O spánku a snech

Sdílejte nás:

kartářka Lucie

Tělo, které nepije, nejí a nespí, zemře. Je to tak jednoduché či obtížné, podle toho jaké jsou životní podmínky a uvědomělost člověka, který dané tělo používá. Není to ale jen povinnost těla. Je to i zábava ve všech třech vyčtených nutnostech a skutečné žití, pokud jej uchopíte správně.

Žízeň je odporná věc, pokud ji nedokážete ukojit. A určitě znáte ten blažený pocit, když zalijete sucho v hrdle. Hlad také umí potrápit a po uspokojení (hladu i chutí) opět přichází blaženo.

Ale i s předpokladem dobré životní úrovně je to už těžší se spánkem.

Rohlík ani sklenice vody vás blaženě neuspí. Spánek je potřeba těla, se kterou si nejčastěji nevíme rady. Pochopitelně. Je to jiný stav mysli. Stav, který, když už v pohodě zvládáte dosáhnout pouhým usnutím, ne vždy v pohodě prožíváte, když tzv. sníte. Spánek totiž zahrnuje nekoordinované další aktivity našeho mozku a to nás dokáže opakovaně vyčerpat nebo zbavit možnosti pokračovat v nutném restartu těla pomocí spánku.

Hlavním viníkem toho, že se nám spánek nedaří vůbec navodit je stres, životní stres, všudypřítomný v civilizovaném světě. Povinnosti, co nás honí a my je nestíháme. Popřípadě špatné svědomí toho, co jsme napáchali, anebo sami vůbec nemůžeme ovlivnit i když velmi chceme.

Přetížená mysl není schopna odpočívat.

I když tělo spí. A tak přejímá vládu nad tělem a to fází R.E.M. To je ta fáze přechodu do tvrdého spánku. Ale pozor, je to i fáze, která je zároveň převozníkem z tuhého spánku do reality všedního dne. Čili prožitky, které se navazují s podvědomím, ale kooperují s vědomou částí mozku. Co je to za kombinaci? Jde o kombinování známých míst a osob v různých příbězích, které si naše podvědomí vytáhne z vědomých prožitků člověka. A pak mu posílá zakódované informace v podobě snu, kdy známí lidé dělají věci neočekávané, popř. známá místa se jaksi v průběhu snění proměňují v objekty neznámé. Jde o fázi těsně po usnutí a také těsně před probuzením. Mezi těmito fázemi tvrdě spíme, odpojujeme vědomí a „vzhůru“ zůstává už pouze naše nevědomí, které se váže na pravou hemisféru mozku.

Snění, odpočinek

Zpět do snu, spíme a najednou… bdíme. Pokud se vám, nikoli v „pevném spánku“, ale po usnutí stane, že se následně sami proberete potřebami těla (čůrat, žízeň, bolest zad, ruky, nohy..atd.), znamená to, že vaše vědomí aktivně ruší vaše nevědomí. Jděte onu potřebu vykonat, aby podvědomí s tělem následně mohlo spolupracovat, ale už z jiné nitky, od jiného konce. Vaše vědomí vás tak potřebami těla přinutí, abyste nepokračovali v nebezpečném snění. Jednoduše vás ochrání, ale vlastně před sebe samými. Ovšem pozor, proč? Abyste nebyli vystavěni zbytečnému tlaku a stresu na odpočívající orgány, zejména srdce.

Jste-li „aktivní“ mezi zónami R.E.M., tedy v hlubokém spánku a velmi živě si pamatujete např. kontakt s mrtvou osobou, popř. s bytostí ne lidského formátu, pak vězte, že k tomuto setkání skutečně došlo. Mrtví sdělují jak to, co říci nestihli, tak i varování před vašimi životními záměry. Anebo pouze suplují roli psychologa, pokud se se ztrátou v hmotném světě špatně či bolestně vyrovnáváte. A to i po letech. Čas jak jej známe na Zemi, TAM není.

Když pominu setkání čtvrtého druhu, jde o dnes už známý prožitek s „živými sny“, o tzv. lucidní snění.

Pamatujte jedno, že informace zemřelých osob nesou povětšinou varování před riskantním rozhodnutím ve vašem životě, popř. upozorňují na náhlou změnu.

Sny lze rozklíčovat, neboli vyložit, dokážou to i dobré kartářky…

Příjemné snění přeje Lucie

Příspěvek byl publikován v rubrice Kartářka Lucie, Kartářka píše a jeho autorem je Helen Stanku. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: Helen Stanku

Jsem kartářka, která s kartami dospívala. Karty byly vždy mými kamarádkami a také mne štvaly. Hádala jsem se s nimi. Zkoušela jsem je obměkčit a časem jsem pochopila, že musím začít u sebe. Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energie člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás.