Vědma, kartářka, čarodějka

Pro hodně lidí je to téměř něco jako:
Divná bába v černé barvě a s černým kocourem na rameni, bradavicí na nose, na ní chlup, na tom chlupu blechu a hypnotizujíc obří křišťálovou kouli.

Přitom v zasmrádlé, temné místnosti třaslavě míchá karty a rozhoduje o vašem osudu. Určitě je nebezpečná. Jako v Perníkové chaloupce, či Sněhurce, nebo Malé mořské víle.

A co když to není stařenka s křivým a velkým nosem s bradavicí. A co když není oblečená výhradně v černé a nějakou kočku zase třeba má. Věštkyně, čarodějka či vědma, to není jedno. Slyšíte ten rozdíl? Je tu již i rozdílný kořen slov.

Vědma ví a vidí. Čarodějka čaruje. Věštkyně věští.

Tedy je dobré dělat rozdíl mezi kartářkou, věštkyní, vědmou a neslučovat něco, co může být poněkud jiné. Stejně tak věštkyně, čarodějka či léčitel mají jakýsi přirozený dar, se kterým již přicházejí na tento svět, tak se rodí i jiní talentovaní lidé různých odvětví: hudba, zpěv, kreslení, tanec atd.; stejně tak věštkyně vidí, nebo čte z karet budoucnost i minulost. Čarodějka je zase obdařena energií, díky níž může čarovat.

A vědma má vrozený dar vědění, které k ní přichází, aniž by se to nutně musela učit z knížek. Tito lidé vypadají jako každý jiný člověk, ale jsou mezi nimi rozdíly a těžko je lze dát do jedné škatulky.

Čarodějka se zabývá magií a je jedno, jestli černou, nebo bílou – prostě magií. Magie je mocný nástroj. Stejně tak jako nožem lze ukrojit krajíc chleba, tak se můžeme i pořezat. Stejně tak i magie může škodit, ale také pomáhat. Odsud se berou výrazy jako dobrá čarodějka, nebo ježibaba. V historii se na tyto ženy hledělo jako na nebezpečné a zlé, neboť aby získaly svoji moc, určitě podepsaly smlouvu s ďáblem, či jinými temnými mocnostmi. Lidé se báli jejich moci a začaly hony na čarodějnice. Lidé zabývající se rozpoznáváním čarodějnic mezi ženami se stali inkvizitory a ženy podrobovali různým zkouškám. Např. když se umí rozplakat, je jistě čarodějka a má-li méně než padesát kilo, jistě může létat na koštěti…

Současné čarodějky se zabývají svojí magií, třeba členky Wicca, ale také se specializují na věštění některého z těchto druhů: výklad karet, věštění z koule, numerologie a jiné.

Vědma je ženou, jež ví. Je přirozeně moudrá, žije ve shodě s přírodou. Vyzná se v bylinkách, zná vliv Měsíce, rozpozná příznivé a nepříznivé energie, rozumí lidskému tělu. Má silnou intuici a ne vše si ověřuje rozumem. Její znalosti nejsou z knih a Internetu. Schopnosti jí s věkem přibývají. Čím starší vědma, tím větší moc. Dříve se věřilo, že hodně nemocí je způsobeno kletbami, či uhranutím. Vědma je umí sejmout. Vědmy mají respekt. Věřilo se, že mohou jak uhranout, tak i pomoci.

Věštkyně se zabývá věštěním, výkladem z karet, tarotu, mariášových karet, cikánských karet… Dobrá kartářka by měla mít dobrou intuici a schopnost empatie. Měla by mít cit pro jemné energetické proudění. Díky němu jí totiž přicházejí vize a není jenom čtečkou karet. Proto vidí to, co jiní nevidí. Karty jsou pouze pomůckou. Karty samy o sobě moc nemají. Tu jim dá až kartářka. Ne každý, kdo se naučí přesně nazpaměť předepsané významy jednotlivých symbolů, může být věštcem. Může se spoustě věcí naučit na efekt, ale ke skutečnému věštění je to málo.

Nejlepší kartářky bývají jasnovidné. Umí být ve shodě samy se sebou i s přírodou. Umí žít tady a teď, mají velmi silně rozvinutou intuici. Mají zájem pomáhat druhým a mají radost ze života.

Vaše kartářka Helen Stanku

Přečtěte si i další články kartářky Helen Stanku