Dvě magická data – 30. dubna a 1. května. Zdaleka nejmagičtější je ale noc mezi těmito dvěma dny. V dnešní době zapalujeme ohně, symbolicky se loučíme se zimou a s radostí vítáme jaro. Jenže! To zdaleka není všechno. Každá z nás má v sobě kousek čarodějnice a proto má také ten nejlepší důvod oslavovat. Pojďme si říct proč a jak. A vezměme totrochu ze široka.
O co vlastně jde? O pálení čarodějnic, o Valpuržinu noc, Filipojakubskou noc nebo o keltský svátek zvaný Beltine ? V první řadě si musíme připomenout, že poslední dubnová noc je tradičně ve znamení čar, kouzel a ohňů. Podobný svátek se slaví v mnoha evropských zemích, jako je Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo, Rakousko a mnoho dalších. Různé země samozřejmě označují tento svátek různými jmény. Všude ale platí, že povětří je plno neviditelných čarodějnic na pekelných pochůzkách.
Napadlo vás proč má jedna noc tolik různých jmen, když datum i průběh oslav se téměř neliší? A kak se k tomu přichomejtly zrovna čarodějnice? Co se za touto tradicí vlastně skrývá? Zkrátka a dobře – víme co slavíme?
Noc z 30. dubna na 1. května je dodnes živý a velmi starý lidový svátek. Všechno nasvědčuje tomu, že vychází z nejdůležitějšího keltského svátku Beltine. Oblibu a význam tohoto svátku nedokázal zlomit ani vliv germánské kultury a následná christianizace. Každopádně musel být tento svítek přizpůsoben církevním potřebám.
Beltine ve starokeltštině znamená „oheň na uctění boha Belena“ učitele druidů a ochránce lidu. Ceremonie začínala 30. dubna tím, že druidové zapálili oheň. Od něj pak lidé z oppida, zapalovali ohně ve svých krbech a ohništích. Tím byl uctěn jeden ze čtyř základních živlů – jak je vám jistě jasné, šlo o oheň. Kolem něj se pak tančily ritualní tance, a ty stělesňovaly prvek země. V některých oblastech se vztyčovala májka, jako symbol prvku vzduch. Většinou šlo o hlohem ozdobený kmen břízy, který byl pomalován bílými a červenými spirálami. Lidé se vypravovali k blízkým menhirům, které polévali vodou (ano, tady se konečně připomíná prvek vody) a prosili za příznivé počasí, plodnost lidí, zvířat i polí a bohatý lov.
Beltinská noc byla rovněž nocí milenců, ale pozor! Šlo to také také naopak. Během této noci se mohl pár rozvést. Keltská manželství uzavíraná většinou během Lugnasadu (1. srpna) bylo možné po uplynutí necelého roku ukončit.
Z této doby taky pochází zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem a zdobit příbytky květinami a větvičkami různých ochranných stromů.
S příchodem nadvlády germánů vzrostl význam zapáleného ohně, který plnil zejména očistnou funkci a posiloval astrální sluneční božstvo. Vstoupil zde však také zcela nový prvek nočního reje zlých sil, říká se, že to bylo konkrétně na vrchu Brocken v Harzu. Christianizační misie nejprve proti tomuto svátku bojovala, avšak posléze jej (opět velmi účelně) zasvětila svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám. Proto se poslední dubnové noci říká také Valpuržina noc. Jde tak o christianizovanou pohanskou tradici konce temnoty a počátku nového ohně života. O této noci se shromažďují ke svému sabatu čarodějnice a jiné ženštiny obdařené magickou mocí. Středověká církev posunula svátek od boje se zlými salami směrem k čarodějnictví a “padlým ženám”, jejichž nekalé úklady mohou překazit jen ženy mravné, zbožné a poslušné pravidel.
Během Valpuržiny noci čarodějnice na svém shromáždění tančí, hodují a radují se ze všeho zlého co napáchaly. Poté se rozejdou či rozletí na košťatech po okolí, aby škodily lidem, dobytku i budoucí úrodě. Úkolem každé „správné hospodyně“ bylo od nekalostí čarodějnic a ďáblů ochránit sebe, svou rodinu i hospodářství. Na ochranu musely být dveře domu opatřené křížem a dům musel být vykropen svěcenou vodou. Před vrata domu i chlévu se položila řezanka, nebo vykopané drny. Dříve než mohla čarodějnice vstoupit dovnitř, musela přepočítat všechna stébla, což jí trvalo až do rána, kdy její moc pominula. Před vrata a na dvůr se zapichovaly pruty a trní, aby se čarodějnice poranila. Na ochranu před nimi se používaly i vidle a košťata, pod drny se dávalo vejce. Zároveň se pečlivě hlídalo, aby z žádného domu nikdo neodnesl nějaký předmět, neboť by do něj mohla vstoupit temná magická noc.
Na zahnání čarodějnic muži práskali na návsi bičem, stříleli z pušek a hlídali velký oheň, tedy ochrannou vatru. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky, aby lidé letící čarodějnice viděli, případně přímo srazili k zemi a hned ji v ohni upálili. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro lepší úrodu. Někdy se přes oheň skákalo kvůli podpoření plodnosti. Lidé také věřili, že se právě tuto noc otevírají místa s ukrytým pokladem. Aby se hledající před temnými silami ubránil, musel mít při sobě květ z kapradí, svěcenou křídu, hostii.
Snaha překrýt tento ryze pohanský svátek boje dobra se zlem křesťanskou symbolikou vedl k tomu, že ještě v průběhu středověku byl svátek zasvěcen apoštolům Filipu a Jakubovi, aby jejich význam pohanský rituál zastínil. Odtud vychází i pojmenování filipojakubská noc.
Traduje se, že v Čechách existovala sletiště čarodějnic neboli lokality, kde se dříve scházely čarodějnice pomazané kouzelnými mastmi. Jena z nich měla bý z tuku nevinného hocha, aloe, oměje, durmanu, rulíku, topolového listu a kadidla, ale nepokoušejte se ji vyrobit, recept už je opravdu hodně starý..
Známými místy sabatů byly v Čechách třeba brdská hora Plešivec, Haltrava na Chodsku, Beskydy, Petrovy kameny v Jeseníkách, Třístoličník na Šumavě. Většinou to bývala lokality prokleté nebo s ponurou minulostí, jako popraviště, nebo místa, kde se stala tragédie, jako vražda, nebo jiné neštěstí. popraviště.
Na závěr jen zdůrazněmě, že pod různými jmény se tak skrývá vítání jara, oslava přírody a plodivé síly. A ještě jedna zajímavost – na magických ohních opravdu něco bude. Jsou totiž viditelné i na satelitních snímcích z vesmíru
Pro Kartářky světla Hv
Foto: Shutterstock
PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy po ruce, stejně tak, jako váš telefon. Rády vám odpoví.
Vědma, kartářka, čarodějka
Vliv planet na nás
Cikánské symboly
Stařenka
Příběh zaláskované Jitky, která nechtěla slyšet, co karty říkají
Andělské setkání
Vliv duchovní cesty na praktický život. „Kamínky“
Která runa přinese štěstí a lásku?
