Počkej, stůj živote…!

Sedím spokojeně v poloprázdném autobuse, který se klátí pražskou ulicí k další zastávce. Se supěním přistoupí postarší paní, stoupne si přede mě a začne ukřivděně hulákat bušíc svou hůlkou do podlahy autobusu: „toto JE MOJE místo…!!! Vždycky tu sedím…!!!“ Překvapeně vzhlédnu. Nemá cenu odporovat. Vztek, lítost, a ještě něco neidentifikovatelného sálá té paní z očí. Vždycky tu sedí, proto je to její místo, to je přeci logické… Soucítím.

 

V životě toužíme po mnoha věcech. Rádi bychom, aby svět šel podle nás, ne abychom klusali za ním, vedle něj či se belhali v jeho stopách. Chceme být páni svého času, prostoru i možností… až do konce našich dnů. Ale cestou se to téměř vždy nějak nečekaně zvrtne. Život před nás staví podivné úkoly a trvá na jejich splnění. Jinak nás prý nepustí dál ani o píďu. Že prý se tím učíme a přes to nejede vlak. Tak chca nechca balancujeme na okrajích propastí, zdoláváme hory doly, sápeme se na vrcholky, abychom pak přemýšleli, jak se dostaneme zase dolů na druhé straně, stáváme v rozpacích na křižovatkách cest, nevěda kudy kam. Tápeme, bloudíme, závodíme a někdy raději zůstanem s hlavou v písku jako ten pštros.

 

Přitom život běží, pádí jako o závod, aniž to vnímáme. Je nám 18, 25, 30, přejde čtyřicítka, krok je k padesátce a pak jen míjíme odbočky 55, 60, 70, 80… A najednou je nám líto až do hloubky duše, že to tak letí. Počkej, stůj živote…! Vnímáme citlivě, jak se svět mění, jak mu už nerozumíme, jak lidé, hlavně naše děti a ti mladší přestávají rozumět nám, jak se od nás odtahují a my, postarší ztrácíme půdu pod nohama. Připadáme si osamocení, sami v celém širém světě. Rozpadá se vše, co jsme celý život znali, uměli, pyšnili se…, na čem jsme stavěli. Je to fuč.

 

Co těmto po-starším zbývá? V dnešní době to nemají snadné. „Stejně jako my“, možná se hlasitě ozve z vašich řad. Ano, ale ještě jděte hlouběji… Perspektiva mnohých lidí bývala: až půjdu do důchodu, budu mít čas na to a na to…, rašilo jaksi všeobecné těšení se na důchod, jako na něco, co nám dá posléze radostnou příchuť, a hlavně co nám dá volno na život jako takový. Teď mnozí k tomuto cíli dokráčeli, dobelhali se, dořítili se a kde nic tu nic. Zklamání, rozčarování. Proto ten vztek, lítost a ukřivděnost, že by jim někdo vzal i to místo v autobuse, na které jsou zvyknutí… Dá se to pochopit. Děti dávno odešly z domu, mají vlastní děti, tato doba nepřeje až tak moc rodinným svazkům, setkávání se s náhubky není to pravé ořechové, kde bychom s radostí pěstovali přátelství a pochopení k druhým… Nebo právě proto ano?

 

Halooo, všichni vy starší a pokročilejší! Nevzdávejte se svých snů, co budete dělat jednou až přijde důchodový věk. Už je tady! Nejlépe vám možná je s přáteli, rodinou, v přírodě, malém domku obklopeném zahrádkou, kde capká kočka a prohání se pes. Taková přírodní oáza, která vám dává sílu přečkat nejen dnešní marasmus. A když nemáte zahrádku, vytvořte si vlastní. Ve svém srdci. Vymalujte si tam obraz, po kterém jste vždycky toužili. V barvách a harmonii. Nevadí, že je z vašeho pohledu nereálný. Jde žít ve strachu, starostech a trápení, což ničemu neprospívá, nebo se dá radosti a štěstí trochu pomoct svým nastavením. Život byl vždy takový, jaký byl. Která doba byla snadná…?! Je na nás, jaký ho budeme vnímat a jak se s ním popasujem. Máte kupu zkušeností. Nebudete-li trvat na svých stálých místech v buse, metru či v životě, život vám určitě připraví nejedno hezké překvapení. I v nejhlubší tmě je zárodek světla. Jinak bychom tady přece vůbec nebyli…

 

A vy všichni ostatní…, život je kruh, spirála, ve které stoupáme stále výš a dál. Tak ať je s tímto vědomím stále snazší a snazší překonávat úskalí, které nám vchází do cesty právě teď…

 

 

Pro Kartářky světla Hm

 

Foto: Shutterstock

PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohotově po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.

Slyšíte, jak k vám promlouvá duše?

Jak k nám promlouvá duše? Cítíte její přání, volání a touhy? Víte, že máte duši? Proč naslouchat a mluvit se svou duší? Pořád vám někdo ...

Slunovrat a Svatojánská noc

Slunce. Krásné, planoucí, právě na vrcholu svých sil. Voda. Životodárná, jiskrná, očistná… Dva úžasné a silné elementy, které si zaslouží velkou poctu a náš vděk ...

Magické déjà vu

Pocit déjà vu  (dežavy) je jednou z největších záhad lidského vědomí. Je to pouhý klam mysli, nebo tichá ozvěna dávno prožitých okamžiků, které si naše ...

Víkendový horoskop 19.-21.6. Co nese Slunce v Raku?

V pátek 19. června vejde Luna do znamení Panny a pomůže nám udělat si ve věcech pořádek. V sobotu 20. června si užijeme poslední jarní ...
/ Články

Čtyři archandělé, kteří vás chrání. Jak si je přivolat?

Archandělé jsou ochránci nejenom jednotlivých znamení zvěrokruhu, ale také živlů. Často lidé ani nevědí, že mají některý z živlů v nerovnováze a problémy na sebe ...

Jak pochopit druhá znamení zvěrokruhu? Využijte tyto rychlé tipy!

Často se stává, že posuzujeme druhé podle toho, jak bychom se zachovali my. Jenže každý z nás je jiný a to samé platí i o jednotlivých ...

Zákony osudu – karmy

V hlubinách každého lidského skutku se ukrývá tichá ozvěna vesmíru. Nic se neztrácí, nic není zapomenuto. Tak jako jablko padající ze stromu následuje zákon gravitace, ...

Usmiřte se s mákem

Mák - kouzelná bylinka pro štěstí, lásku, usmíření, ochranu, hojnost neviditelnost i zapomnění.. Jeden z nejkrásnějších polních květů, ačkoliv působí křehce a po utrhnutí hned ...

Jak si do života přilákat štěstí a úspěch? Naučte se to podle svého znamení zvěrokruhu

Víte, co je manifestace? Je to proces nasměrování vlastních myšlenek, pocitů a přesvědčení k realizaci určitého cíle nebo touhy. Vychází z konceptu, který naznačuje, jak ...
/ Články

Jak jednotlivá znamení zvěrokruhu projevují pravou lásku?

Každý z nás miluje jinak. Ale tušili jste, že způsob, jakým projevujeme lásku, může souviset s naším znamením zvěrokruhu? Astrologie nabízí zajímavý pohled na ...