Cesta

Dnes vám naši milí, věrní přátele magie a ezoteriky, budu vypravovat příběh slečny Martiny. Seznámila nás má dlouholetá klientka, protože věděla, že se zabývám regresemi – cestami do minulých životů.

cestaSlečna Martina by právě tuto očistnou pouť chtěla absolvovat. Ale to není jen tak. Pokud klient chce, tak jako slečna Martina regresy mívá většinou pocit, že najde odpovědi na svůj stávající životní problém či životní milník. Nejinak tomu bylo i u Martiny.

Slečna Martina žila s partnerem se kterým toho měla pramálo společného. Když jsem jí poznala byla ve fázi rozhodování se, zda vytrvá ve vztahu, který jí už nic nedával nebo zda se rozhodne odejít, ale to ještě nebylo všechno. Partner slečny Martiny se rozhodl přestěhovat a to nejen mimo město, ale na úplně jiný konec naší vlasti. A tak měla Martina hned dvě věci na přemýšlení a rozhodování se. Rozchod nebo zůstat a na druhou stranu zůstat s partnerem a odstěhovat se do jiného města, daleko od své rodiny, své práce a svých přátel. S tímto rozhodnutím jí právě měla pomoci regrese. Sama z vlastní praxe a zkušenosti vím, že odpovědi v regresi přicházejí jen pokud je klient připraven je slyšet.

Zastřená idylka

Přišel den „D“. Nevím která z nás byla zvědavější, ale šly jsme do toho ať bude výsledek jak chce. Martina byla velice senzitivní a za malou chvilku byla ve stavu hluboké editační hypnózy. Ocitla se na krásném místě. Všude byla zelená tráva, Na nich se tyčila indiánská týpí a všude panoval duch rodinné pospolitosti. Martina byla v tomto životě provdaná a kolem ní se batolily její děti. Byla obklopena i širší rodinou. Její rodiče i prarodiče byli součástí tohoto kmene. Martina zde byla velmi šťastná. Bylo to požehnané místo plné hojnosti. Oplývalo nejenom krásou samotného místa, ale byla zde potrava všeho druhu pro celý kmen. Idylka měla jen jedno negativum. Martina byla provdána za muže, kterého nemilovala a taky se i bála. Ale byl to silný muž a válečník, proto její rodina usoudila, že s ním bude Martina šťastná, ale nebyla to pravda. Martina muže ve své regresy nezahlédla, měla však neustále pocit strachu. To však nebylo vše co jí vybavilo. Jednoho krásného dne se kmen rozhodl, že se přestěhuje na jiné místo. Tady se Martina úplně roztřásla. Nevěděla proč si kmen zvolil místo zelené pastviny holou pláň uprostřed skla. Byla zde zima. Žádná potrava a Martina cítila nebezpečí na každém kroku. Rozplakala se. Našla odpovědi na své současné otázky.

Regrese na vlastní kůži

Partner není ten správný a ona se nemá stěhovat za ním. Má zůstat v bezpečí své rodiny a přátel. Odpovědi regrese a cesta do minulého života přinesly sice Martině odpovědi v celku jasně, ale ona se musela ještě přesvědčit na vlastní kůži, že skutečně partnerský vztah skončil a ona má jít novou cestou. Naposledy se ještě rozjela do nového bydliště svého ještě stávajícího partnera a naposledy se chtěla přesvědčit, že odpovědi, které dostala jsou správné. To co následoval mně nepřekvapilo, jen mi bylo líto, že to Martina musela absolvovat. Nedbala mého varování, že má nechat partnera odejít a chtěla situaci zachránit. Pozdě večer mi volala celá uplakaná, že jí teď už bývalí partner fyzicky napadl a vyrazil jí dech. Až v tomto okamžiku si přiznala, že dostala všechna správné odpovědi, ale musela na vlastní kůži přesvědčit, že je opravdu a totálně a pro tento život konec. Pochopila, že by opustila zelenou pláň za nebezpečí skal. Vyměnila by rodinu a přátele za samotu.

Nebezpečí v minulém životě

Tak to byla opět jedna krásná zkušenost z regresí, kdy jste opět mohli vidět a hlavně číst, jak minulé životy mohou ovlivňovat a také ovlivňují ten náš život současný. Martina se na vlastní kůži musela přesvědčit, že by se opět vydala do nebezpečí, které jí už v jednom z minulých životů potkalo. Ale v minulosti si svůj úkol a úděl odžila a odpracovala a proto se v tomto již do té samé situace nemusela vracet. Všechno a všichni jí od jejího záměru odrazovali a nakonec jí to zcela nepopiratelně dal vědět i partner.

Přeji tedy Martině jen a jen zelené pláně plné lásky a hojnosti a nového partnera se kterým bude šťastná a už nikdy nebude muset zažívat ten pocit samoty a strach, který v ní vyvolával tento partner. Zkouška byla splněna a je potřeba jít dál.

kartářka JarkaTolik příběh Martina a já se s vámi budu těšit u dalšího článku, se kterým se opět vydáme do tajemného světa vašeho podvědomí.

S láskou vaše kartářka Jarka

Uzdravte duši, tělo si pak poradí samo

Poslední dobou nabírá na popularitě obor, kterému se říká psychosomatika. Jeho průkopníci vysvětlují, že jde o tzv. celkový medicínský obor. Protože k tomu, aby bylo zdravé naše tělo, potřebujeme uzdravit i mysl. A vyřešit si naše životní situace, změnit postoje a mnohdy i názory.

Slovo psychosomatika pochází půsovdně z řečtiny a obsahuje tato dvě slova: “psýché” – duše a “soma” – tělo. Zkoumá tedy jak stav naší duše (nebo můžeme říkat i mysli, pokud je nám tento výraz bližší), a rovněž výrazně ovlivňuje fungování našeho těla. Tedy jak se naše psychika – naše pocity a způsob, jak s nimi naložíme, odráží v nejrůznějších symptomech (příznacích) či přímo nemocech, kterými prochází naše vlastní fyzické tělo.

Řeč těla

Tělo k nám vysílá signály prostřednictvím pocitů. Například cítíme hlad, chlad, sevření v některé části těla, únavu, bolest nebo ztuhlost. Důležité je tyto signály jednak vnímat a pak správně vyhodnotit.

O vyhodnocení se stará naše mysl. Když je signál dobře vnímán a zachováme se tak, abychom vyhověli tomu, co tělo potřebuje, pak se mu uleví a zůstává zdravé.

Když neposlechneme…

Když nerozumíme svému tělu, případně nechceme jeho signály vnímat, pak je ani nemůžeme správně vyhodnotit a zachováme se tak, že uděláme něco jiného, než naše tělo potřebuje. Tělo se pak dál necítí dobře, příznaky se zesilují a může dojít až k tomu, že onemocníme.

Vnímejte sami sebe

Kdybychom dobře rozuměli svému tělu a chovali se podle toho, co potřebuje, tak žádnou psychosomatiku nepotřebujeme. Stačilo by být vnímaví a respektovat tělesné potřeby.

Ovšem toto mezi lidmi není tak běžná dovednost, a proto nám znalost psychosomatiky může být nápomocná v tom pochopit, co se s naším tělem děje, když začalo být nemocné a začít dělat vše pro to, aby se mohlo uzdravit.

Léky nejsou řešením

Někdy možná může stačit, když vezmeme pilulku. Ovšem z dlouhodobého hlediska si tělo bude muset najít silnější signál (závažnější nemoc), aby nám znovu řeklo, co potřebuje.

Použití léků, které odstraňují příznaky nemoci (například léky proti nachlazení odstraňují bolesti hlavy, v krku a snižují horečku) se dá přirovnat k vypnutí varovné kontrolky v autě. Může nám sice přestat blikat kontrolka dostatku benzínu, když ji vypneme, ale jednou nám ten bezín stejně dojde.

Jak se uzdravit?

V prvé řadě si potřebuje uvědomit, že se takto chová. Že se neumí bránit a proč si tento vzorec chování vytvořil. Postupně může pracovat na tom, že se naučí čelit požadavkům okolí jiným způsobem tak, aby zůstával vnitřně v klidu.

Pomoci rozebrat naši životní situaci, a tím řešit i naše psychosomatické obtíže, mohou i naše odborníci. Zavolejte si o radu.

Dívka v zajetí svitu Měsíce

Nejenom mi dospělí máme hlavu plnou starostí, ze kterými si často nevíme rady, ale někdy si se svými starostmi nevědí rady i naše děti.

MěsícToto je příběh malé dívky Zuzanky, která měla velkou bolet a starosti, a protože si s nimi ve věku svých sedmi let nevěděla rady zvolila jedinou možnost a tou byl útěk před realitou a stala se náměsíčnou. To už si s ní nevěděla rady její mamka velká Zuzka a proto přišla za mnou, abychom společnými silami tento nastalý problém vyřešili. Malá Zuzka vnímala, jako každé dítě, svět kolem sebe velmi senzitivně a velmi jí trápil rozvod jejích rodičů.

To, ale nebylo vše. Velká Zuzka se znovu provdala a brzy k malé Zuzce přibyli ještě dva bráškové a ona se najednou ocitla v roli velké, zodpovědné sestry.

Nestabilní rodina

Malá Zuzka však v nové roli nebyla šťastná. Měla pocit, že jí nikdo nemá rád, že na ní nikomu nezáleží. Její biologičtí rodiče spolu nevycházeli moc dobře a dívka byla jako pimpongový míček mezi nimi. Měla pocit, že její bratry má matka raději než jí a proto zvolila svět klamu, svět svitu měsíce, svět iluze, ale Zuzance tento svět poskytoval jakousi jistotu a podporu.

Lidská duše je velmi křehká a duše dítěte obzvlášť. Zuzka měla své bratry moc ráda jen se prostě s nastalou situací nedokázala poprat. Nedokázala jí vidět v reálném světle. Proto utíkala za světlem měsíce a vlastně neviděla, jak to její matku Zuzku trápí a má o svojí prvorozenou dceru strach. Velká Zuzka uznala mé argumenty a tom, že by se její malá holčička mohla cítit jako vetřelec v jiné rodině a slíbila nápravu.

Více lásky

Slíbila, že malé Zuzce bude dávat najevo více lásky a odebere jí některé povinnosti, aby dcera neměla pocit tlaku ze strany rodičů. Ale i pro mně to byla jedna velká zkušenost v tom co se přihodilo mně jako člověku pracujícím s energiemi. Matka malé Zuzky mně požádala o vyčištění jejich energií pomocí automatické kresby a já jsem na vlastní oči viděla, jak dívka často pobývá mimo své fyzické tělo.

Tužka mi neustále utíkala z papíru a energie malého děvčete mi téměř nedovolila se jí dotknout. Tak mocná byla síla iluze. Ještě nikdy jsem to neviděla. Ruka mi neustále visela v vzduchu a nemohla dolů. Byla jsem moc ráda, že mně o to matka požádala, a že u toho byla a viděla na vlastní oči , co její dcera prožívá. Kdybych jí to řekla, možná by mi to nevěřila.J8 v moc energie věřím a věřím i tomu, že obě duše si zvolily tento úkol.

Velká Zuzka má být dobrou a spravedlivou matkou a ta malá zase milující dcerou, která si po celý svůj současný živou bude muset dávat pozor na iluze a nepodlehnout svitu Luny. Doufám, že jsem jim oběma ukázala cestu, ale jen na nich je zda se po ní vypraví.

kartářka JarkaS láskou Vaše kartářka Jarka

Uložit

Boj se zlem

Boje mezi dobrem a zlem jsou staré jako lidstvo samo. Andělé bojovali proti ďáblovi od pradávna. I staří Keltové mělo obranný rituál proti zlu. Jmenuje se „ochranná keltská sklenička“.

boj se zlemDovolte mi tedy dnes se s vámi o tento rituál podělit. Není to nic složitého, ale funguje stoprocentně:

Co budete potřebovat?

Sklenici od okurek s uzávěrem, který musí být funkční. Jednu černou svíčku, pár starých hřebíků, kousky skla, kousky zrcadla, rezavou žiletku. Pokud máte jen něco z toho nevadí.

Do sklenice dejte svíčku a zapalte jí. Potom okolo ní naskládejte střepy, hřebíky-to co máte k dispozici. Myslete při tom na osobu či situaci, které se chcete zbavit. Někdo vám škodí v zaměstnání, podráží vám nohy, někdo vás pomlouvá či jinak škodí. Máte soka či sokyni v lásce i na to je keltská sklenička dobrá.

Všechno negativní na co si jen vzpomenete „házejte“ společně se střepy a hřebíky do sklenice. Všechny křivdy, které vás již dlouho trápí, všechnu bolest, které se chcete zbavit a navždy pohřbít svým vnitřním zrakem pošlete do skleničky. Když máte vše vyčištěno počkejte až dohoří svíčka a sklenici pevně uzavřete.

Na co nezapomenout

Před uzavřením je potřeba ještě provést jednu věc. Nevím jak to nazvat kulantně, ale nic mně nenapadlo, tak to řeknu na rovinu. Obsah skleničky je potřeba počůrat. To je tedy ta první část, ale je potřeba ze zlem skoncovat úplně. Proto vezměte sklenici, motyku či krumpáč a vypravte se do lesa či parku.

Nejlépe o půlnoci, ale pokud vaše statečnost končí u domovních dveří, stejně jako ta moje, pak můžete za soumraku. Když jste si jistí místem začněte kopat. Při každém kopnutí můžete opravdu od srdce nadávat na osobu či situaci, které se chcete definitivně zbavit, do vykopané jámy vložte sklenici, přiklopte kamenem a díru zahrabte. Při zahrabování díry proneste tato slova. „Prosím tebe matko Země rozpusť všechno zlé co mně potkalo. Děkuji Ti.“ Teď už jen čekejte na výsledek. Nijak ho neurychlujte, přijde sám. Pozor, pozor postup je potřeba dodržet, aby se zlo neotočilo proti vám.

Přeji vám všem krásné čarování.

kartářka JarkaS láskou vaše Jarka

Uložit

Představujeme: Kartářka Jarka

Ještě nevíte, které z Kartářek světla zavolat o radu? Postupně vám je všechny představíme.

Kartářka Jarka

Kartářka Jarka

Tentokrát je na řadě úžasná Jarka, seznamte se s ní:

1/ Jak dlouho se vykládáním karet zabýváte?

Karty vykládám přibližně dvacet let.

2/ Jaké karty používáte k věštění a proč?

Vykládám klasický tarot nebo andělský tarot, protože tarotové karty ukazují vzdálenější budoucnost. Pak také vykládám karty Na nebe vzatých mistrů, ty mi ukazují spíše duchovní podtext pokládaných otázek.

3/ Na co se specializujete?

Zejména na práci s andělskými energiemi nebo s energií Reiki.

4/ Máte, krom karet – i nějakou další esoterickou oblast, kam ráda zabrousíte?

Diagnostiky pomocí automatické kresby. Andělské nebo keltské rituály.

5/ Čím se bavíte ve chvílích volna, máte nějaké záliby?

Mám pejska, takže jsou to každodenní procházky v lese. Sbírám byliny a buď je suším nebo jinak zpracovávám. Ráda pracuji na zahrádce, letos jsem si splnila zahradnický sen a zasadila keř magnólie. Doufám, že se příští jaro potěším jeho růžovými kvítky. Pokud čas a síly dovolí ráda cestuji. Letos jsem se začala učit i malovat mandaly i jiné obrázky s anděly a jejich energiemi.

6/ Proč bychom měli zavolat právě vám?

Protože jsem nejlepší a udělám pro vás vše co bude v mých silách, abych vám poradila co nejlépe a nejfundovaněji.
Doufám, že to takto stačí, ale pokud by bylo potřeba cokoliv doplnit dejte vědět.

Uložit

Růžová víla Eliška

Dnešní příběh je plný radosti a pozitivní energie. Ráda se s vámi o něj podělím dámy a pánové, naši milý přátelé ezoteriky.

Éliška k nám na linku volává jen občas, ale jsem vždycky moc ráda, že jí slyším. Tak trochu si připadám jako čertík a vodník z jedné naší známé pohádky. Jen co zjistím, že volá mám chuť zvolat jééé Éliška.

Její energie je velmi pozitivní a okolo ní se stále radostně otáčí a poskakuje růžová andělka. Je to krásná bytůstka asi stejná jako její majitelka. Jen jednou jsem viděla andělku smutnou a to bylo v ten den, kdy pracovní pohovor Élišky nedopadl podle jejích představ. Ale on dopadl dobře jen Eliška to v té chvíli neviděla.

kartářka JarkaNa pohovor jí připravoval její dobrý kamarád, její spřízněná duše, František. I František má krásnou čistou energii a s Eliškou tvoří dobrou dvojku. Nejsou sice partneři, ale jak se říká, jsou to spřízněné duše. Dokáží jeden druhému pomoci v těžkých chvílích, bez problému a ohledu na čas jsou tu jeden pro druhého, ale jak už to tak bývá nejsou životními partnery.

Oba dva si spolu rozumí, ale karmické úkoly, které si jejich duše na této pozemské cestě zvolily je nakonec vždy od sebe vzdalují. Jen v kritických situacích jsou svedeni dohromady. V těchto okamžicích by jeden za druhého dýchali a pohnuli by snad celým vesmírem jen, aby jeden druhého ochránili.

Prožívají stejný příběh jako mnohé spřízněné duše – dvojplameny. Pokud se narodí do stejné doby, času a místa je to velký zázrak, ale většinou mají své individuální úkoly ke splnění a ty je od sebe vzdalují. Jejich jedinou možností je to, že se oba dva zhostí svého úkolu ještě v tomto životě a jejich cesty se pak spojí v jednu.

Tohle je podle mého mínění i cesta Elišky a Františka. Provázejí jeden druhého na cestě životem a tak jeden druhému pomáhají duchovně růst. A to byl i případ Eliščiného pracovního pohovoru.

František jí měl  připravit na pohovor, stát u ní a konejšit jí když neuspěla. Ona mu pak na oplátku pomohla v jeho těžkém rozhodnutí, které se týkala jeho stávající partnerky. Jsem vždycky velmi ráda když slyším jak bezmezná důvěra mezi těmito páry panuje. Jsou na světě jeden pro druhého, a tak to bude po celý život i pro ty životy následující, dokud jejich karmické dluhy nebudou splaceny a oni budou moci splynout opět v jednu bytost a budou se moci vrátit zpět ke zdroji. Čistí a zářiví.

Tolik příběh o Élišce, krásné bytosti s velkým srdcem a růžovou andělkou po svém boku. No řekněte není to paráda. Budu tedy velmi netrpělivě očekávat Eliščin další telefonát a až se tak stane budu to já kdo bude volat jéé Éliška.

S láskou Vaše Jarka