítit teplo, že i v bolesti se může zrodit okamžik ticha, v němž se duše nadechne světla. Vnímejme, co jim přináší úsměv, co v nich probouzí pocit lehkosti. Mluvme o tom, sdílejme s nimi tuto možnost a nabídněme jim odvahu znovu vstoupit do míst, kde se rodí radost. A pokud objevíme klíč k jejich štěstí, otevřeme jím dveře spolu s nimi.
Zastavme se však také u jejich ran, u bolesti, která se skrývá hluboko v jejich nitru. Naslouchejme, jako bychom v rukou drželi křehký krystal, a všímejme si drobných prasklin v jejich hlase, v gestech, v očích. Dříve či později se rozhovor dotkne jizev, jež je učinily slepými k dobrému. A v tu chvíli buďme přítomní – ne s rychlými odpověďmi, ale s klidem, který jim dovolí nadechnout se. Když budeme stát po jejich boku, můžeme jim pomoci projít skrz bolest, unést ji, a nakonec ji nechat rozplynout.
Je prokázáno, že naše mysl se často obrací k temnotě dříve než k jasu. Negativní slova, stíny a obavy pronikají hlouběji do našeho vědomí než světlo pozitivních myšlenek. Usazují se tam jako neviditelní vetřelci, které je obtížné vyhnat. Vytvářejí v nás bolest, pláč, zoufalství a někdy vedou až k hranici, kdy přestáváme chtít kráčet dál. Proto je nezbytné povstat proti nim co nejdříve – dříve, než nás připoutají k temnotě.
Špatné myšlenky nejsou jen neviditelnými jedy duše – otravují i naše tělo. Způsobují, že dny ztrácejí barvy, že rána se stávají tíživými a večery prázdnými. Vtírají se do našeho fyzického zdraví, probouzejí bolesti hlavy, svírají břicho, zatěžují klouby. Dokonce i vědci potvrzují, že síla negativního myšlení se může stát zdrojem nemocí, jež zasahují hluboko do našeho bytí.
Cesta do temnoty často začíná nenápadně – obsesemi, fobiemi, strachem z událostí, které se k nám dostanou zvenčí. Naše mysl je pak přetváří a zesiluje, dokud se z nich nestane démon, který nás ovládá. Strach se rodí z neznámého, z tragédií, ze vzpomínek – a když mu nedáme odpověď, promění se v paniku a šílenství.
Chceme-li se osvobodit, musíme se nejprve obrátit do vlastního nitra. Vést tichý, upřímný dialog sami se sebou: proč se bojíme ztráty, když naše schopnosti jsou pevné? Proč se bojíme nemoci, když naše tělo nyní dýchá zdravím? Strach je často pouhou iluzí, kterou sami živíme.
Temnota se nejčastěji připlíží v časech, kdy naše duše spí a tělo nemá úkol. Prázdnota přitahuje stíny. Proto je pohyb, čin a cíl světlem, které je odhání. Člověk, který jde svou cestou, který má záměr a směr, neupadá tak snadno do beznaděje.
A tak si připomínejme základní pravdy: život je proud, neustálá změna. Vše se rodí, zaniká a znovu přichází. Temnota je jen přechodná – i ona je součástí našeho pudu přežít, chránit se. Po každé noci přichází den, po každém dešti se znovu rodí slunce.
To největší tajemství, které nám minulý věk odhalil, zní: mysl má moc uzdravit i zničit. Pokud jí svěříme sílu, stává se nástrojem proměny. Pokud jí dovolíme růst, povede nás z temnoty k novému světlu. Naše duše i tělo touží po rovnováze – a právě myšlenka je klíčem, který otevírá dveře k uzdravení.
A tak stojíme na prahu volby. Temnota myšlenek tu bude vždy – jako stín, který připomíná, že světlo existuje. My však nejsme bezmocní poutníci, vláčení vichrem cizích obav. Jsme tvůrci svého vnitřního chrámu, strážci ohně, který nikdy neuhasíná.
Když se spojíme se svým dechem, když nasloucháme tichu uvnitř sebe, otevírá se nám prostor, kde jsme svobodní. Tam nás nemůže spoutat žádná tíha, žádný hlas pesimismu. Tam zjišťujeme, že síla není v boji, ale v klidu. Že proměna nepřichází skrze odpor, nýbrž skrze přijetí a odvahu dívat se dál.
Pojďme tedy společně kráčet cestou, kde stín už nevládne, ale jen připomíná, jak září světlo. Pojďme být svědky naděje – nejen pro ty, kdo bloudí, ale i pro nás samotné. Každý úsměv, který vykouzlíme, každý okamžik ticha, který nabídneme, se stává paprskem, jenž rozzáří nejen jejich duši, ale i naši vlastní.
Ať tedy naše kroky vedou k místům, kde pesimismus ztrácí svou moc. Ať objevujeme znovu a znovu jas, který nás vede. Protože právě tam, v záři vědomého srdce, se rodí skutečná svoboda – a s ní i hluboký klid, který jsme vždy hledali.
S přáním všeho dobrého Váš Mirek
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.
Zdál se vám sen o číslech?
Staňte se bohyní sexu
Lásko, kde jsi?
Ztratila se vám někde vaše duše?
Nejmocnější znamení zvěrokruhu: Patří mezi ně i to vaše?
Blíží se červencový úplněk. Co nese pro jednotlivá znamení?
RETROGRÁDNÍ SATURN
Samuelčiny šamanské vzkazy pro všechna znamení od 7.7.-13.7.
Karta týdne 7.7.-13.7. je Soud. Přináší řešení
Opakující se čísla na hodinách nejsou náhodou. Jsou to tiché zprávy vesmíru, které nám připomínají, že za běžným časem se skrývá hlubší význam. Naše myšlenky a vibrace vyzařují do prostoru a cosi vysílají. Zpět k nám proudí ozvěna, kterou můžeme vidět v různých symbolech na které narážíme a jedním z nich může být číslo, které zrovna upoutá naši pozornost. Podívejte se, jak tato synchroicita odpovídá vašemu nastavení. Může to být jemný ukazatel. Když to není podle představ, můžete změnit své nastavení. K tomu je důležitá jistá introspekce.
Chcete do života přivolat více radosti, lásky nebo peněz? Zkuste sílu barev! Odborníci na energii a symboliku tvrdí, že správně zvolený odstín dokáže dodat nejen sebevědomí, ale i přilákat to, po čem toužíte.
Jak k nám promlouvá duše?
Někteří lidé mají to štěstí, že procházejí životem bez větších problémů, s lehkostí. Jako by jim pomáhaly neviditelné, ale mocné síly. Cestu jim totiž lemují andělé, kteří jim našeptávají do ucha a vedou je k moudrým rozhodnutím. Díky spojení s vyššími sférami tak získávají přesné rady a jasný pohled na svět. Dokonale propojují duchovní perspektivu s praktickým uvažováním, což jim v mnohém usnadňuje život. Patříte mezi ně i vy? 
Pro velký zájem vypisujeme mimořádně ještě jeden jarní termín.
Jak si plnit svá přání a jak se chránit před negativními energiemi
Někdy se může zdát, že odpustit někomu je nemožné. Odpuštění ale možné je. Není to však nic jednoduchého. Aby bylo odpuštění účinné, musí být skutečné, z hloubi duše. Jinak je to pouze předstíraná póza, která nakonec nic neřeší. Kdo však umí odpustit jenom tak? A co vlastně to odpuštění je?
práce s energií – jak dobít sebe a druhé lidi, nabíjení předmětů, některé techniky obrany před dopady negativních energií, či jejich neutralizace, nahlédnutí do tajných nauk, práce s intuicí, posílení osobních schopností, eliminace negativních a rušivých vlivů, proutkaření, vyšší stavy vědomí, tvorba vlastní reality a vyžití netradičních schopností v běžném životě.
Stojíte před plnou skříní s tím, že nemáte co na sebe…? Klasika tehdy, pokud se máme setkat s někým, na kom nám opravdu záleží, znovu a znovu zápasíme s otázkou: co na sebe. A znovu a znovu docházíme k tomu samému závěru… NIC vhodného nemáme. 😊
A žili spolu šťastně, až do smrti… nebo se také začali nudit a hledat jinde.