Vliv duchovní cesty na praktický život. “Kamínky”

Kartářka MarieRáda se věnuji publikační činnosti, i zde u Kartářek světla. S tím souvisí i tento příběh a téma k zamyšlení. Je to drobné poodhalení mého soukromí. Oč jde?

Dcera mi vyprávěla, jak jednou přišla do obchodu nakupovat. Nebyl to prý úplně standardní čas pro nákup. Paní prodavačka nebyla pracovně vytížená, protože si četla článek, co jsem publikovala. Nebo to bylo pro ni tak zajímavé, že práci odložila? Dcera se osmělila a ptala se jí, „co čtete“, i když dobře věděla, co paní čte. Ona se dala do vypravování, že jí to zajímá a že se vždy těší na články s podobnou tématikou, že v tom hledá pro sebe inspiraci, odpovědi atd. Moje dcera jí prozradila, že některé články píši já a i ten, co zrovna čte. Paní prodavačka se v první chvilce polekala a přemýšlela, co vlastně proběhlo, co řekla, v jaké je situaci. Pak nabrala dech a zeptala se mojí dcery, jakou esoterickou disciplínu ovládá ona, když má mamku, co vykládá karty. Zajímalo jí, zda je to v našem rodě tradice, jak jsem se to naučila a podobné otázky. Vždy to tak nějak podobně probíhá. Hovor běžel, ale paní trvala na odpovědi, zda moje dcera také vykládá karty, nebo se věnuje numerologii apod. Když jí dcera řekla, že nic v tomto směru nedělá aktivně, tj. jako službu druhým, že jenom to co ví a umí, že žije, zkušenosti předává dál ve svém okolí, vychovává v tom směru děti a vytváří jim vhodné klima pro jejich život. Paní prodavačka odpovědí byla zklamaná. Přišlo jí to málo.

Ale je to opravdu málo? Já myslím, že ne, že je to naopak základ, na kterém se staví dál.

Zajímavý článek  Důvěřujte v sílu vyšší moci

Když se dcera během těhotenství dozvěděla, že budou mít dvojčata a oba chlapce, měla šanci pro druhorozeného chlapce vybrat jméno podle své volby. O prvorozeném synovi bylo už dávno rozhodnuto. Bude se jmenovat jako jeho praděda, děda a otec. Je pravda, že má i jejich podobu a druhý je víc podobný zase k naší rodině, jako Emička, jejich starší sestra. Dcera chtěla vědět, jak vybraná jména budou vhodná (tarot umožňuje podle jména rozpoznat dar duše). O prvorozeném bylo rozhodnuto a říkala jsem jí, že bude po otci (jméno a jeho vliv, a pokud bude porod v termínu, že budou i shodně Blíženci), a že bude rozhodovat jenom den narození, aby se určil z data narození osobní typ (konstelace dle tarotu). Dvojčata se narodila v den, kdy součet čísel data narození je shodný, co má jejich otec. Takže dokonalá kopie. Druhý vnouček z dvojčat podle vybraného jména má předpoklad využít svého uměleckého daru. Kloučkům jsou už tři roky a je radost to vše pozorovat, jak láskyplná péče na ně působí. Jsem za tu zkušenost velmi ráda. Vidím výsledek i mé práce, protože jsem svou dceru na duchovní cestu přivedla, byla jí vzorem.

Oč se s vámi chci rovněž podělit? Je to reakce a počínání mého vnoučka, který je nositelem tradičního mužského jména v rodině mého zetě. Na návštěvu k dceři nejezdím moc často, bydlíme daleko od sebe a časově to také moc nezvládám. Ale jezdím tam velmi ráda. Už vnučce jsem vozila vždy nějaký dárek ezoterického charakteru. Oblíbila si je, má je na jedné poličce ve své pokojíku, a když je jí smutno, hraje si s nimi. Má i tarotové karty. Pojmenovala si tyto drobné předměty „vzpomínky“. Od narození mají dvojčata i ona své dárky věnované mnou. Tam jsem se převážně zaměřila na kamínky (ametyst, křišťál apod.). Při jedné mé návštěvě se mě dcera ptala, zda vím, kam „zmizeny“ všechny kamínky, řekla jsem, „nevím“. Dcera, když ustýlala postýlky, zjistila, že si kamínky starší z dvojčat dal pod polštář a složil si z nich mandalu. Použil pro ni kamínky i do sourozenců. Jsou mu tři roky, počítat neumí, ale ví, když mu nějaký chybí. To potom je velké hledání a pátrání. Proč to dělá? Domnívám se, že si tím čistí „karmu“. Rozhodně ví, že mu to pomáhá, proto to dělá. Je to přirozená reakce. Tak to má být, že víme, přirozeně co nám prospívá.

Zajímavý článek  Poradna - Energetický útok

A jak probíhala minulá má návštěva u nich? Samozřejmě jsem vezla „vzpomínky“. Dcera věděla, kdy přijdu. Bylo pěkné počasí, takže s dětmi byla na dětském hřišti a čekala s nimi, až přijedu. Sledovala s dětmi každý přijíždějící trolejbus. Z jednoho jsem potom vystoupila a viděla, jak se vnouček rozeběhnul ke mně. Volal „máš kamínky“, odpověděla jsem, že ano, zastavil se a zavolal na mou dceru, „má“, potom se zase rozeběhnul a chytil mě, objal. Takže na příští návštěvu už jsem zase připravena.

Co k tomu dodat? Předpokládám, že kdyby to viděla paní prodavačka, co ráda čte, že by snad změnila názor. Domnívám se, že je přínosem pro život, naučíme-li se žít a praktikovat, co je psáno v moudrých knihách a uplatňovat to při „výchově“ dětí. I když si myslím, že slovo výchova není to pravé pojmenování.

Moudřejší bude, když dětem ponecháme jejich přirozenost a budeme jim jenom vhodnými průvodci, aby se orientovali ve světě a pomáhali, s čím pomoc skutečně potřebují vzhledem k jejich věku a vedli je k samostatnosti. To bude vyhovující. Postačí, když se vyvarujeme přetváření a modelování dětí podle svého obrazu. Nedáme základ pro krizi. Ta se totiž v dospělosti dostaví, musí zákonitě nastat, když jedinec ztratil sám sebe v tomto procesu modelování druhými. Zase by nastalo období, kdy bude muset hledat sám sebe, svou jedinečnost, pakliže chce žít plnohodnotný život. Tomu se lze vyhnout správným rodičovským přístupem.

Není žádoucí opakovat zaběhnuté nefunkční modely. Žijeme v etapě, kdy lze příznivé změny dosáhnout, vystoupit ze vzorců. To má smysl.

Vaše kartářka Marie

 Moderní svět aneb Nová doba ezoterická

Příspěvek byl publikován v rubrice Kartářka Marie, Kartářka píše a jeho autorem je Helen Stanku. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: Helen Stanku

Jsem kartářka, která s kartami dospívala. Karty byly vždy mými kamarádkami a také mne štvaly. Hádala jsem se s nimi. Zkoušela jsem je obměkčit a časem jsem pochopila, že musím začít u sebe. Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energie člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás.