kominík

… a může být i jen jeden. Potkala jsem ho. Šel si volně a svobodně ulicí, na rtech lehký úsměv, který se prohloubil, když si všiml, jak na něj zírám. Jako na zjevení. Kominíci ještě existují! Klasická bílá čepka, zatočená štětka na rameni, černý oděv. Starý dobrý obrázek z knížek o štěstí… 🙂 Jako kdyby mě objalo dětství a zkazky mojí vrásčité babičky.

Tváře umouněné od popela, ale Popelka to není… Také se automaticky chytáte za knoflík, sotva zahlédnete byť jen cíp bílé čapky? Běda, knoflíků máme čím dál méně, někdy člověk zoufale šátrá alespoň na poslední instanci – kalhotách. Což může působit trochu neobvykle, pravda… Ale hlavně, že najdeme. Kde se vlastně bere ta hluboce zakořeněná víra, že když se chytneme za knoflík vidouc kominíka, štěstí přihupká a sedne si do našeho klína či se nás chytí jako klíště…?

Sami kominíci nevědí, prý se to traduje od nepaměti. Ostatně už samotný knoflík je známým symbolem štěstí a chytání za knoflík je zábava vcelku nevinná. Horší je, že mnozí lidé si vsugerovali, že se musí kominíka dotknout, aby štěstí přiskotačilo. Jen si to představte… To aby kominické partnerky měly trpělivost a toleranci vesmírnou… a žárlivost uvázanou na řetězu. Vzhledem k tomu, že kominickému řemeslu se věnují i celé rody, řemeslo přechází z otce na syna, tak v tom musí být nějaké tajné partnerské kouzlo, to mi nikdo nevymluví…

A proč vznikla pověra, že kominíci jako takoví nosí štěstí? Nu, vcelku jednoduše. Dříve, dávno dávno tomu, kdy téměř všechny domácnosti dýmaly z komínů a neexistovala ještě naše úžasná panelová sídliště, potřebovaly komíny opravdu pravidelnou údržbu od pánů kominíků, o tom není pochyb. A protože kominíků bývalo pomálu (tedy asi jako dnes, když někdo právě potřebuje vymést komín, není žádný v dosahu…), tak byla velká radost a potěšení ve vsi, když tam kominíci zavítali. Velké štěstí. Pro jednotlivá stavení i celou vesnici. Verzí je samozřejmě několik, tato je veskrze praktická a uvěřitelná. Jinak první skuteční kominíci se prý začali objevovat v 16. století a ano, jsou dodnes, jen se potýkají navíc s nadměrným množstvím nezbytných formulářů a nutných potvrzení…, což by dříve stvrdili jen podáním ruky a pevným stiskem.

Co kominice? Existují vůbec? Neviděla jsem ani jednu…:) Chudák malá, jen si představte, že by si na ní chtěl každý sáhnout… Ale i takové odvážné ženy jsou, které se nebojí případných krkolomností. A po českých střechách běhají prý rovnou tři. Klobouk dolů a knoflík sem…!

Stejně, když se řekne „teplo rodinného krbu“, už to tvoří v mysli obrázky štěstí. Rodina v teple, spokojeně u krbu tráví klidné chvilky, třeba vánoční svátky, které jsou za rohem. Takže kominíci opravdu bdí nad štěstím v dané rodině, i když přeneseně. Bdí nad správností tahu komínu, jeho čistotou, nad tím, aby nevznikl požár díky přílišnému množství sazí…, tedy nesou štěstí do domu. Dalo by se říct, že kominík má symbolicky vzato dozor nad temnými silami… a to není špatná představa. „Kominík neohroženě vyhání čerty z komína.“ Faktem je, že takovou pohádku pro děti jsem ještě neviděla neslyšela, ale není to špatný námět…

A štěstí…? Každý si pod tímto pojmem stejně představíme něco jiného. To, co chceme asi všichni je pevné zdraví a přežít tento čas s pochopením, porozuměním, moudřejší a s pevnou vnitřní silou. Ale trvalého štěstí není, to pravé si vybudujme svým postojem k životu. Vnitřní štěstí pak přitáhne to vnější. A navíc moudří ví, že vnější štěstí je MUUUŠKA JENOM ZLATÁ… Tak ať vám neuletí a pořád krouží kolem.

Pro Kartářky světla Hm

Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohotově po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.