Psychosomatika pro laika

Lucie-kartarka-telPsychosomatika pro laika a její historie v nejen – lidském? životě.

Po dlouhých desetiletích léčení pouhého příznaku nemocí a rozvoje chemických léků, se dnes konečně v tradiční medicíně ujala i celostní medicína. Pochopení nejen stavu nemocí a jejich léčby, ale hledání i příčiny nemocí.
Tato praxe, léčit nejprve duši a posléze teprve somatizování stavu duše tělem – nemocemi těla, pochází už z předvěků „našeho“ lidstva. Ale hlavně z věků čtvrté rasy na Zemi – Atlanťanů, a třetí rasy na Zemi – Lemuřanů, kteří dosáhli jako první skutečného hmotného těla. Oproti prvním dvěma rasám, co žily prvně na Zemi bez hmotného skupenství.

Nakousnutý koláč o rasách dokončím, ale nejprve je třeba se pověnovat naší hmotné schránce.

Tedy, co jsou to psychosomatika?
Je to stav minimálně na hodinovou přednášku a ne na pár slov. Budu se tedy snažit vysvětlit pojmy a k tomu přidám historii, na které jsou naše duše závislé.
Psychosomatika je věda. Je to nemocný stav těla a orgánů, nikoliv na základě buněčné – dědičné chyby v chromozomu. Tady jde o způsob bytí, nespokojenosti s vlastním životem a jeho nastavením a dlouhodobém fungování v určitém modelu, který jsme přijali, ale není náš vlastní.

Jde o stahování z osob rodinně blízkých a to zejména malými dětmi. To je kapitola sama o sobě, kterou dnes vynecháme. Ale hlavně jde o naše dospělé prožívání světa, tedy spokojenost našeho emočního zažívání s tím, co se nám děje. Schůdnost a toleranci k tomu, co se děje, aniž bychom si to přáli.
Chápu. Toto vysvětlení je složité uchopit všeobecně a umět využít v každodenním životě. Proto předám, pro dnes, základní pojem selského rozumu k pochopení somatizování těla.

Původně jsem hodlala napsat starou známou a funkční frázi, že za vše může psychika pacienta. Pravda to je, všichni ji znají, ale málokdo jí chce, anebo umí rozumět. Tady narážím např.na úrazy. Ty jsou, tak jako děti, zvláštní kapitolou. I když patří k tématu jednoznačně, protože rozhodují o změnách v životech lidí poměrně dost zásadně. Jde ale o somatika zbloudilců a lidiček, co tzv. čekají na poslední moment. Ale o tom si napíšeme zase příště.

Psychosomatika určuje odborník v terapii a následně s nimi pracuje do úplného vyléčení dlouhé hodiny, měsíce i roky. Proto nelze zadat cílenou radu. Tedy vezměme člověka od hlavy tzv. letem světem.

Hlava
– Mozek – veškeré poruchy vnímání, nádory na mozku, zapomínání apod. ukazují, že člověk něco špatně chápe v daném čase, nikoli navždy. I když to pochopení může trvat.
– Oči – nechci, anebo nevidím něco podstatné, co bych měl.
– Uši – nechci, anebo neslyším, co bych měl.
– Ústa – nechci, anebo neříkám pravdu, protože se nehodí, popř. nemohu.
– Obličej – nejsem upřímný ke svému okolí, musím, anebo chci hrát hru.
– Vlasy – schovávám se za svou podstatou, anebo proklamuji jinou podstatu, za kterou se schovávám (velmi často „holé lebky“- ať už chtěně, nebo z důvodu funkce hormonů – něčí přejatý názor, ne můj vlastní).
– Krk- vyslovit – mluvím, co nechci, nebo mě naučili a stejně to nejsem já, co bych řekl, popř. mlčím – introverti.

Zajímavý článek  Využijte sílu Řehořského úplňku. Jak na to?

Hruď
– Plíce, průdušky – neumím rozdýchat nastalou situaci, vnucenou okolím, rodinou, politikou atd.
– Srdce – nevyrovnané emoční stavy, zrada, ublížení, strach.

Břicho
– Žaludek, jícen a žlučník – nemohu strávit to, co jiní nastavují, anebo se mi děje.
– Játra, slezina – akutní zloba, naštvání, nesnášenlivost.
– Střeva – nemohu strávit, co žiji.

Ženské orgány, prsa – akutní stres z nedostatku času být ženou – dnes častý jev. Nároky okolí a okolností ve spojitosti s dětmi (možnými anebo žijícími). Zejména ale stav nekomunikace, či problému v původní rodině, anebo s vlastními dětmi, nechtěné potraty atd..

Prostata – taktéž civilizační nálož na muže, nestíhám být otcem, když děti mám, nebo se nestýkám, nevidím stabilitu otcovskou anebo partnerskou, popř. nemám „koule“- sebedůvěru budovat – strach.

Kyčle – nefunkční letité plány.

Ledviny, močovod – trubice, měchýř – vztahy v rodině a s nejbližší rodinou, nevydařené vztahy a žádné vztahy dlouhodobě.

Končetiny
Ruce
– levá – poddajnost a nutnost změny.
– pravá – přílišná nálož, ubrat od povinností a snahy.
Nohy
– levá – nevracet se do minulosti, ukončit zastaralé.
– pravá – vykročit vpřed, nutnost změny, velmi akutně a rychle.

Psychosomatika těla jsem popsala velmi stručně, vím. Šlo o zásadní pochopení těla a jeho projevů.

A vrátím se k vyučované i nevyučované historii, která je hlavním důvodem, proč jsme „zdědili“ ona mentální somatika ve hmotě. Máme se totiž učit.

My – Árijci, jsme pátou rasou zde na Zemi a přejímáme a znovuobjevujeme moudrosti předané a dávno znalé. Vzhledem k neblahé evropské zkušenosti válkou, vedenou ztracenou duší, která se vtělila jako Adolf Hitler, máme mylnou představu o slovu „Árijec“. Jako pátá rasa jsme proto tak barevní…to je fyzický důkaz potop světa. A nejde o modré oči, blond vlasy…to byl diktát člověka, vtěleného ďábla, který měl psychickou poruchu a mnoho informací o rasách před čtvrtou světovou potopou na planetě Zemi. A protože chtěl Zemi uchvátit, diktovat, poupravil si znalosti k obrazu svému a běžný člověk nevěděl, že lže. Jen věděl, že koná zlo.

Zajímavý článek  Čarovné bylinky pro bohatství

Tedy Árijci – naše rasa, převládla po poslední potopě na planetě Zemi, v roce cca 11.500 př.n.l. Převládla! Zůstala! V oné pusté Zemi, zpustošené potopou po střetu s planetkou (často jmenovaná jako Trinitat apod.). Vznikli jsme ale o stotisíce let dříve, po boku předchozí rasy Atlanťanů. A spolužili mnoha let, mnoha tisíce let. První, ale zásadní potopa Atlantské říše, byla už dříve, po čtvrtém posunu pólů Země o 6.666 km, cca před 850.000 lety, kdy už naše rasa Árijců existovala…v plenkách, ale byla.
Nicméně, po poslední, beze změny pólů Země, menší potopě 11.500 př.n.l., jsme uplatňovali znalosti předchozí rasy. A budovali za pomocí učitelů (Atlanťanů) opětovně svět, přežití a zdraví. To je základem přežití hmoty – lidského těla.

Od té doby už jsme si na pokrok zbyli skoro sami. Poslední žijící poloatlantští učitelé, potomci dvou ras na Zemi, zemřeli v období asi 18 – 16 tisíc let př.n.l.. Kupodivu nikoli jedem (úklady vedoucích rodin), ale hormonální nevyvážeností metabolismu. Hmota se sama rozhodla na základě mysly. Začaly boje nikoli s „bohy“, ale o moc. O půdu, nerostné bohatsví, zlato, peníze a jiné pitominy zemského charakteru. Opět o moc a nadvládu, na čemž už po druhé po roce 11.500 př.n.l. skončili vůdci – Atlanťané. Tentokrát vědomě. Předali a mohli odejít v klidu. Jak v Egyptě, tak v dnešní Číně a Tibetu (což jsou tehdejší světová centra přežití rasy – lidí, po posunu a potopě kontinentů). Předali ze starého potopeného kontinentu vše.

Ze znalé historie víme, že 3.000 let př.n. l. už psychosomatické nemoci uměli celostně léčit právě v Číně, díky generaci císaře Nung. Vznikla tzv. Ayurvédská medicína, což je tzv. celostní medicína, ke které se znovu navracíme. Ale pozor, ve stejnou dobu v Egyptě jedeme stejný příběh. Díky Atlanťanovi jménem Imhotep, řekové ho nazývali Hermes Trismegistos, jehož aritmetiku převzal Pythagoras půl století po Kristu. Nutno dodat, že Imhotep a Trismegistos je tatáž osoba, byť se v dějinách objevuje po 3.000 let. Délku jeho působení na Zemi není třeba dnes řešit. Asi chápete s prozrazením ras a jejich učitelů. Tentýž „člověk“- hmota, se v Bibli objevuje jako Melchísedek, syn královny ze Sáby a krále Šalamouna. Vtipné je si srovnat léta opětovného se objevení Melchísedeka na Zemi, kdy ji opouštěl a zase se vrátil, to jaksi Vatikán nestihl vymazat. Nutno dodat, že královna ze Sáby byla sice Etiopanka, ale potomkem čtvrté rasy. Proto se zdála Árijcům jako kolohnát (výška), ale byla neskonale chytrá a bystrá. Solomon byl Árijec, takže menší a bystrý panovník, ale šlo o moc a rozum – už v té době. A vědoucí Sábanka si Melchísedeka (syna) odnesla v lůně – břiše…, aby pokračoval v dalších vtěleních. To nastalo Melchísedekovi v 7. století př.nnl. – jako Zarathuštra v dnešním Íránu. Vtělil se, pardon, narodil se v Persii se jménem Zardušt. A opět se zapsal do dějin, jako Zarathuštra, latina ho přejmenovala na Zoroaster. Odevzdal novodobým lidem veškeré znalosti o hmotě a její návaznosti na psychickou energii a stav mysli. Dohledatelně historicky první psycholog na Zemi.

Zajímavý článek  Vědma, kartářka, čarodějka

No a pak přichází velmi známé, 100%ně Árijské pokolení:
Vzpomenu v základu mistra lékaře Hippokrata, zakladatele celostního léčení, cca 500 př.n.l. Od něj jako lékaře a filosofa aj. jde dnešní přísaha stejného jména VŠECH dostudovaných lékařů. Bohužel, zadal pravidla, ale neočekával neřešení celostní medicíny. Trvalo mnoho let, než jeho učení přejal v 10. století n.l. Avicenna, vycházel z léčebných metod a zápisů Avesty (žijícím někde kolem našeho letopočtu, okolo nového startu od nuly na náš letopočet). Středověkým mistrem celostní medicíny v Evropě byl cca v 16.stol. Paracelsus. S dovolením pominu nejlepší pitavaly n.l. po Kristu, pana Galéna (cca 200 n.l.) a pana Dr.Jeséniuse (cca 16-17.stol.n.l.). Nejde o celostní léčbu, i když donesli lidstvu mnohé informace o lidském těle.

No a píšeme 21.století, vivat! Vivat k návratu psychosomatik a pochopení opětovné spojitosti nemocí duše a těla. A i když se tato starobylá věda opět poskromnu dostává k lidem, bude to opět trvat pár desetiletí. Inu, vývoj má čas a žádá si i oběti. Tak, jako dnes farmaceutický průmysl, tak i hořící hranice pro „bezvěrce“, v totalitě středověku. Vědomosti už jsme získali a je na každém z nás, jak je použijeme. A hlavně!, předáme, anebo také ne, dalšímu pokolení.

Lucie

Příspěvek byl publikován v rubrice Články, Kartářka Lucie, Kartářka píše a jeho autorem je Helen Stanku. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Autor: Helen Stanku

Jsem kartářka, která s kartami dospívala. Karty byly vždy mými kamarádkami a také mne štvaly. Hádala jsem se s nimi. Zkoušela jsem je obměkčit a časem jsem pochopila, že musím začít u sebe. Karty reagují na mne, na moje podvědomí a na energie člověka, jemuž vykládám. Tyto energie jsou proměnlivé, jako všechno kolem nás.