O posledním letošním novoluní 29.12. se můžete zbavit ,,brzd”!

Naše všestranná kartářka Jarka pro vás připravila návod, jak s pomocí andělských energií jemně ve vašem životě odplavit to usedlé a nepotřebné, co vaši duši spoutává a brzdí, aby vznikl prostor pro nové věci, které vás naplní. Říká tomu: Anděl

Čarování s archandělem Zadkielem.

Dámy a pánové, naši milí přátele magie a čarování, konec devítkového roku se kvapem blíží a my jsme se mohli podívat komu vykvetly barborky, máme za sebou svátek slunovratu Yule,  a dny se nám opět začínají prodlužovat a sním s tím i slunce začne projevovat svoji hřejivou sílu.

Spálili jsme staré jmelí a sním symbolicky vše špatné a zavěsili jmelí nové. Mělo by být zelené, či zlaté, jako sluneční svit.

Celý příspěvek

Zamyšlení nad vnitřním poznáním

Slibujeme dobré skutky a polepšení, obracíme se s prosbou k nebi, andělům, ať už věříme či nikoliv..

Pokud se, ale zázrak nekoná, zanevřeme. Pokud ano, jak dlouho náš slib vydrží?

Vždyť porušení slibu se zase vrátí jen a jen znovu k nám. Jak z toho ven, když se tím rozjelo kolo zmatků a nedůvěry? Vidíme jen strach, nejistotu, která se stává naší každodenní součástí, všechny negativní energie nás začnou dělit od lásky a pocitu vnitřního klidu. Jsme v jednom bludném začarovaném kruhu.

  • Co nás nutí dívat se na život temnýma očima?
  • Proč si tím stále procházíme?
  • Je to trauma z předchozího vztahu, nebo z dětství, či vše pochází z minulých životů?

Je dobré, pokud zjistíme příčinu, proč a co nedůvěru způsobuje. Způsobuje ji neopětovaná láska, vztah obou rodičů, nebo ztráta milovaného člověka?

Odpuštění

Snaha odpustit jen v duchu však nic neřeší, je potřeba odpustit opravdově, je potřeba vědomě žít tady a teď, neboť to je největší zkouška v procesu učení, dovolit věcem, ať se prostě stanou.

Kam zmizela spontánnost a hravost v každém z nás, jsme pohlceni pocity povinností, chamtivosti.

Jedinečnost

Kde je naše jedinečnost?

Všichni jsme jedineční, máme svá tajemství i zkušenosti, bolesti, dokážeme být soucitní a empatičtí k druhým.

Všichni jsme zkoušeni, jak silnou a pevnou víru máme v sobě.

Naše srdce nás žádá, aby vše plynule probíhalo v klidu, jelikož vše, co se děje uvnitř nás samotných, je to, co vidíme zvenku.

Uklidněme chaos v nás.

Procházíme nyní lekcí důvěry v život, pohlédněme tedy znovu k nebi, otevřeme znovu svou náruč životu.

Ten první krok záleží na každém z nás.

Pokud si nevíte rady, jsem tu pro Vás a ráda Vás nasměruji.

Olívie

Únik z nepříznivého kola osudu a karmy

Pokud známe základní vesmírný zákon a nestavíme vše na tom, co právě máme. Neboť víme, že úplně všechno můžeme během okamžiku ztratit-vše, co je hmotné, lidi, které milujeme.

A přesto musíme žít dál!

Když nezůstane nic, přesto to nejdůležitější ztratit nemůžeme. Naděje a víra způsobí, že znovu povstaneme.

Co k životu potřebujeme, abychom přežili, je voda, která zažene žízeň a jídlo, které zažene hlad. Teplo, střechu nad hlavou a je jedno, jestli je dřevěná či zlatá. Vědomí, že jsou kolem lidé připraveni pomoci, kteří s námi soucítí.

Otevřete oči, tito lidé jsou vždy kolem nás a poznáme je právě ve vyjímečných situacích. V ní si uvědomíme, že jsme opravdu neztratili vše a že životní zkušenosti a všeobjímající láska je tu stále a nyní chápeme více její hodnotu.

Vždyť navzdory nepřízni osudu, můžeme jít dál svým životem, daleko oduševněle bohatším. Jsme tu přeci proto, abychom poznali sami sebe, pochopili smysl života.

Chápeme-li zákon karmy, pak se nebudeme hroutit, když nás osud o něco připraví.

Vše je v nekonečném pohybu a žádné situace netrvají věčně. Některé déle, některé krátce.

Víme, že v životě se může stát opravdu úplně všechno, že vše má začátek a tak i konec.

Proto je důležité uvědomovat si stále skutečné hodnoty, poslání svého života.

Jde o to, abychom pochopili, že i skrze naše tělo, přes které působíme na této zemi, bylo odpočaté, bez žízně a hladu. Pak může mysl pracovat pro druhé, aby i oni cítili všeobjímající lásku. Pokud je tedy tělo v pořádku, budeme moci pomáhat druhým a pochopit je.

Darujme úsměv těm, kteří si myslí, že vše ztratili, pochopme ty, kteří ještě z nadhledu nedokážou znát hodnotu věcí a vztahů pro duchovní vývoj.

Jen ten, kdo dokáže žít v souladu s tímto zákonem s vědomím toho, co v životě potřebuje, ocitá se mimo působení karmy. V jeho duši se najednou rozprostírá klid, všeobjímající láska a smíření se vším, co je kolem nás.

Pokud se z našeho života začne vytrácet soucítění a láska, vzpomeňme si, že světlo máme každý v sobě, a záleží jen na nás, zda-li ho budeme šířit dál. Neboť vesmír znovu a znovu připraví situace, které nás vrátí na cestu k soucítění a lásce. Mnozí jsme se uzavřeli a síla vesmíru k nám nemůže proudit.

Ale už teď, v tuto chvíli, jsme jiní, pokud chceme začít svítit právě teď, třeba po přečtení těchto řádků. Vstaňte a běžte ven, usmějte se jen tak, bez důvodu, kdy nic nechceme a ani neočekáváme. Máme obavy, co si budou myslet ostatní? Je to jedno, protože jen my víme, proč…

Láska je jedinou hnací silou celého vesmíru, nejvyšší a bezpodmínečná.

Přeji všem mnoho všeobjímající lásky na cestě ke světlu.

Vaše Olívie

Život je věčný

Dovolte mi dnes trochu vybočit z mých obvyklých příběhů, ale ráda bych trochu filozofovala. Přivedlo mně k tomu zhlédnutí nádherné série pořadů u vesmíru televize BBC.

život v mořiViděla jsem světy naší sluneční soustavy a byla jsem jimi naprosto fascinované. Kamenný Merkur, Venuši zahalenou do čpavkových mračen, polární čepičky plné vody na Marsu, Saturnovy prstence, Uran valící se po dráze své osy či mraky plující po modré planetě Neptunu. Byla jsem ohromená tím, co lidé dokáží vytvořit. Kam všude už lidé své sondy dokázali poslat. Ale zajímavou se pro mě stala informace o tom, že asi za 4 miliardy let se naše slunce stane rudým obrem a v posledním záchvěvu vypotřebuje energii, která mu již v době jeho zrodu byla určená. Spálí vše co mu bude stát v cestě. Merkur i Venuše přestanou existovat. Na Zemi se začne vypařovat voda, na Marsu budou rozpuštěny polární čepičky. Saturn přijde i své prstence a naopak Uran je získá. A Slunce se nakonec stane bílým trpaslíkem a galaxie, jak jí dnes známe přestane existovat. Zůstane jen černočerná tma.

Nová éra života

A tady mi to milý přátele začalo vrtat hlavou. Kam se mi lidé přestěhujeme. Proč se naše zraky stále upínají k obloze? Proč pátráme neustále po životě ve vesmíru? Ale co když mi jsme ten život ve vesmíru. Vždyť i v egyptských hieroglyfech je zapsáno, že život na této planetě pochází z jedné z hvězd v pásu souhvězdí Orion. Co když mi jsme vlastně mimozemšťané, kteří se museli ze své planety přestěhovat, protože jejich slunce potkalo to, co jednoho dne potká to naše. Ve vesmíru se stále něco rodí a něco jiného zase zaniká. Je to stejné jako na naší planetě. Lidé, rostliny i zvířata se rodí a zase umírají, ale i města se rozvíjejí a zase zanikají. Na naší planetě se střídají roky prosperity a úpadku a stejné je to v našich životech. Doba radosti je střídána dobou smutku, bohatství chudobou, zdraví nemocí, a tak to jde už po mnoho věků. Proč bychom se tedy jednoho krásného dne, až světlo nad našimi hlavami pohasne. nenalodili do kosmických lodí a nezapočali nový život na jiné planetě, podobné té co známe. Možná je to ode mě troufalé takto uvažovat, ale copak i vás pohled na hvězdami posetou noční oblohu nefascinuje. Copak se neříká, že ten kdo sedí na hvězdě vidí až tam odkud přichází splněná přání. Copak vás neuklidní jen pouhý pohled na obzor a nesejme z vás tíhu , kterou cítíte na svých bedrech. Já vždy s radostí pozoruji noční oblohu a pozoruji zda nebude padat hvězda, která splní všechna má přání a vím, že to dělají i mnozí z vás. Proč tedy, Proč nás vesmír tolik zajímá, co nás žene kupředu, mimo naší galaxii. Bylo to snad už také určeno v ten den kdy poprvé vznikl život na naší modré planetě. Kdo ví, kde je pravda .Ale možná, že je opravdu jen tak prostá jak jsem řekla. Někde život zanikl a někde jinde zase zákonitě vznikl a mi jen máme tu ohromnou čest být součástí této události, sice možná nepatrnou, ale ne nevýznamnou a nepodstatnou. Prosím berte prosím můj názor jen jako filozofickou úvahu. Je to jen můj názor. Možná je špatný, ale…?

Kartářka Jarka

Kartářka Jarka

S láskou vaše Kartářka světla Jarka