Strach má velké oči

… nebo spíše žádné oči. Vzpomínáte, jak jsme jako malí dokázali zmizet ze světa jen tím, že jsme zavřeli oči? Čeho jsme se báli, to zmizelo. Jak půvabné! Jak jednoduché! Teď už to nejde…

Jsme dospělí. Nelze postupovat stejným způsobem. Neprojde nám to. Ani u nás samotných, natož u druhých. Čeho se bojíme, to roste, zejména v našich očích. Ale hypoteticky i v reálu, kdy svému strachu podlehneme a máme pocit, že nastává konec světa, do jakých obludných rozměrů strach vyrostl! Není konec světa. Jen dost možná konec našim iluzím. Zavřením očí nic neskončí, je třeba se strachu postavit, říct mu, že o něm víme, děkujeme za návštěvu, ale že ho za parťáka už nechceme.

Překonat sama sebe. To je to. Plynout, ale nepodléhat. Čemu dáváte pozornost, to roste. Jste tvůrcem svého života, tak dávejte pozornost jen tomu, čemu chcete, aby rostlo. Nejste a nebuďte vládcem, který vládne tvrdou rukou, kdy výsledkem je zmar, boj a stres. A potlačení toho, čeho jste se báli. Nic se tím nevyřeší. Buďte naopak tvůrcem…, který nechá růst, sílit jen to pravé ořechové. Něhou, pochopením a empatií. Porozuměním.

Bojíte se? Zkuste se postavit sami sobě. Svému starému JÁ. Svým zvykům. Dejte si dvě minuty, po které si dovolíte se bát a pak šup ze strachu ven. Proč? Strach je iracionální, hypotetický, neexistuje. Bojíme se většinou toho, co má teprve nastat. Ale také nastat nemusí… Víte, že čeho se bojíte, obáváte, vůbec nemusí nastat?! V tom případě by tento pocit strachu byl zcela zbytečný. Ukrojil by z vašeho života pár hodin, dní, týdnů…, a pro NIC.

O čem je tedy váš strach? Kupa lidí má dnes strach z onemocnění covidem. Ale kdyby nešlo o covid, půjde o jinou nemoc…, o jiný problém. Když máte tendenci se obávat, důvod se vždy najde. Bojíte se hluboce nadechnout? Začít nový vztah? Najít novou práci, lepší, náročnější? Nezlobte se na sebe. Přijměte fakt, že se bojíte. A pozvěte strach na „čaj“. Jako starého dobrého kamaráda. Jako někoho, koho chcete důkladně poznat. A zeptejte se, co chce. Co vlastně od vás chce získat. Po čem touží…

Stará východní metoda, hravá a silná. Vizualizujte si strach (nebo jakoukoli jinou emoci či problém, se kterým už nechcete být) do podoby, se kterou lze komunikovat, třeba jako malého zeleného skřeta nebo černou chlupatou kouli s obrovskýma očima. S takovou postavou se můžete pomyslně sejít „na pokec“, i když se vám stokrát nechce. A tam si to vyříkejte.

Je to zvláštní. Jakmile dáme svému strachu tvar a vyvstane možnost společně komunikovat, dojde k pozitivnímu zvratu. Možná se od té postavičky dozvíte, že je osamocená, že není nikdo, kdo by ji měl rád, komu by si postěžovala, kdo by jí pochopil… Proto vás trápí, abyste jí věnovali pozornost. A náhle, vaším pochopením dané situace, se začne zmenšovat, rozpouštět a mizet, protože už nebude mít důvod s vámi setrvat. Přestáváte se bát… Tato metoda, která byla z východu přetransformovaná pro moderní svět, je velmi účinná. Namísto boje a vylepšování protiútoků uděláme vstřícné gesto. Dá se to vztáhnout i na jiné životní situace. A také na nepřátelské osoby…

„Kdo trénuje boj, bude muset bojovat,“ říká se. Když namísto boje natáhnete ruku ke smíru s pochopením toho druhého, je to jedna z moudrých variant bytí. Kdo by vlastně chtěl pořád bojovat, proti někomu, něčemu… Je to únavné. Není lepší poznat do hloubky sám sebe, své možnosti a z toho čerpat?

Místo strachu (tmy) přivítejte do svého života světlo. Že nevíte, co bude zítra? Stačí, když jste dnes živí, šťastní a v plné radosti ze života. Dnes je dnes, zítřek se sám o sebe postará. Když se ohlédnete zpátky, tak kupa věcí, kterých jsme se kdy báli se nikdy nestalo. Bojíme se hypoteticky. A místo toho můžeme věnovat tento čas radosti, lásce, učení se novým věcem nebo třeba novému vztahu, nové lásce, novému startu do života.

Strach je náš učitel. Přísný, strohý, neúprosný, ale potřebný. Učí nás rozlišovat důležité od nepodstatného. Je s námi, aby nás chránil, ale dává volbu. Chceme jít stále s ním, nebo jednoho dne uděláme z jeho předmětu „maturitu“ a půjdeme dál životem beze strachu?

Pro Kartářky světla Hm

Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohotově po ruce tak, jako váš telefon, a rády vám odpoví.