Škola volá…

Sdílejte nás

Kdy jste naposledy seděli ve školní lavici? Už je to dávno? Časy se mění, ale to hlavní zůstává. Ať školu milujeme nebo nenávidíme, jedno je jasné. Musíme tam všichni…

Tedy od a do určitého věku. Někteří by nejraději tuto dobu svého dětství a dospívání dokonale vymazali z paměti, jiní ještě po desítkách let vzpomínají s nadšením na různá školní alotria a přátelství mnohých tehdejších spolužáků přetrvala pomalu staletí… až do dnešních dnů, které notně míchají kartami našich životů. Tedy i přátelstvím.

Že byla škola zbytečná? Ne, rozhodně ne. Teď nemluvíme o školních znalostech a historických datech, která jsme biflovali či naopak flákali, ale tom, co jsme se naučili v kolektivu, ve vztahu sami k sobě i k ostatním, o chování mezi sebou, třída holky a kluci, jak to vše funguje či nefunguje dohromady. Vztahy, vztahy, vztahy…, to je ta velká a nezbytná příprava na život, lekce, bez které se nehneme. Ne složitá matematika, kterou jsme zapomněli jakmile byl překročen práh školních tříd, ne dějepis, který píší vždy vítězové a tedy se mění dle momentální situace a úrovně, kterou právě dosahuje věda a hovoří vykopávky archeologů, ne tělocvik kde se stačilo usmát na svalnatého tělocvikáře a říci, že máme své dny, když se dělaly stojky a kotouly, nedejbože šplh o tyči… Škola je přípravou na sociální a opravdový, reálný život poté… Tužením umu existovat v kolektivu, skupině, společnosti a nezahrabat hned hlavu do písku jako pštros, když něco „nejde“, nebo když se něčeho bojíme. Nežijeme na pustém ostrově a vyjít s druhými, porozumět jim a vybalancovat odlišné náhledy je základní předpoklad soužití. Potřebujeme interakci s ostatními, kteří nám nabízí nemilosrdné zrcadlo (v ideálním případě), tím jdeme dál…

Pokud váš malý školáček nemá školu rád, co s tím? Co se pod tím skrývá? Dost možná zažívá od spolužáků takové malé peklíčko ve formě vysmívání, či dokonce brutální šikany. Děti dovedou být kruté, pokud někdo vybočuje z řady, vypadá jinak, obléká se jinak, vyjadřuje se jinak…, a to dráždí ostatní. Je pro ně červeným hadrem, který roznítí skryté emoce, vynáší na povrch potlačené city, pocity, nálady, charaktery. Mnohé děti velice citlivě vnímají, koho si mohou dovolit „napadnout“ a začít nenápadně, ale výživně terorizovat. Je to vlastně podobné jako u dospělých. S tím rozdílem, že malé děti se to zatím ještě učí, osahávají si možnosti a to, jak druzí včetně dospělých na jejich jednání reagují.

V tomto momentu můžeme jako rodiče, jako dospělí lidé hodně pomoci, malého tvorečka nasměrovat, anebo jej bohužel naopak utvrdit v tom, že může druhým dělat, co chce. A toho utlačovaného mnohdy průběh celého dětství přesvědčí, že dobro rozhodně nevyhrává. Tady někde je i počátek směrů chování, které v dospělosti nebudou ostatními přijímány a odvíjejí se opačným směrem, než je dobro, láska, spolupráce…

Reagujme včas a vysvětlujme našim malým, proč to a to ano, a proč to a to ne. Ne zákazy. Těmi nikdo nevyroste, ani nezmoudří, ani se nepoučí. I když je to dnes poněkud obtížné diskutovat s dětmi tváří v tvář s násilnými filmy, hrami, možnostmi… spolu s otázkou: „mami a proč to ve filmech je, když to není správné…? A v televizních zprávách?“ Na to člověk jen těžko hledá odpověď sám v sobě a pro sebe… Jaký jsme si svět udělali, takový ho máme, je naším odrazem, i když se tomu těžko věří, a ještě hůře poslouchá…

A jaká by měla být škola? Co by měla nás všechny v začátcích života naučit, co bychom měli vstřebat? Škola je o lidech. Byť se to nezdá, o tom, co si do života odnesete či neodnesete, rozhodují lidé. Učitelé, učitelky. Ti, kteří si na nás zasednou a nepustí, ti, kteří jsou tvrdí, ale spravedliví a ti, kteří nás vedou cestou laskavou a vlídnou. Všichni ti na nás nechávají své stopy, které jen tak něco nespláchne do moře… Formují nás, aniž to víme, aniž si to uvědomujeme. Mnohdy na celý život. A stejné je to s našimi dětmi.

Dnes tu máme covidovou generaci. Pravda, zcela nečekaný stav výuky zatím trvá cca dva roky, ale kdoví kolik let ještě zabere. Jaká je a jaká bude tato generace, generace budoucnosti? Děti budou takové, jaké pochytí od nás, že je dobré být. Od učitelů, od chování našeho světa jako takového. Už se naštěstí rodí moudřejší, jsou dál, museli přijít (vrátit se) právě do této doby. Která není horší ani lepší než ty minulé. Jen se láme čas, láme se chleba, už i my vidíme, že takto jde jen stěží pokračovat dále, pokud nezměníme sebe, nezmění se ani svět kolem. Tak té naší covidové generaci držme pěsti, ať se nedrží starých dogmat, ať jde za svým posláním, za svými sny. Jsou naší záchranou, pomocí i řešením pro budoucnost… Která je už tady a teď.

Pro Kartářky světla Hm

Foto: Shutterstock

PS: Chcete vědět víc? Zavolejte některé z našich kartářek. Jsou vždy pohodlně po ruce tak, jako váš telefon a rády vám odpoví.