Vychází z klasických karet – tento druh kartomancie obsahuje věštění z „běžných“ karet, se kterými se hrají kartové hry. Kromě toho, že tyto karty jsou známé každému po celém světě, a jsou využívány k nejrůznějším účelům, žádný z historiků není schopen určit a doložit, odkud tyto karty pochází. Většina teorií se alespoň shodne v určení kontinentu, kde měly tyto karty vzniknout – v Asii.
Jedna verze hovoří o vzniku sady v harému čínského paláce, v jiné verzi ji zase měla vymyslet žena indického maharádži. Historici se ale shodují na době jejich vzniku, a to okolo 12. století. Do Evropy se karty dostaly přes Turecko a Persii. V prvních verzích připomínaly malé Arkány z tarotu, aby kolem 15. století vyměnily tarotové figury na karty nám velmi blízce známé v různých obměnách dodnes. Nejproslulejší jsou karty francouzského typu. Pro střední Evropu jsou typické karty německého typu tvořící Mariášovou sadu.
Nejtypičtější verzi namaloval okolo r. 1837 maďarský malíř Jóset Schneider a v upravené formě je začala vydávat firma Ferdinanda Piatnika kolem roku 1848. Na esech jsou zobrazena alegorie ročních období a na kartách svršků a spodků jsou postavy z dramatu Ferdinanda Schillera Vilém Tell. Tell samotný je namalován na kartě žaludského svršku.
K výkladu z Mariášových karet je zapotřebí dlouholetá praxe zkušeného vykladače.